HIV

Z WikiSkript

HIV
(Human immunodeficiency virus)
Retroviridae
Lidský virus imunitní nedostatečnosti (HIV)
Lidský virus imunitní nedostatečnosti (HIV)
Typ NK RNA
Zdroj krev a sekrety nemocných
Přenos pohlavní styk, transplacentárně, perinatálně
Výskyt celosvětový
Inkubační doba 2–6 týdnů
Onemocnění AIDS (acquired immunodeficiency syndrome)
Diagnostika ELISA
Terapie symptomatická, chemoterapie usilující o zpomalení destrukce imunitního systému (není k dispozici látka, která by virus úplně eliminovala)
Očkování vývoj vakcíny (velmi komplikovaný)
MeSH ID D006678

HIV je retrovirus (RNA virus) disponující enzymy reverzní transkriptázou a integrázou. Reverzní transkriptáza umožňuje přepis genetické informace viru z RNA do DNA, integráza umožňuje integraci takto vzniklé DNA do DNA hostitelské buňky. Virus proniká do buněk prostřednictvím molekuly CD4, která se nachází především na T-lymfocytech, dále na monocytech, dendritických a gliových buňkách. Pro virus je také typická velká antigenní variabilita, která je důsledkem rychlého množení a vyšší pravděpodobnosti chyb (mutací) při kopírování nukleové kyseliny. Neurotropní a lymfotropní vlastnosti umožňují viru invazi do CNS a progresivní destrukci imunitního systému.

Virus HIV se přenáší pohlavním stykem, krví a krevními deriváty, infikovanou jehlou, během porodu a mateřským mlékem. Poškozuje hlavně CD4+ (pomocné) T-lymfocyty, množí se v nich, ničí je a výrazně snižuje jejich množství v těle infikovaného člověka, což vede k selhávání obranyschopnosti (získaný deficit buněčné imunity). Při poklesu počtu CD4+ T-lymfocytů <200 /mm³ se rozvíjí AIDS. V současné době farmakoterapie není schopná virus eliminovat, nicméně účinně potlačí jeho replikaci. Tím se výrazně snižuje morbidita i mortalita léčených pacientů a zlepšuje se jejich prognóza.

Jsou známy 2 typy viru HIV:
  1. HIV-1 – ve střední Africe a v ostatních kontinentech, kam se rozšířil.
  2. HIV-2 – pouze v západní Africe, rozvoj onemocnění je pomalejší než u infekce HIV-1.

Stavba virionu HIV[upravit | editovat zdroj]

HIV – lidský virus imunitní nedostatečnosti - je retrovirus z čeledi Retroviridae, rodu Lentivirus. Jedním z důležitých faktorů patogenity je jeho vysoká reprodukční schopnost 109 až 1012 virionů za den. Životnost jednoho virionu je asi 6 hodin. Životnost T-lymfocytů v krvi je asi 2,5 dne. Po snaze vyrovnat úbytek T-lymfocytů dojde k vyčerpání organismu.

  1. Obal
    • Dvouvrstva fosfolipidů s povrchovými glykoproteiny:
      • gp41 – část ukotvená v membráně;
      • gp120 – část vyčnívající zevně, připojená ke gp41.
    • Vrstva tvořená membránovým proteinem p17.
  2. Kapsida
    • Asymetrická, kónického tvaru, tvořená proteinem p24 (HIV antigen).
  3. Nukleoid
    • Dvě identická vlákna pozitivní RNA. Genom tvoří 3 strukturní geny (gag, env, pol) a 6 regulačních genů.
    • Enzymy:
      • reverzní transkriptáza – přepisuje virovou RNA do DNA;
      • integráza – integruje virovou DNA vzniklou reverzní transkripcí do DNA hostitelské buňky;
      • proteáza – štěpí prekurzor gp160 na gp41 a gp120;
      • ribonukleáza.
    • Proteiny obalující vlákna RNA – proteiny p7 a p9.
virus HIV

Cílové buňky[upravit | editovat zdroj]

  1. CD4+ T-lymfocyty (prekurzory helperů) – jejich poškození způsobuje imunodeficit.
  2. Makrofágy (vč. mikroglií CNS, dendritických buněk atd.) – slouží jako rezervoár infekce.
  • Virus se váže svým gp120 (ligand) na CD4 (receptor) cílových buněk, k vazbě jsou nutné ještě koreceptory, kterými jsou chemokinové receptory na povrchu cílových buněk:
    • CXCR-4 na povrchu TH lymfocytů;
    • CCR-5 na povrchu makrofágů.

Cesty přenosu HIV[upravit | editovat zdroj]

  1. Pohlavní styk
  2. Krev a krevní deriváty
  3. Vertikální přenos (z matky na dítě)

Postižené systémy[upravit | editovat zdroj]

  1. Imunitní systém – imunodeficience vedoucí k oportunním infekcím a vzniku malignit.
  2. Centrální nervový systém – HIV encefalopatie (napadené mikroglie produkují cytokiny ovlivňující neurony).

Průběh infekce virem HIV[upravit | editovat zdroj]

Výukové video v angličtině

Inkubační doba bývá 2–6 týdnů, někdy několik měsíců, bez léčby umírají postižení do 10 let od infikování (1–2 roky od přechodu infekce do stadia AIDS).

