Peptostreptococcus
| Peptostreptococcus | |
| Peptostreptococcus | |
 charakterictické řetízkování u kolonie Peptostreptococcus spp. | |
| Morfologie | Grampozitivní koky, nesporulující |
|---|---|
| Vztah ke kyslíku | anaerobní |
| Výskyt | fyziologická slizniční a kožní mikroflóra u člověka |
| Onemocnění | polymikrobiální infekce - abscesy, peritonitida a jiné zánětlivé procesy zejména sliznic, infekce ran, riziko sepse |
| Diagnostika | stěr (sliznice, rány), punktáty abscesů, amniová tekutina, hnis |
| Terapie | chirurgické vyčištění ložiska primární infekce, antibiotika |
Peptostreptococcus je rod G+ (Gramovo barvení) nesporulujících anaerobních koků. Vyskytují se jako fyziologická mikroflóra kůže, sliznic gastrointestinálního traktu, dutiny ústní a genitálu. Samostatně většinou onemocnění nezpůsobí, naopak typicky vyvolávají smíšenou polymikrobiální infekci endogenního původu s tvorbou abscesů, peritonitidou a infekcí ran. Pro rozvoj onemocnění je nutný snížený oxidoredukční potenciál tkáně hypoxií v důsledku poranění, poruchy cévního zásobení, nádoru a podobně.
Patogenita[upravit | editovat zdroj]
Bakterie rodu Peptostreptococcus jsou v dutině ústní původci periodontitidy a peritonsiálních abscesů. Při aspiraci do dýchacích cest mohou vyvolat i sinusitidy, otitidy, pneumonie (až nekrotizující) a plicní abscesy. Dále způsobují porodní endometritidy a jiné zánětlivé procesy v malé pánve, často následovány bakteriémií a sepsí.
V kombinaci se Streptococcus pyogenes a Staphylococcus aureus (STAU) vyvolávají anaerobní streptokokovou myonekrózu klinicky podobnou klostridiové myonekróze, avšak s pomalejším průběhem. Svalová tkáň je edematózní s hnisavým zapáchajícím výpotkem a tvorbou plynů.
Největší patogenitu vykazují Peptostreptococcus magnus, Peptostreptococcus anaerobius a Peptostreptococcus asaccharolytius. Jsou to zároveň nejčastější zástupci tohoto rodu izolovaní z klinického materiálu.
Peptostreptococcus spp. jsou citlivá na antibiotika, nejvíce k penicilinovým a polypeptidovým ATB a cefoxitinu. Při výměru ATB je nutné zohlednit i další bakterie podílející se na infekci.
Diagnostika[upravit | editovat zdroj]
Diagnostika je stanovena z amniové tekutiny, hnisu, punktátu abscesu a stěru (například z rány), kdy odběr biologického materiálu provádíme anaerobně. Kultivují se na půdách s nízkým redoxním potenciálem (VL-agar) v anaerobních podmínkách.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- BEDNÁŘ, Marek. Lékařská mikrobiologie : bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. Praha : Marvil, 1996. ISBN 80-2380-297-6.
- VOTAVA, Miroslav. Lékařská mikrobiologie speciální. 1. vydání. Brno : Neptun, 2003. ISBN 80-902896-6-5.
