Zika

Z WikiSkript

(přesměrováno z Virus Zika)

Zika virus
Flaviviridae
Komár Aedes aegypti, přenašeč viru Zika
Komár Aedes aegypti, přenašeč viru Zika
Typ NK jednovláknová RNA
Zdroj primáti
Přenos komár rodu Aedes egypti, možný aj sexuálny přenos
Výskyt Latinská Amerika
Inkubační doba několik dnů až týden
Onemocnění horečka, makulopapulární exantém, bolest kloubů, konjunktivitis
Diagnostika epidemiologická anamnéza, klinický obraz, RT-PCR
Terapie symptomatická
Očkování neexistuje



Země s hlášeným výskytem Zika infekce[1]

Zika je infekční onemocnění způsobené virem Zika, přenášené na člověka infikovanými komáry rodu Aedes egypti. Obvykle má mírný průběh, 80 % asymptomatický, ale objevilo se podezření, že při nákaze těhotné ženy způsobuje mikrocefalii dítěte a že by mohlo vyvolat syndrom Guillain-Barré. Virus se v současné době rychle šíří zejména po zemích Latinské Ameriky. Léčba je pouze symptomatická, očkování neexistuje.[1]

Původce[upravit | editovat zdroj]

Zika virus je jednovláknový RNA (jejich RNA má "antisense" charakter, takže musí být přeložena do mRNA) virus z rodu Flaviviridae. Hlavním rezervoárem jsou pravděpodobně primáti.[1] Poprvé byl identifikován v Ugandě ve stejnojmenném lese v roce 1947 u primátů (Makak rhesus) a v roce 1952 u lidí.[2]

Přenos[upravit | editovat zdroj]

Zika virus je přenášen na člověka skrze bodnutí infikovaným komárem rodu Aedes egyypti. Tento druh komárů šíří také viry dengue a chikungunya. Komáři jsou aktivní především během dne, žijí v blízkosti lidí a kladou vajíčka do stojatých vod a jejich okolí. Ako jediný se může prenášet sexuálne.


Vzácně je možný přenos nákazy z těhotné nakažené krátce před porodem na novorozence. Spekuluje se o možném přechodu viru z těhotné ženy na plod v průběhu těhotenství. Přenos tohoto viru kojením zatím nebyl popsán.

Byl hlášen jeden případ možného přenosu krevní transfuzí a jeden případ možného přenosu sexuálním stykem.

Inkubační doba není známá, ale pravděpodobně se jedná o několik dnů až týden. Infikovaný člověk je nakažlivý v prvním týdnu infekce, proto by se měl vyhýbat komářímu bodnutí, aby předešel dalšímu šíření nákazy.[1]

Výskyt[upravit | editovat zdroj]

Zika virus byl původně rozšířen v Africe, Jihovýchodní Asii a na Tichomořských ostrovech. V květnu 2015 se virus rozšířil v Brazílii, od té doby se šíří do dalších zemí. Mezi země s aktivním výskytem Zika viru v současné době (leden 2016) patří: Barbados, Bolívie, Brazílie, Kolumbie, Dominikánská republika, Ekvádor, El Salvador, Francouzská Guiana, Guadeloupe, Guatemala, Guyana, Haiti, Honduras, Martinique, Mexico, Panama, Paraguay, Puerto Rico, Saint Martin, Suriname, Panenské ostrovy, Venezuela; Samoa; Kapverdy.[1]

Příznaky[upravit | editovat zdroj]

Video v angličtině, definice, patogeneze, příznaky, komplikace, léčba.

Asi 1 z 5 nakažených onemocní Zika. Mezi nejčastější projevy patří horečka, makulopapulární exantém, bolest kloubů či konjunktivitida. Mezi další příznaky patří bolesti svalů a bolesti hlavy. Obvykle se jedná o mírné příznaky, které trvají několik dní až týden. Závažný průběh je neobvyklý, fatální průběh je vzácný. Příznaky Zika jsou podobné jako horečka dengue či chikungunya.[1]

V roce 2013 byly ve Francouzské Polynézii a v Brazílii hlášené případy syndromu Guillain-Barré u pacientů po pravděpodobné Zika infekci. V současnosti je v Brazílii vyšetřována souvislost mezi rozšířením Zika viru a vzestupem incidence novorozenců s mikrocefalií.[2][1]

Diagnostika[upravit | editovat zdroj]

Diagnostika je založená na klinickém obraze a epidemiologické anamnéze — cestování do lokalit s výskytem infekce. Metody PCR a využívá se sérologie. Nutno počítat se zkříženou reakci dengue nebo CHIKV či žlutou zimnicí.

V prvním týdnu po klinické manifestaci lze virus Zika prokázat v krevním séru pomocí RT-PCR (polymerázová řetězová reakce spojená s reverzní transkripcí). Virově specifické IgM se typicky objevují koncem prvního týdne onemocnění. Zkřížená reakce s příbuznými flaviviry (např. viry dengue a žluté zimnice) ztěžují diagnostiku, odlišení umožňuje detekce virově specifických neutralizačních protilátek.[1]

Diferenciální diagnostika[upravit | editovat zdroj]

Diferenciální diagnostika je široká: horečka dengue, leptospiróza, malárie, rickettsióza, infekce streptokoky skupiny A, zarděnky, spalničky, onemocnění parvoviry, enteroviry, adenoviry a alfaviry (např. Chikungunya, Mayaro, Ross River, Barmah Forest, O’nyong-nyong a Sindbis viry).[1]

Léčba[upravit | editovat zdroj]

Léčba je pouze symptomatická, tedy klidový režim, dostatek tekutin, analgetika, antipyretika. Do vyloučení horečky dengue není vhodné užívat aspirin a nesteroidní antirevmatika pro riziko krvácení.[1]

Prevence[upravit | editovat zdroj]

Neexistuje vakcína proti Zika viru. Jedinou možnou prevencí je předejít bodnutí komárem při cestování do zemí, kde se komáři vyskytují, tedy používání repelentů, moskytiér, nošení oblečení s dlouhými rukávy a dlouhými nohavicemi atd.[1]


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]

Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i j k CDC,. Zika Virus [online]. [cit. 2016-01-27]. <https://www.cdc.gov/zika/>.
  2. a b WHO,. Zika Virus [online]. [cit. 2016-01-27]. <http://www.who.int/en/news-room/fact-sheets/detail/zika-virus>.