Cesiové a kobaltové ozařovače

Z WikiSkript

Cesiové a kobaltové ozařovače [1][✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Cesiové a kobaltové zářiče jsou přístroje produkující elektromagnetické záření o vysoké energii. Jsou zdrojem záření gama. Jsou to zdroje tzv. telecurie-terapie, tj. ozařování radioizotopovými zdroji z dálky. Důležitým parametrem radioizotopových ozařovačů je vhodná energie a fyzikální poločas přeměny radionuklidů]. Dnes však mají uplatnění hlavně připaliativní a nenádorové radioterapii, jsou postupně vyřazovány z provozu.

Kobalt (60Co)[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Poločas rozpadu5,29 roku
  • Energie emitovaného záření – 1,33 a 1,17 MeV
  • Kobaltové ozařovače se považují za ozařovače velké (velká aktivita zdroje nejméně 3,7.1013Bq) a jsou určeny pro hloubkovou radioterapii.
    Kobaltová radioterapie

Cesium (137Cs)[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Poločas rozpadu – 30,07 roku
  • Energie emitovaného záření – 0,66 MeV
  • Slouží k ozařovaní patologických ložisek do hloubky max. 5 cm.
  • Užívá se i v nenádorové radioterapii

Stavba ozařovače[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Přístroj pro ozařování se nazývá kobaltové dělo.
Radioaktivní prvek je ve tvaru drobných válečků nebo plochých kroužků o velikosti 1*1 mm, uzavřen v kontejneru z hliníku či oceli (24*24 mm). Vše je uzavřeno v ochranné olověné hlavici tvaru koule o průměru 60 cm. Uvnitř ní je jádro z wolframové slitiny nebo uranu, které absorbuje záření lépe než olovo. Z hlavice vystupuje svazek gama záření kanálkovitým otvorem.

Mechanismus ozařování[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  •  zdroj setrvává v klidu, primární svazek záření gama je propuštěný pohyblivou clonou nacházející se pod výstupním kanálem krytu
  •  zdroj se uvnitř hlavice pohybuje, rotuje nebo je vysouván z centra hlavice nad výstupní kanál

Užití[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Radioterapie: druhá nejúčinnější metoda v léčbě zhoubných novotvarů hned po chirurgickém zákroku. Jedná se o metodu, která účinně ničí nádor a zároveň snižuje postižení zdravých tkání. Ionizující záření působí především zlomy v molekulách DNA, což znemožňuje další dělení buněk. Účinek se tedy projevuje až v průběhu buněčného dělení, což může nějakou dobu od zahájení léčby trvat.

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Externí odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • NAVRÁTIL, Leoš a Jozef ROSINA, et al. Medicínska biofyzika. 1. vydání. Praha : Grada, 2005. s. 383-384. ISBN 80-247-1152-4.

Zdroje:[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]