Dentální kovy a jejich slitiny

Z WikiSkript

(přesměrováno z Dentální slitiny)

Kovy jsou nejstarším materiálem užívaným v protetice. Zejména pro svoji pevnost, tvrdost a odolnost mají široké využití. Nevýhodou některých slitin je jejich snížená biokompatibilita a kovy zasahující do viditelného úseku chrupu nemusí vždy splňovat požadavky estetické stomatologie. Z ryzích kovů se v protetice zpracovává pouze titan, galvanoplasticky zlato, stříbro a měď. V ostatních případech se jedná o slitiny.

Slitina je materiál, který se skládá ze dvou nebo více kovů popř. nekovů.

Mechanické vlastnosti slitin
  • mez kluzu – charakterizujeme jako napětí způsobující trvalou deformaci slitiny o dané velikosti;
  • tvrdost (měříme podle Vickerse nebo Brinella) – vtlačujeme buď diamant ve tvaru jehlanu nebo kuličku;
  • modul elasticity – vztah mezi deformací a napětím.

Rizikem u používání kovových materiálů v dutině ústní je jejich koroze, která způsobuje jednak uvolňování kovu do organismu, jednak změnu barvy. Významnou otázkou je biokompatibilita slitiny - nesmí být toxická a vyvolávat alergie.

Zpracování kovů
  • odléváním - za tepla
  • frézováním - za studena
  • tvářené slitiny - plechy, dráty
  • pájky
  • galvanoforming
Dle chemického složení rozdělujeme dentální kovy na
  1. Dentální slitiny ušlechtilých kovů
  2. Slitiny obecných kovů

Dentální slitiny ušlechtilých kovů[upravit | editovat zdroj]

Dentální slitiny ušlechtilých kovů obsahuji nejméně 75 % Au a kovů ze skupiny platiny (Ag, Cu, Pt, Pd a Ir).

  • Jejich základem je Au, Ag, Pd.
  • Ryzí zlato je ze všech nejstálejší, korozně odolné, ale značně měkké.
  • Slitiny ušlechtilých kovů se dodávají ve formě litiny, drátu nebo plechu.
  • Dělí se podle barvy na žluté a bílé.
Dentální slitiny z ušlechtilých kovů dělíme na
  1. Slitiny s vysokým obsahem zlata a kovů skupiny platiny podle ISO 1562 (platina, paladium, iridium).
    • Slitiny I typu s velkou měkkostí (22k) – I: málo namáhané inleje.
    • Slitiny II typu se střední pevností (20k) – I: rozsáhlé inleje, jednotlivé korunky, malé můstky.
    • Slitiny III typu s vysokou pevností (18k) – I: velmi namáhané inleje, můstky.
    • Slitiny IV typu extra tvrdé (16k) – I: vhodné pro můstky, třmeny, zásuvné spoje.
  2. Slitiny s redukovaným obsahem zlata a kovů skupiny platiny podle ISO 8891:1995 – jejich výhodou je tvrdost.
    • Dentální slitiny zlatoplatinové.
    • Dentální slitiny zlatopalladiové.
    • Zlaté pájky – slouží ke spojení zlatých slitin.
  3. Poloušlechtilé slitiny dentálních kovů – slitiny obsahující stříbro a palladium.
    • Dentální slitiny stříbrné – dělíme na nízkotavitelné a vysokotavitelné.

Slitiny obecných kovů[upravit | editovat zdroj]

Slitiny pro nosné části kovokeramických náhrad – jsou ze 60 % složeny z palladia a dále obsahují stříbro, cín, indium, gallium a stopová množství dalších prvků – zlato, zinek. Smyslem poměrně složitého složení je nastavení potřebných vlastností slitiny.

Chromkobaltové (ISO 6871-1)[upravit | editovat zdroj]

  • Co nad 60%
  • tvrdé, odolné vůči korozi
  • konstrukce můstků a částečně snímatelných náhrad
  • metalokeramika
  • dlahy, šrouby
  • alergie na Cr a Be

Chromniklové[upravit | editovat zdroj]

  • tvrdé, odolné vůči korozi
  • alergie na Ni

Chromkobaltniklové(ISO 6871-2)[upravit | editovat zdroj]

Nerezavějící ocel[upravit | editovat zdroj]

  • slitina Fe,Cr,Ni
  • dráty - spony, ortodoncie

Titan[upravit | editovat zdroj]

  • vysoce odolný vůči korozi - pokrývá se na povrchu vrstvou oxidů = pasivační vrstva
  • mechanicky dobře odolný
  • použití - čistý nebo ve slitině (s Va, Al)
  • korunky, můstky, abutmenty,kořenové inleje, kotevní prvky (ortodontické dráty), implantologie, traumatologie
  • alergie pouze výjimečně

Hliníkové bronzy[upravit | editovat zdroj]

  • kov žluté barvy - "levnější zlato"
  • velká náchylnost ke korozi
  • špatná biokompatibilita, nedoporučují se!

Pájky[upravit | editovat zdroj]

  • slouží ke spojení 2 různých kovů


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • DOSTÁLOVÁ, Taťjana. Slitiny v zubní protetice. LKS. 2005, roč. 15, vol. 10, s. 22, ISSN 1210–3381.