Amelogenesis imperfecta
Amelogenesis imperfecta je geneticky podložené autozomálně dominantní onemocnění. Dochází k mutaci genů řídících a kontrolujících amelogenezi. Mnoho forem ovšem vzniká i na neznámém molekulánrním podkladu.
Při tomto onemocnění je sklovina měkká, poddajná a nedostatečně kalcifikovaná. Chrup má žlutou až hnědou barvu. Zuby jsou potaženy vrstvou abnormálně formované skloviny, skrz kterou prosvítá přilehlý dentin (proto žlutohnědé zabarvení). Postiženy bývají obě dentice, nejvíce však stálá. Toto onemocnění provází skeletálně podmíněný otevřený skus a opožděné prořezávání až retence zubů. Tato nemoc není spojena s jinými systémovými abnormalitami a chorobami.
Typy
U tohoto onemocnění rozlišujeme tři typy: hopoplastický, hypokalcifikační a hypomaturační.
Hypoplastický typ je nejčastější. Dochází ke kvantitativní poruše vývoje skloviny. Tento typ se projevuje drsným povrchem skloviny s dolíčky, proužky a jamkami.
Hypokalcifikační typ je kvalitativní porucha, při prořezávánízubů. Tloušťka skloviny je z počátku normální, později se začne odlupovat (nejvíce z incizí a okluze, nejméně v krčkové třetině). Na RTG chybí kontrast mezi sklovinou a dentinem.
Hypomaturační typ je též kvalitativní porucha. Z těchto typů je nejméně závažná. Sklovina se odlupuje pod zatížením žvýkacím tlakem a často štípe se v plátcích.
Léčba
Pacienti se potýkají s obtížemi jako je nevyhovující estetika, citlivost, obtíže při žvýkání, chipping či atrice. Léčba může být jak konzervační tak protetická. Konzervační léčba spočívá v pečetění fissur, profylaxi (F terapie ke snížení citlivosti), kompomerech či GIC. Prostetická léčba zahrnuje korunky, onlaye a fasety.
S výhodou se používá adhezivní technika.
Odkazy
Související články
Použitá literatura
- ČIHÁK, Radomír, et al. Anotomie. 2. vydání. Praha : Grada, 2002. 488 s. ISBN 80-247-0143-X.
- KLEPÁČEK, Ivo. Anatomie zubů, parodontium, vývoj zubů [přednáška k předmětu Anatomie, obor Zubní lékařství, 1. LF UK]. Praha. listopad 2010. Dostupné také z <https://el.lf1.cuni.cz/zub07>.
