Nemoc z ozáření

Nemoc z ozáření
Acute radiation syndrome
Radiační nekróza prstů ruky – v minulosti byla typická u radiologů
Radiační nekróza prstů ruky – v minulosti byla typická u radiologů
Rizikové faktory radiace
Klasifikace a odkazy
MKN T66
MeSH ID D011832
MedlinePlus 000026
Medscape 1979331

Nemoc z ozáření, akutní radiační syndrom anebo také otrava radiací. Tyto termíny označují poškození tkání způsobené nadměrným vystavením jedince ionizujícímu záření. Termín je používán pro akutní i chronické problémy způsobené určitou dávkou radiace. Ke vzniku symptomů dochází poškozením buněčného cyklu. První potvrzené případy zdravotních potíží způsobené radiací byly u německého chemika Giesela, Marie Curie-Sklodowské a Henriho Becquerela.

Mechanizmus účinku

Mechanizmus účinku ionizujícího záření je dvojí. Při průchodu částic tkání může dojít k úplné nebo částečné absorpci záření buňkami. Množství absorbované energie je charakterizované veličinou absorbovaná dávka (D). V praxi je užívaná jednotka gray (Gy). Účinek záření může být přímý, pokud ionizace proběhne přímo v molekule DNA. Nepřímý účinek je zprostředkován radikály vody, které následně poškozují vlákna DNA. Radikály vznikají disociací molekul působením ionizujícího záření. Tyto dva účinky se makroskopicky projeví morfologickými a funkčními změnami na tkáni. Nejvíce ohrožené jsou tkáně s rychle se dělícími buňkami (kostní dřeň, gonády, střevní epitel). Naopak rezistentní jsou pomalu nebo vůbec se nedělící tkáně (myokard, nervové buňky).

Klinické projevy

Pokud absorbovaná dávka překročí prahové hodnoty pro danou tkáň nastanou akutní projevy poškození organizmu. Tyto účinky ionizujícího záření se nazývají deterministické (nestochastické). Patří mezi ně:

  • akutní nemoc z ozáření – celotělové ozáření dávkou 1 Gy;
  • hematologická forma – celotělové ozáření dávkou 2 –10 Gy;
  • gastrointestinální forma – celotělové ozáření dávkou 10–50 Gy;
  • kardiovaskulární forma;
  • neuropsychická forma – celotělové ozáření dávkou více než 50 Gy;
  • akutní lokalizované postižení;
  • erytematózní dermatitida;
  • deskvamativní dermatitida;
  • nekrotická dermatitida;

Při nižších, podprahových, dávkách ionizujícího záření nedojde k akutním poškozením organizmu. Zvyšuje se ovšem pravděpodobnost výskytu zhoubných nádorů a genetických mutací u postiženého jedince. Tyto účinky nazýváme stochastické.

Prevence

Zásady ochrany před nebezpečím jakéhokoliv druhu ionizujícího záření tkví v naprostém zamezení deterministických účinků a snahou o co největší omezení účinků stochastických. To znamená předejít akutním projevům způsobeným nadprahovou dávkou záření a předcházet i působení podprahových dávek, které se časem sčítají.

Ochrana

  • vzdáleností – se čtvercem vzdálenosti klesá přijatá energie záření;
  • stíněním – olověné desky, materiály obsahující rozptýlené olovo, barytové omítky zdí;
  • časem – zkrácení expozice v riziku ozáření;
  • omezení (zamezení) příjmu a zvýšení eliminace radionuklidu.


Odkazy

Související články

Externí odkazy

Použitá literatura

  • KUPKA, Karel, Jozef KUBINYI a Martin ŠÁMAL, et al. Nukleární medicína. 1. vydání. 2007. 185 s. ISBN 978-80-903584-9-2.