ELISA

Z WikiSkript
Vybavení k ELISA

ELISA (angl. zkratka enzyme-linked immuno sorbent assay), známá také jako EIA (angl. zkratka enzyme immunoassay), je analytická metoda využívaná ke kvantitativnímu stanovení různých antigenů. Tato metoda má řadu variant. Všechny jsou založeny na vysoce specifické interakci antigenu a protilátky, přičemž na jednoho z těchto partnerů je kovalentně navázán enzym (nejčastěji peroxidáza nebo alkalická fosfatáza). Enzym katalyzuje chemickou přeměnu substrátu, který je přidán do reakční směsi, na produkt, který je barevný. Stanovuje se pak spektrofotometricky (viz chromogenní substrát), nebo na základě fluorescence (fluorimetrické stanovení). Koncentrace produktu je úměrná koncentraci antigenu nebo protilátky ve vzorku. Dalším společným znakem metod ELISA je zakotvení (adsorpce nebo kovalentní navázání) antigenu nebo protilátky na nerozpustný nosič (často povrch reakční nádobky nebo mikrotitrační destičky), což usnadňuje separaci imunochemicky navázaných molekul.

Postup[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Odečítání ELISA

A: Standardní sendvičová ELISA na zjištění koncentrace antigenu:

  1. navázání protilátky na dno zkumavky;
  2. přidání vzorku a inkubace – dochází ke vzniku vazby antigen-protilátka;
  3. odmytí nenavázaného antigenu;
  4. přidání druhé protilátky, vázající stejný antigen, na které je kovalentně připojen enzym;
  5. inkubace a odmytí nadbytečné protilátky s enzymem;
  6. přidání substrátu a průběh enzymem katalyzované reakce;
  7. zastavení reakce a měření.

Jako sendvičová se nazývá proto, že antigen je jako sendvič mezi dvěma protilátkami.

B: Obdobně lze reakci provést na detekci protilátek ve vzorku. To probíhá obdobně, jen je v 1. kroku navázán na zkumavku antigen a druhá protilátka je proti hledané protilátce. Tato metoda se označuje jako capture ELISA.

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Suvisející články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • SCHNEIDERKA, Petr, et al. Kapitoly z klinické biochemie. 2. vydání. Praha : Karolinum, 2004. ISBN 80-246-0678-X.