Faktitivní porucha

Faktitivní porucha (dříve též „předstíraná porucha“, historicky v těžší formě označovaná jako Münchhausenův syndrom) je porucha, při níž pacient záměrně falzifikuje nebo navozuje tělesné či psychické příznaky, aby přijal roli nemocného a získal zdravotnickou péči, a to bez zjevného vnějšího zisku (na rozdíl od simulace).

V klasifikaci MKN-10 odpovídá diagnóze F68.1; v MKN-11 spadá do bloku faktitivních poruch a rozlišuje formu u sebe („imposed on self“) a formu u jiného („imposed on another“).

Epidemiologie

Porucha je považována za vzácnou a často zůstává nediagnostikována; údaje o prevalenci jsou zatíženy poddiagnostikováním a heterogenitou populací.

Klinický obraz

Může se projevit celou škálou příznaků – od pouhého předstírání bolesti až po přímé navozování chorobných příznaků, které mohou mít letální následky. Typické je obcházení různých zdravotnických zařízení s nejasnými problémy a přechodem do jiného zařízení, když se provedenými vyšetřeními postupně vyloučí původně předstírané onemocnění. Typické jsou:

• peregrinace (opakované návštěvy různých zařízení),
• dramatická, proměnlivá anamnéza s nedostatečnou návazností na objektivní nálezy,
• inkongruence mezi subjektivními obtížemi a výsledky vyšetření,
• ochota podstupovat invazivní výkony a opakované hospitalizace,
• pacient může mít zdravotnické znalosti a aktivně ovlivňovat dokumentaci/odběry.

Falzifikace/indukce příznaků může mít mnoho podob (od zkreslování anamnézy po aktivní navození symptomů); v klinické praxi je podstatné myslet na riziko iatrogenního poškození.

Diagnostika a praktický postup

Diagnóza bývá diagnóza per exclusionem, ale současně je nutné minimalizovat iatrogenní újmu (zbytečná vyšetření, výkony, farmakoterapie).

Terapie není jednoduchá. Porucha má tendenci chronifikovat. Významné jsou psychoterapeutické a farmakoterapeutické přístupy, přičemž léčbu by měl vést zkušený psychiatr. Problémem bývá absence náhledu pacienta na potřebnost léčby.

Doporučený postup

1. vyloučit akutní somatické stavy dle klinického obrazu,
2. zhodnotit konzistenci anamnézy a dostupné dokumentace (včetně předchozích hospitalizací),
3. při podezření zajistit týmovou shodu (vedoucí lékař, psychiatrie, ošetřovatelský tým),
4. minimalizovat zbytečné invazivní intervence a duplicitní vyšetření,
5. indikovat psychiatrické vyšetření; volit citlivou komunikaci (vyhnout se konfrontačnímu „usvědčování“).

Diferenciální diagnostika

• Somatické onemocnění (včetně atypických prezentací) – vždy nejprve vyloučit.
• Somatické symptomové poruchy – symptomy nejsou záměrně produkované.
• Simulace (předstírání nemoci) Od simulace se porucha odlišuje tím, že nemá přímý vědomý účel – vnější zisk (např. finanční, právní, pracovní).
• Psychotické poruchy / Delirium / intoxikace – dle klinického obrazu. Zde by se však symptomy pojily se zřejmou poruchou myšlení či vnímání.
• Poruchy osobnosti (zejm. emočně nestabilní) a komorbidity (deprese, úzkost) – mohou ovlivňovat chování a léčebnou spolupráci.

Léčba a management

Léčba bývá obtížná a porucha má tendenci chronifikovat. Cílem je zejména:

• snížit riziko sebepoškozování a iatrogenních komplikací,
• stabilizovat péči jedním týmem a nastavit jasný plán vyšetřování/léčby,
• léčit komorbidity dle standardních doporučení,
• psychoterapie (dle možností a náhledu pacienta), vedení zkušeným psychiatrem.

Münchhausenův syndrom

Münchhausenův syndrom je historické označení pro těžší, „dramatičtější“ formu faktitivní poruchy u sebe (imposed on self), typicky s peregrinací, opakovanými hospitalizacemi a vysokým rizikem zbytečných invazivních výkonů.

Faktitivní porucha u jiného

(V zastoupení, imposed on another, dříve „by proxy“)

Pečující osoba (nejčastěji rodič) paranoidní interpretací, falzifikací nebo navozením obtíží vytváří obraz onemocnění u dítěte a vyžaduje diagnostické a terapeutické intervence. Jde současně o formu týrání/zneužívání dítěte („medical child abuse“) a prioritou je ochrana oběti.

Typické znaky

• potíže jsou multisystémové, dlouhotrvající, neobvyklé či vzácné,
• symptomy jsou inkongruentní a/nebo neodpovídají průběhu léčby,
• symptomy mizí, není-li „pečující“ přítomen,
• podezřelá zdravotnická „aktivita“ pečující osoby (nadměrné požadavky na vyšetření, dobrá orientace v medicíně).

Postup

• zabránit dalšímu poškozování dítěte, zajistit bezpečí,
• multidisciplinární řešení (pediatrie, psychiatrie/psychologie, sociální práce, případně OSPOD),
• dle situace i úřední a právní kroky Často jsou nezbytná i úřední opatření ve smyslu odnětí dítěte z výchovy.

Odkazy

Související články

• Simulace
• Somatizační poruchy
• Sebepoškozování
• Syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte (CAN)

Externí odkazy

• LEBL, Jan. Klinická pediatrie. 1. vyd. Praha: Galén, 2012. ISBN 978-80-7262-772-1.
• URBAN, Aleš; MASOPUST, Jiří. Münchhausenův syndrom. Psychiatrie pro praxi. 2004; 2. Dostupné z: https://www.psychiatriepropraxi.cz/pdfs/psy/2004/02/04.pdf (Cit. dne 13. 2. 2026).
• Merck Manual Professional Version. Factitious Disorder Imposed on Self. Dostupné z: https://www.merckmanuals.com/professional/psychiatric-disorders/somatic-symptom-and-related-disorders/factitious-disorder-imposed-on-self (Cit. dne 13. 2. 2026).
• World Health Organization. Clinical descriptions and diagnostic requirements for ICD-11 mental, behavioural and neurodevelopmental disorders (CDDR). Geneva: WHO, 2024. Dostupné z: https://www.who.int/publications/i/item/9789240077263 (Cit. dne 13. 2. 2026).

Doplňující výukové materiály

• Video (EN): stručný přehled faktitivní poruchy a její dlišení od simulace (Osmosis).