Biomateriály ve stomatologii

Z WikiSkript

Výběr materiálu ve stomatologii vždy závisí na jeho mechanicko-fyzikálních vlastnostech, ale také na biologické snášenlivosti. Toto kritérium je velmi důležité hlavně v implantologii. Implantát totiž může iniciovat vnitřní obranný systém, po čemž dojde k narušení materiálu, jeho rozpuštění a korozi. Mikročástice materiálu mohou být přenášeny do vzdálených míst v organismu, tomuto jevu se říká metalóza.

Základní požadavky[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • neškodnost celému organismu
  • biologická snášenlivost a stabilita
  • pevnost a elektrochemická stálost
  • rentgenkontrast, estetika, snadná hygiena
  • finanční dostupnost

Rozdělení[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Základně rozdělujeme biomateriály na:

  • biotolerantní
  • bioinertní
  • bioaktivní

Materiály biotolerantní[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Základními biotolerantními materiály jsou kobaltové slitiny. Tyto materiály jsou tkáněmi pouze tolerovány, mezi kostí a implantátem dochází k fibrointegraci, což ale není pro dlouhodobou funkci vhodné. Další nevýhodou je podléhání korozi.

Materiály bioinertní[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Do této skupiny patří titan a jeho slitiny. Vhojování se děje pomocí osteointegrace (za splnění více předpokladů). Takovéto materiály jsou tkáněmi plně akceptovatelné.

Materiály bioaktivní[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Mezi bioaktivní materiály řadíme:

  • hydroxyapatitovou keramiku
  • trikalcium a tetrakalcium fosfátovou keramiku
  • bioaktivní sklokeramiku

Z materiálů se uvolňují kalciové a fosfátové ionty a dávají tak vzniknout oseokondukčním procesům. Dochází k naprosté biointegraci.

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • ŠIMŮNEK, Antonín. Dentální implantologie. 2. vydání. Hradec Králové : Nucleus HK, 2008. ISBN 978-80-87009-30-7.