Nemoc z ozáření

Z WikiSkript
Nemoc z ozáření
Depression
Radiační nekróza prstů ruky – v minulosti byla typická u radiologů
Radiační nekróza prstů ruky – v minulosti byla typická u radiologů
Rizikové faktory radiace
Klasifikace a odkazy
MKN-10 T66
MeSH ID D011832
MedlinePlus 000026
Medscape 1979331

Nemoc z ozáření, akutní radiační syndrom anebo také otrava radiací. Tyto termíny označují poškození tkání způsobené nadměrným vystavením jedince ionizujícímu záření. Termín je používán pro akutní i chronické problémy způsobené určitou dávkou radiace. Ke vzniku symptomů dochází poškozením buněčného cyklu. První potvrzené případy zdravotních potíží způsobené radiací byly u německého chemika Giesela, Marie Curie-Sklodowské a Henriho Becquerela.

Mechanizmus účinku[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Mechanizmus účinku ionizujícího záření je dvojí. Při průchodu částic tkání může dojít k úplné nebo částečné absorpci záření buňkami. Množství absorbované energie je charakterizované veličinou absorbovaná dávka (D). V praxi je užívaná jednotka gray (Gy). Účinek záření může být přímý, pokud ionizace proběhne přímo v molekule DNA. Nepřímý účinek je zprostředkován radikály vody, které následně poškozují vlákna DNA. Radikály vznikají disociací molekul působením ionizujícího záření. Tyto dva účinky se makroskopicky projeví morfologickými a funkčními změnami na tkáni. Nejvíce ohrožené jsou tkáně s rychle se dělícími buňkami (kostní dřeň, gonády, střevní epitel). Naopak rezistentní jsou pomalu nebo vůbec se nedělící tkáně (myokard, nervové buňky).

Klinické projevy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Pokud absorbovaná dávka překročí prahové hodnoty pro danou tkáň nastanou akutní projevy poškození organizmu. Tyto účinky ionizujícího záření se nazývají deterministické (nestochastické). Patří mezi ně:

  • akutní nemoc z ozáření – celotělové ozáření dávkou 1 Gy;
  • hematologická forma – celotělové ozáření dávkou 2 –10 Gy;
  • gastrointestinální forma – celotělové ozáření dávkou 10–50 Gy;
  • kardiovaskulární forma;
  • neuropsychická forma – celotělové ozáření dávkou více než 50 Gy;
  • akutní lokalizované postižení;
  • erytematózní dermatitida;
  • deskvamativní dermatitida;
  • nekrotická dermatitida;

Při nižších, podprahových, dávkách ionizujícího záření nedojde k akutním poškozením organizmu. Zvyšuje se ovšem pravděpodobnost výskytu zhoubných nádorů a genetických mutací u postiženého jedince. Tyto účinky nazýváme stochastické.

Prevence[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Zásady ochrany před nebezpečím jakéhokoliv druhu ionizujícího záření tkví v naprostém zamezení deterministických účinků a snahou o co největší omezení účinků stochastických. To znamená předejít akutním projevům způsobeným nadprahovou dávkou záření a předcházet i působení podprahových dávek, které se časem sčítají.

Ochrana[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • vzdáleností – se čtvercem vzdálenosti klesá přijatá energie záření;
  • stíněním – olověné desky, materiály obsahující rozptýlené olovo, barytové omítky zdí;
  • časem – zkrácení expozice v riziku ozáření;
  • omezení (zamezení) příjmu a zvýšení eliminace radionuklidu.


Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Externí odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • KUPKA, Karel, Jozef KUBINYI a Martin ŠÁMAL, et al. Nukleární medicína. 1. vydání. 2007. 185 s. ISBN 978-80-903584-9-2.