Laboratorní vyšetření v dermatovenerologii

V dermatologii se hojně využívá laboratorních vyšetření. Nejčastěji se jedná o mikroskopické, kultivační a sérologické vyšetření.

Mikroskopické vyšetření

• Má často informační charakter, ale jeho výhodou je rychlý průkaz infekčního agens. Materiál se odebírá z inf. materiálu nebo z kultivace zachyceného mikroba. Používá se optický a elektronový mikroskop.
• Preparáty mohou být nativní nebo barvené. Barvení se nejčastěji používá dle Gramma nebo Giemsyho barvení.

Kultivace

Kultivují se hlavně bakterie, za dostatku biologických živin, správného pH, vlhkosti, teplotě a dle nároků na O₂.

• Kultivační půdy jsou buď tuhé, tekuté nebo polotuhé.

 Podrobnější informace naleznete na stránce Kultivační půdy.

Serologické vyšetřovací metody

Fungují na principu reakce antigen-protilátka.

• Přímý průkaz: Průkaz antigenu pomocí známé protilátky.
• Nepřímý průkaz: Průkaz protilátek v organismu.
• Imunofluorescence: Jedna ze složek je označena florescenčním barvivem, výsledek se odečítá na florescenčním mikroskopu.

 Podrobnější informace naleznete na stránce Imunofluorescenční vyšetření v dermatologii.

• ELISA: Jedna ze složek označena enzymem, ke zviditelnění výsledku se přidává substrát, vzniká barevný produktu. Užívá se pro dg. protilátek anti-HIV.

 Podrobnější informace naleznete na stránce ELISA.

Imunoblot

Užívá se na průkaz anti-HIV.

 Podrobnější informace naleznete na stránce Southernův blotting.

PCR

 Podrobnější informace naleznete na stránce Polymerázová řetězová reakce.

Odkazy

Související články

• Kultivační půdy | Očkování na půdy | Hemokultura
• Imunofluorescenční vyšetření v dermatologii | ELISA
• PCR

Použitá literatura

• ŠTORK, Jiří, et al. Dermatovenerologie. 1. vydání. Praha : Galén, Karolinum, 2008. 502 s. ISBN 978-80-7262-371-6.