Degradace proteinů

Z WikiSkript

V eukaryotních buňkách existují dva hlavní způsoby, jimiž dochází k rozkladu proteinů na peptidové zbytky:

  1. Autofagie (z řečtiny „sebepojídání“), při níž se odstraňují proteiny s dlouhou životností nebo větší struktury, jako jsou organely, jejich transportem do lyzozomu, kde jsou rozštěpeny[1].
  2. Proteiny, které mají kratší dobu životnosti, a to je drtivá většina (cca 90 %) všech degradovaných proteinů, nejsou rozkládány v nějaké membránové organele, jakou je lysozom, nýbrž volně v cytozolu nebo v jádře pomocí multiproteinového komplexu zvaného proteazom.
Proteasome.jpg

Podrobnější informace o degradaci proteinů naleznete na následujících stránkách:

Fyziologie
Patologie

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Zdroj[upravit | editovat zdroj]

  • CVEK, Boris. Od ubikvitinu k antabusu. Britské listy : deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví [online]. 2011, roč. -, s. -, dostupné také z <https://blisty.cz//legacy.blisty.cz/art/56680.html>. ISSN 1213-1792. 

Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. TODDE, Virginia, Marten VEENHUIS a Ida J VAN DER KLEI. Autophagy: principles and significance in health and disease. Biochim Biophys Acta [online]. 2009, vol. 1792, no. 1, s. 3-13, dostupné také z <https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/19022377>. ISSN 0006-3002.