Dysfunkce rodiny

Z WikiSkript

Rodina je podle sociologické definice skupina osob (případně více skupin osob) navzájem spjatých pokrevními svazky, manželstvím (nebo srovnatelným právním vztahem) nebo adopcí, jejíž dospělí členové jsou odpovědní za výchovu dětí. Rodinu lze však zároveň i chápat jako malou skupinu osob, které jsou navzájem spojeny nejen manželskými a příbuzenskými, ale i jinými obdobnými vztahy a zvláště společným způsobem života. Existuje celá řada sociologických definic rodiny. Velký sociologický slovník vymezuje rodinu jako "původní a nejdůležitější společenskou skupinu a instituci" s hlavními funkcemi reprodukce, výchovy, socializace a přenosu kulturních vzorů[1].

Základní znaky rodiny
  • Rodina je společensky schválená forma trvalého spolužití.
  • Rodina se skládá z osob, které jsou spojeny krví, manželstvím, případně adopcí.
  • Členové rodiny zpravidla bydlí společně ("pod jednou střechou").
  • Členové rodiny mezi sebou spolupracují v rámci společensky uznávaného rozdělení rolí, přičemž jednou z nejdůležitějších úloh je výživa a výchova dětí[1].
Funkce rodiny
  • reprodukční (biologická, sexuální),
    • zajišťovat reprodukci a zajistit dítěti potřebné podmínky pro jeho život a další vývoj;
  • ekonomické (zabezpečovací),
    • vytváří materiální podmínky pro ostatní funkce;
  • kulturně výchovné (sociálně psychologické),
    • především výchova v předškolním věku a v období dospívání;
    • výchovná úroveň závisí na ekonomickém zabezpečení rodiny (bydlení apod.), ale ekonomický tlak vyžadující ekonomickou aktivitu obou partnerů vytlačuje v rodinných prioritách péči o děti;
    • důležitým činitelem ve výchově dětí je vzájemné soužití rodičů, vztahy mezi sourozenci apod.
  • emocionální,
    • poskytování citového zázemí, pocitu bezpečí a jistoty svým členům;
    • při trvalém neuspokojování potřeby lásky, pozornosti a uznání ze strany rodičů vůči dítěti může u něho dojít k psychické deprivaci, která se může projevovat destruktivním chováním vůči všemu hodnotově odlišnému, neschopností spolupráce či slabou vůlí jedince[1].

Tyto funkce se navzájem prolínají a doplňují a nemůžeme je chápat izolovaně. Jejich výčet není nekonečný. Rodina je důležitou institucí s funkcí sociální ochrany svých členů. Každý z členů rodiny má v jejím rámci svá práva i povinnosti. Rodina má tedy i funkci socializační. V rodině její členové aktivně i pasivně odpočívají, hovoříme i o funkci rekreační. Rodina je primárním prostředím sociálně kulturního utváření osobnosti individua – dítěte. Její základní funkci je funkce zprostředkovatele mezi jednotlivcem (dítětem) a společností[1].

Poruchy funkce rodiny
  • Porucha biologicko-reprodukční funkce – neplodnost neboli nemožnost zplodit potomky;
  • Poruchy ekonomicko-zabezpečovací funkce – rodina není schopna dále efektivně fungovat, hospodařit a nezajišťuje sociální potřeby svých členů;
    • příčiny: rozvod, krádež nebo jiná ztráta majetku, vážná nemoc nebo úmrtí v rodině, ztráta zaměstnání nebo neschopnost vyjít s penězi;
  • Poruchy ochranné funkce rodiny
    • domácí násilí, sexuální zneužívání dětí, alkoholismus;
  • Poruchy socializačně výchovné funkce – nesprávné výchovné postoje rodičů
    • zavrhování dítěte, lhostejnost k němu, zanedbávající výchova nebo naopak výchova rozmazlující, hyperprotektivní, s přepjatou snahou o dokonalost dítěte, protekční apod.;
  • Poruchy emocionální funkce – negativně ovlivňuje vývoj dítěte.
Povinnosti a práva rodičů uložené Zákonem o rodině č. 91/1998 Sb.
  • péče o nezletilé dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj,
  • zastupování nezletilého dítěte,
  • správa jeho jmění,
  • důsledně chránit zájmy dítěte, řídit jeho jednání a vykonávat nad ním dohled odpovídající stupni jeho vývoje,
  • právo užít přiměřených výchovných prostředků tak, aby nebyla dotčena důstojnost dítěte a jakkoli ohroženo jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj. Etc[2].

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. a b c d CHLAD, Miloš. Sociologie výchovy. - [online]. -, roč. -, vol. -, s. -1563-1564, dostupné také z <http://www.ujak.czcourse/view.php?id=16>. 
  2. Česká republika. Zákon o rodině. In č. 91/1998 Sb. 1998. Dostupné také z URL <https://www.mpsv.cz/files/clanky/7262/Zakon_o_rodine.pdf>.