Buněčná teorie

Z WikiSkript

Názor na definici buňky se vyvíjel dlouhá léta. Do dnešních dnů je nejuznávanější tzv. buněčná teorie, která vznikla v 19. století. První, kdo vyslovil její základy byl J. E. Purkyně roku 1837. Jeho teorie ale nebyla dokonalá, proto není považován za autora buněčné teorie. Purkyně si myslel, že buňky vznikají de novo (z neživé hmoty). V letech 1838-9 Schleiden a Schwann potvrdili, že buňky jsou základní jednotkou všech rostlin a živočichů. Nakonec v roce 1855 R. Virchow doplnil tuto teorii o významný bod: Omnis cellula e cellula (buňky vznikající jen z buněk).

Buněčná teorie se dá zjednodušeně shrnout do těchto bodů:

  • všechny živé systémy jsou tvořeny buňkami a jejich produkty,
  • chemické složení buněk je obdobné – poukazuje na původ života z „jedné buňky“,
  • nové buňky vznikají jen dělením buněk,
  • činnost organismu je výsledkem činností buněk a jejich interakcí.

Buňka je tedy základní funkční a morfologickou jednotkou živých organismů. Nelze ji dále dělit (zde je terminologický rozpor s dělením ve smyslu reprodukce).

Na pomezí samostatnosti stojí Rikettsie a Chlamydie.

Za nebuněčné a neživé jsou považovány viry, viriony, transposony a priony.

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Zdroje[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • NEČAS, Oldřich. Obecná biologie pro lékařské fakulty. 3. vydání. Jinočany : H+H, 2000. ISBN 80-86022-46-3.