  1. Primoinfekce HIV:
    • Přechodný těžký pokles počtu CD4+ lymfocytů v periferní krvi, probíhá replikace viru HIV, rozvoj po 2–4 týdnech od nákazy, odezní za 1–3 týdny, objevuje se přechodná virémie (diagnostika pomocí antigenu p24).
    • Příznaky podobné tonzilofaryngitidě, infekční mononukleóze nebo chřipce jako tzv. flu-like syndrom (únavnost, horečky, bolesti svalů a kloubů, morbiliformní exantém zejména na zádech a hrudníku), ulcerace sliznic, zvětšení lymfatických uzlin, případné poruchy CNS (8 %) pod obrazem aseptické meningitidy.
  2. Bezpříznakové stadium:
    • bez klinických příznaků a subjektivních obtíží;
    • perzistující generalizovaná lymfadenopatie (povšechné zvětšení uzlin);
    • někdy provázeno lymfopenií a mírnou anemií, trvá od 18 měsíců do 15 let.
  3. Časné symptomatické stadium:
  4. Pozdní symptomatické stadium, AIDS (Acquired immunodefficiency syndrome) – konečné stadium HIV infekce:
    • pod 200 CD4+ lymfocytů/mm³, narůstá množství viru HIV v periferní krvi [1];
    • stadium tzv. velkých oportunních infekcí: pneumocystová pneumonie, toxoplazmová encefalitida, kandidóza dýchacího traktu, kryptokoková infekce, TBC, infekce cytomegaloviry (chorioretinitidy, generalizovaná CMV infekce), diseminované mykobakteriózy;
    • nádory (Kaposiho sarkom, maligní lymfomy (Burkittův lymfom – původcem je EBV), primární lymfom mozku, invazivní karcinom děložního hrdla);
    • HIV encefalopatie (demence, poruchy paměti a soustředění, změny osobnosti, deprese);
    • i přes důslednou léčbu dochází v průběhu několika let k úmrtí pacienta v důsledku vyčerpání organismu.

Laboratorní diagnostika[upravit | editovat zdroj]

  • ELISA pro detekci virových peptidů. Diagnostické okno může trvat až 12 týdnů (podle typu ELISA).
  • PCR pro detekci virových nukleových kyselin.
  1. Stanovení virionů v krvi – antigen p24 (objevuje se během akutní HIV infekce a při AIDS).
  2. Stanovení protilátek anti HIV-1, anti HIV-2 (objevují se 1–3 měsíce po infikování).
  3. Stanovení množství CD4+ lymfocytů:
    • poměr CD4/CD8 – normálně 2:1, u AIDS 1:2;
    • množství CD4+ lymfocytů v 1 μl krve – norma 1000, u AIDS pod 50.
  4. Zvýšení hladiny β2-mikroglobulinu.

Laboratorní ukazatelé[upravit | editovat zdroj]

Počet CD4+ lymfocytů: norma 1000/µl krve.

Laboratorní kategorie Klinická kategorie CD4+ lymfocyty/µl krve Projevy
I A 500–1000 primoinfekce + asymptomatická séropozitivita
II B 200–500 časné symptomatické stadium
III C pod 200 pozdní symptomatické stadium

Léčba[upravit | editovat zdroj]

  • k léčbě se používá kombinace antivirotik, při volbě léků se zohledňují komorbidity pacienta;
  • terapie se započíná ihned po konfirmaci infekce;
  • antivirotika potlačují replikaci viru, čímž dochází i ke zlepšení buněčné imunity;
  • cíl: nedetekovatelná virová nálož (nedetekovatelní pacienti jsou neinfekční)
  • součástí léčby je profylaxe, diagnostika a léčba oportunních infekcí, léčba komorbidit, očkování;
  • léčba probíhá v AIDS centrech.[2]
Doporučená trojkombinace první volby
  1. nukleosidový inhibitor reverzní transkriptázy (NRTI): emtricitabin, lamivudin, abacavir;
  2. nukleotidový inhibitor reverzní transkriptázy (NtRTI): tenofovir nebo NRTI;
  3. nenukleosidový inhibitor reverzní transkriptázy (NNRTI): efavirenz, nevirapin, nebo inhibitor prote(in)ázy „boostovaný“ ritonavirem (PI/r): lopinavir/ritonavir, darunavir/ritonavir, atazanavir/ritonavir.[2]

HIV v těhotenství[upravit | editovat zdroj]

  • u všech těhotných se vyšetřuje sérologie HIV;
  • v těhotenství se pokračuje v léčbě / znovu zahajuje léčba dvoj- až trojkombinací antiretrovirotik;
  • porod probíhá na specializovaném pracovišti (ve FN Bulovka);
  • porod je veden císařským řezem a provázen aplikací infuze zidovudinu;
  • po porodu se zastavuje laktace, kojení je kontraindikováno.[2]
Informace.svg Podrobnější informace naleznete na stránce HIV infekce v těhotenství.


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. a b BENEŠ, Jiří, et al. Infekční lékařství. 1. vydání. Galén, 2009. 651 s. ISBN 978-80-7262-644-1.
  2. a b c Doporučený postup Společnosti infekčního lékařství České lékařské společnosti J. E. Purkyně. Doporučený postup komplexní péče o dospělé infikované HIV. 2010. Dostupné také z URL <https://www.infekce.cz/DoporART10.htm>.

Zdroj[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • BENEŠ, Jiří, et al. Infekční lékařství. 1. vydání. Galén, 2009. 651 s. s. 152-157. ISBN 978-80-7262-644-1.