Koronaviry

Z WikiSkript

Tip.png
Tip: Informace o onemocnění COVID-19 najdete na stránce SARS-CoV-2

COVID-19 (coronavirus disease 2019) je onemocnění vyvolané virem SARS-CoV-2, dříve pracovně označovaným také 2019-nCoV nebo nový koronavirus.

Tip.png
Tip: Informace o onemocnění COVID-19 najdete na stránce SARS-CoV-2
Koronaviry
Coronaviridae
Koronaviry
Koronaviry
Typ NK (+)ssRNA
Přenos kapénkově
Onemocnění SARS, MERS, onemocnění novým koronavirem (2019-nCoV), onemocnění ledvin, záněty horních cest dýchacích, gastroenteritidy
MeSH ID D017934
Virion koronaviru

Koronaviry jsou RNA viry, které získaly název podle svého typického vzhledu. Lidské koronaviry jsou běžnými původci tzv. nemoci z nachlazení, zánětů horních cest dýchacích, ale také vážných onemocnění jako je SARS (těžkého akutního respiračního syndromu, původem z Číny), MERS (respiračního syndromu středního východu, původem ze Saudské Arábie) nebo onemocnění COVID-19. Infekce se šíří především kapénkově.

Jedná se o obalené (+)ssRNA viry. Z lipidového obalu vyčnívají paličkovité výběžky, které mají lytickou, hemaglutinační a adsorbční aktivitu. Obal viru má původ z hostitelské membrány endoplazmatického retikula. Rozlišují se 4 hlavní podskupiny: alfa (9E, NL63), beta (OC43, HKU1, MERS-CoV, SARS-CoV), gama a delta.[1][2]

Běžné lidské koronaviry[upravit | editovat zdroj]

Běžné lidské koronaviry zahrnují typy 229E, NL63, OC43, HKU1 a obvykle způsobují mírné až středně těžké infekce horních cest dýchacích, jako je běžná rýma. Z infikovaného člověka na člověka se přenáší vzduchem při kašli a kýchání, přímým kontaktem s nemocným (dotykem, podáním ruky), nepřímo kontaktem s infikovanými předměty a vzácně kontaktem se stolicí nemocného. Mezi příznaky onemocnění patří sekrece z nosu, bolest hlavy, kašel, bolest v krku, horečka a pocit "nemoci". Onemocnění obvykle trvá krátkou dobu a v průběhu života jej prodělá většina lidí. Lidé mohou v průběhu života prodělat více infekcí koronaviry. Nejvyšší výskyt je na podzim a v zimě, ale nákaza je možná kdykoli v průběhu roku. Lidské koronaviry někdy způsobují také onemocnění dolních cest dýchacích, jako je zápal plic či bronchitida, a to častěji u lidí s kardiopulmonálním onemocněním, oslabeným imunitním systémem, u dětí a starších dospělých.[3]

Další lidské koronaviry[upravit | editovat zdroj]

Mezi další lidské koronaviry, které původně způsobovaly infekce u zvířat, patří MERS-CoV, SARS-CoV a nový koronavirus 2019-nCoV. MERS (Middle East Respiratory Syndrome) byl poprvé hlášen v Saudské Arábii v roce 2012, dokud se rozšířil do dalších zemí. Projevuje se horečkou, kašlem, dušností, zápalem plic a je provázen vysokou úmrtností (umírají 3-4 pacienti z 10). MERS se stále ještě objevuje v oblasti arabského poloostrova. SARS (severe acute respiratory syndrome) se objevil v Číně v roce 2002 a byl provázen horečkou, zimnicí, bolestmi těla, zápalem plic, ale od roku 2004 již nebyla u lidí hlášená žádná nákaza.

V lednu 2020 byl hlášen výskyt nového koronaviru SARS-CoV-2, který byl poprvé identifikován v Číně jako původce epidemie onemocnění COVID-19 ve městě Wu-Chan.

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce SARS-CoV-2.

Diagnostika[upravit | editovat zdroj]

  • Anamnéza – údaj o cestování do rizikové oblasti;
  • typický klinický obraz;
  • průkaz pomocí PCR ze vzorku z horních a dolních cest dýchacích a z krevního séra.

Prevence[upravit | editovat zdroj]

Proti koronavirům není známé očkování. Riziko nákazy lze snížit důsledným mytím rukou, vyhýbáním se dotykům očí, nosu či úst neumytými rukami, vyhýbáním se blízkému kontaktu s nemocnými. Riziko nákazy kapénkovou infekcí lze snížit používáním ochranných respirátorů, masek či polomasek s kategorií ochrany proti částicím P3.

Léčba[upravit | editovat zdroj]

Neexistuje kauzální léčba. Většina infekcí běžnými lidskými koronaviry spontánně odezní bez léčby. V závažnějších případech je možná symptomatická léčba (léčba horečky, bolesti atd.).[3]


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Reference[upravit | editovat zdroj]


  1. BEDNÁŘ, Marek, Andrej SOUČEK a Věra FRAŇKOVÁ, et al. Lékařská mikrobiologie : Bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. Praha : Marvil, 1996. 558 s. ISBN 8023802976.
  2. VOKURKA, Martin a Jan HUGO. Velký lékařský slovník. 10. aktualizované vydání vydání. Praha : Maxdorf, 2015. ISBN 9788073454562.
  3. a b https://www.cdc.gov/coronavirus/index.html