Chromatografie na tenké vrstvě

Z WikiSkript
Zkontrolováno old.png

Chromatografie na tenké vrstvě patří mezi separační metody, oddělující látky ze směsi na základě odlišné afinity jednotlivých složek směsi ke stacionární (nepohyblivé) a mobilní (pohyblivé) fázi.

U tenkovrstevné chromatografie, jak napovídá její název, je tenkou vrstvou stacionární fáze (silikagel, oxid hlinitý atd.) potažena skleněná, hliníková nebo plastová destička.

V tomto praktickém cvičení budeme používat plastovou destičku potaženou silikagelem. Silikagel je forma oxidu křemičitého, u kterého jsou atomy křemíku mezi sebou zesíťovány přes molekuly kyslíku. Avšak směrem k povrchu destičky jsou na atomy křemíku navázány –OH skupiny. Celá struktura pak vypadá následovně:

Povrch desky pro tenkovrstevnou chromatografii potažený silikagelem
Schéma tenkovrstevné chromatografie a výpočtu Rf (podrobnosti v textu)

Navázané –OH skupiny dávají povrchu destičky polární vlastnosti s možností tvorby vodíkových můstků a dalších nekovalentních interakcí se separovanými látkami. Mobilní fáze je směs rozpouštědel, kterou nalijeme v malé vrstvě do chromatografické vany a postavíme do něj chromatografickou desku s naneseným vzorkem tak, aby vzorek byl nad hladinou rozpouštědla. Mobilní fáze vzlíná po desce směrem vzhůru a unáší s sebou i analyzovaný vzorek. Rychlost, kterou je vzorek unášen směrem vzhůru, závisí na rozpustnosti vzorku v mobilní fázi a na stupni interakce s fází stacionární. Čím větší je afinita vzorku ke stacionární fázi, tím pomaleji stoupá vzhůru. Když rozpouštědlo dorazí dostatečně daleko od startu (většinou více než do ¾ desky), vyjmeme jej z chromatografické kolony a pozici označíme čarou (= čelo).

Poté změříme vzdálenost jednotlivých látek od startu a pro každou látku vypočítáme takzvaný retenční (retardační) faktor Rf. Hodnota Rf udává, jak daleko zaostává skvrna analyzované látky za čelem rozpouštědla. Rf je pro danou látku v daném systému charakteristický. V našem případě bude pro látku A Rf=a/c, pro látku B Rf=b/c.

V případě, že se nejedná o barevné látky, je třeba je před analýzou vizualizovat. Metod je několik, od přítomnosti fluorescenční látky přímo v desce, kdy se jednotlivé látky pod UV lampou jeví jako černé skvrny, po chemickou detekci, kdy se vyvinutá chromatografická deska postříká činidlem (ninhydrin pro aminokyseliny atd.), které zreaguje s danými látkami a vytvoří tak barevný produkt.


Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Zdroj[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Leníček M., Muchová L.: Organika I