Hurá!   WikiSkripta jsou v novém! Vzhled ale není jediná věc, která se změnila, pod kapotou je novinek mnohem víc. Pokud se chcete dozvědět více, nebo pokud vám něco nefunguje správně, podívejte se na podrobnosti.

Biomateriály ve stomatologii

Z WikiSkripta

Výběr materiálu ve stomatologii vždy závisí na jeho mechanicko-fyzikálních vlastnostech, ale také na biologické snášenlivosti. Toto kritérium je velmi důležité hlavně v implantologii. Implantát totiž může iniciovat vnitřní obranný systém, po čemž dojde k narušení materiálu, jeho rozpuštění a korozi. Mikročástice materiálu mohou být přenášeny do vzdálených míst v organismu, tomuto jevu se říká metalóza.

Základní požadavky[upravit | editovat zdroj]

  • neškodnost celému organismu
  • biologická snášenlivost a stabilita
  • pevnost a elektrochemická stálost
  • rentgenkontrast, estetika, snadná hygiena
  • finanční dostupnost

Rozdělení[upravit | editovat zdroj]

Základně rozdělujeme biomateriály na:

  • biotolerantní
  • bioinertní
  • bioaktivní

Materiály biotolerantní[upravit | editovat zdroj]

Základními biotolerantními materiály jsou kobaltové slitiny. Tyto materiály jsou tkáněmi pouze tolerovány, mezi kostí a implantátem dochází k fibrointegraci, což ale není pro dlouhodobou funkci vhodné. Další nevýhodou je podléhání korozi.

Materiály bioinertní[upravit | editovat zdroj]

Do této skupiny patří titan a jeho slitiny. Vhojování se děje pomocí osteointegrace (za splnění více předpokladů). Takovéto materiály jsou tkáněmi plně akceptovatelné.

Materiály bioaktivní[upravit | editovat zdroj]

Mezi bioaktivní materiály řadíme:

  • hydroxyapatitovou keramiku
  • trikalcium a tetrakalcium fosfátovou keramiku
  • bioaktivní sklokeramiku

Z materiálů se uvolňují kalciové a fosfátové ionty a dávají tak vzniknout oseokondukčním procesům. Dochází k naprosté biointegraci.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • ŠIMŮNEK, Antonín. Dentální implantologie. 2. vydání. Hradec Králové : Nucleus HK, 2008. ISBN 978-80-87009-30-7.