Neisseria meningitidis

Z WikiSkript
Neisseria meningitidis
Neisseriaceae
Neisseria
Neisseria meningitidis na krevním agaru
Neisseria meningitidis na krevním agaru
Morfologie Gram-negativní diplokoky
Vztah ke kyslíku aerobní
Kultivace krevní agar (doplněný o růstové faktory), čokoládový agar
Antigeny polysacharidové kapsulární antigeny (A, B, C, W135, Y), nekapsulární antigeny
Faktory virulence IgA proteasa, poriny
Zdroj nemocný, asymptomatický nosič
Přenos kontaktem sliznic, kapénkami na krátkou vzdálenost
Inkubační doba 10–12 hodin
Onemocnění faryngitida, invazivní meningokoková onemocnění (meningitida, sepse)
Diagnostika odběr mozkomíšního moku (mikroskopický i makroskopický obraz), hemokultura, latexová aglutinace moku nebo séra, průkaz DNA (PCR), výtěr z krku, klinický obraz u invazivních forem
Terapie stabilizace pacienta u invazivních forem, penicilin G, chloramfenikol
Očkování aktivní imunizace pouzderným polysacharidem, dostupná proti meningokokům A, B, C, W135, Y
MeSH ID D009345


Neisseria meningitidis („meningokok“) z rodu bakterií Neisseria, které patří mezi Gram-negativní koky, je kosmopolitní bakterie, která vyvolává invazivní meningokoková onemocnění (IMO). Přenáší se vzdušnou kapénkovou cestou. Onemocnění začíná většinou náhle v průběhu několika hodin, z plného zdraví vzniká závažný klinický obraz. IMO je i v současné době život ohrožující, úmrtnost se pohybuje kolem 10 %. Nejčastěji bývají postiženy děti mladší pěti let, dospívající a mladí dospělí ve věku 15–25 let.[1][2]

Morfologie a vlastnosti[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Neisseria meningitidis je Gram-negativní diplokok. Jsou nesporulující, většinou opouzdřené. Snadno podléhají autolýze, ztrácí tím svůj charakteristický tvar a mění tinkční vlastnosti. Kultivačně náročná – komplexní kultivační půdy s obsahem nativních bílkovin, CO2, vlhko. Kultivace je striktně aerobní. Bakterie tvoří katalázu a oxidázu. Okyseluje sacharidy bez tvorby plynu. Dle jejich vlastností ji lze odlišit od ostatních neisserií. Nejdůležitější Ag – pouzderný polysacharid – protektivní; může být změněn transformací; v průběhu onemocění v krvi a v likvoru.[3] Rozlišuje se celkem 13 séroskupin, celosvětově se nejčastěji vyskytují sérotypy A, B, C, Y a W135. Výskyt kosmopolitní. Epidemie IMO vyvolané meningokoky séroskupiny A se typicky objevují v jižní oblasti Sahary. Celosvětově, stejně tak i v Evropě, jsou častější příčinou IMO meningokoky skupiny B (sporadicky) a C (v lokálních epidemiích). Narůstají případy IMO skupinami Y a W135, zejm. v zemích, jako je Saudská Arábie, Burkina Faso, některé africké země.[1]

Patogenita a patogeneze[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Je přirozený primární patogen pouze pro člověka. Přenáší se kapénkovou cestou. Velké epidemie jsou častější v Severní Africe. U nás jsou ohroženi děti a mladiství. Faktor virulence – séroskupinově specifické polysacharidové pouzdro. Kromě séroskupin A mají všechny ostatní kapsulární polysacharid obohacený kyselinou sialovou, která bakterii poskytuje rezistenci vůči alternativní cestě aktivace komplementu tím, že snižuje možnost fagocytózy meningokoka.[1] Protilátky proti pouzdernému Ag (jako opsoniny, za přítomnosti komplementu baktericidní)[3]

Etiopatogeneze a klinický obraz[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Přenáší se vzdušnou cestou – kapénkami. Inkubační doba se pohybuje mezi 1–8 dny. N. meningitidis osídlí nosohltan a proniká do krevního oběhu (meningokokcémie). Manifestuje se jako horečnaté onemocnění, charakterizované těžkou schváceností, bolestmi svalů, kloubů, hlavy a spavostí (příznaky intoxikace uvolněným endotoxinem). Na kůži se může vytvořit výsev petechií či sufuzí, které neustále přibývají. Vytváří se klinický obraz sepse.

IMO může probíhat pod obrazem purulentní meningitidy, kterou může doprovázet zvracení, případně poruchy vědomí nebo křeče. Kožní příznaky se nemusí vždy objevit.

Nejtěžší formou IMO je prudce probíhající meningokoková sepse, která velmi brzy přechází do septického šoku s respiračním a renálním selháním. Tato prudká sepse, která končí téměř vždy smrtí, bývá naštěstí vzácná.[1]

Nález Gram-negativní Neisseria meningitidis při Gramově barvení likvoru

Laboratorní diagnostika[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Průkaz N. meningitidis v hemokultuře či v mozkomíšním moku (mikroskopicky či kultivačně). Latexová aglutinační zkouška z likvoru u lůžka – rychlý průkaz antigenu. V mikroskopickém nátěru pozorujeme Gram-negativní diplokoky. Další metody PCR (krev, likvor)[2]

Terapie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Intravenózně krystalický penicilin, dále cefalosporiny 3. generace (cefotaxim, ceftriaxon)[2] Proti endotoxinu – glukokortikoidy[3]

Prevence[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Aktivní imunizace – polysacharidové vakcíny pro děti od dvou let; konjugované vakcíny (proti sk. A, C, Y, W).[1] V Česku je od 4/2014 k dispozici vakcína proti meningokokům typu B (viz Česká vakcinologická společnost).


Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Reference[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. a b c d e http://www.vakciny.net/doporucene_ockovani/menab.html
  2. a b c ROHÁČOVÁ, H. INVAZIVNÍ MENINGOKOKOVÁ ONEMOCNĚNÍ. INTERNÍ MEDICÍNA PRO PRAXI [online]2004, roč. -, vol. 1, s. 40-43, dostupné také z <http://www.solen.cz/pdfs/int/2004/01/10.pdf>. 
  3. a b c BEDNÁŘ, M, A SOUČEK a V FRAŇKOVÁ, et al. LÉKAŘSKÁ MIKROBIOLOGIE : Bakteriologie, virologie, parazitologie. - vydání. Triton, -. 560 s. ISBN 859-4-315-0528-0.