Plasty v protetice

Plasty jsou hlavní protetické materiály sloužící pro fixní i snímatelnou protetiku. Plastické hmoty používané v protetice jsou složeny z množství makromolekul. Makromolekulové látky vznikají třemi základními reakcemi:

• polyadicí,
• polykondenzací
• polymerací

Plasty mohou být po zpracování:

• rigidní
• dočasně pružné
• trvale pružné

Zástupci

1. Metakrylát – obvykle dodáván ve formě tekutiny a prášku, základem je perličkový polymer, tekutiny obsahují monomerní metakrylát, dalšími důležitými komponentami jsou iniciátory a stabilizátory reakce a pigmenty. Polymerační reakce je exotermická, lze jí zahájit zahřátím, pomocí chemických iniciátorů, ozářením světlem nebo pomocí mikrovln.
2. Polyamidy – vhodné použití mají např. pro zhotovení bazí celkových náhrad u pacientů s alergií na metakrylát.
3. Silikony – používají se především na podkládání deskových náhrad.
4. Epiminové pryskyřice – zhotovování ochraných korunek a můstků razidlouvou metodou.

Nejdéle jsou používané metakryláty. Nejčastěji pak methylmetakryláty (MMA), které dělíme na korunkové a bazální.

MMA se vyznačuje snadným laboratorním zpracováním, vyhovujícími mechanickými vlastnostmi a stálostí v prostředí dutiny ústní.

Podle způsobu formování je dělíme na lisovací, volně modelovatelné a licí.

Dle typu polymerace rozlišujeme:

1. Světlem tuhnoucí plasty
2. Chemicky tuhnoucí (samopolymerující) plasty
3. Teplem tuhnoucí plasty
4. Mikrovlnná polymerace

• Teplem tuhnoucí plasty
  • Jejich polymerace probíhá zahřátím ve vodní lázni nebo polymerátoru.
  • Použití = Definitivní baze protéz a korunkové plasty.
  • Polymeraci zajišťuje:
    • Klasický polymerátor = Polymerace varem při normálním tlaku.
    • Hydropneumatický polymerátor = Polymerace varem při zvýšeném tlaku.
    • Tlakový polymerátor = Polymerace teplem při zvýšeném tlaku.
    • Termostat = Polymerace horkým vzduchem (suchá polymerace).

• Chemicky tuhnoucí plasty (=samopolymerující plasty)
  • Polymerace probíhá radikálovou řetězovou reakcí bez zahřívání
  • Aby chemická reakce začala, musí vzniknout volné radikály, které spustí polymeraci MMA na PMMA.
    • Za vznik volných radikálů jsou zodpovědné iniciátory a aktivátory.
  • Použití = Opravy protéz, rebaze, provizoria a výroba individuálních lžic.

• Světlem tuhnoucí plasty
  • Polymerace probíhá působením světla určité vlnové délky vlivem světelného polymerátoru.
  • Použití = Výroba individuálních lžic, bazí a ortodontických aparátů.

• Mikrovlná polymerace
  • Polymerace vlivem mikrovlnné energie ohřevem v mikrovlné troubě.
  • Na rozdíl od mikrovlnné energie dodávané komerečními mikrovlnkami využívá systém měřenou a řízenou (dávkovanou) mikrovlnnou energii.
    • Toto umožňuje vyšší stupeň přeměny monomerů na polymerní řetězce a zlepšují se tak fyzikální a biokompatibilní vlastnosti jak zubních protéz, tak zubních kompozitů vyrobených z polymerů.
  • Výhodou je rychlost a tudíž kratší technologický čas zpracování plastu.

Nevýhody

• Jejich polymerace je provázena polymeračním smrštěním a výsledný polymer má značný koeficient tepelné roztažnosti.
• Alkohol a některá desinfekcia mohou narušit povrch tohoto materiálu.
• Po vyloučení monomeru při nedokonalé polymeraci může docházet k porozitě materiálu.
• Pro zajištění odolnosti náhrady je nutné dodržet předepsaný poměr prášku a tekutiny, pomalé ochlazování hotové náhrady a přechovávání náhrady ve vodě.