Cytomegalovirus

Z WikiSkript

Cytomegalovirus
Herpesviridae
zánět placenty způsobený CMV
zánět placenty způsobený CMV
Typ NK dsDNA
Zdroj člověk
Přenos vertikálně (transplacentárně, porod, mateřské mléko), tělní tekutiny
Výskyt kosmopolitní
Onemocnění syndrom infekční mononukleózy, hepatitida, retinitida, encefalopatie
Diagnostika sérologie, izolace viru, detekce Ag, PCR
Terapie symptomatická, antivirotika, hyperimunní Ig
Očkování ve vývoji
MeSH ID D003587
Medscape 215702

Lidský cytomegalovirus (CMV) patří mezi časté herpesvirové infekce člověka (infikováno více než 90 % dospělé populace). Nejčastěji napadá buňky žlázových vývodů a ledvinných tubulů (epitel, monocyty, lymfocyty), ve kterých perzistuje. Vytváří charakteristické nitrobuněčné inkluze, což vede k enormnímu zvětšení infikovaných buněk. Vylučuje se slinami, močí, spermatem, cervikálním a poševním sekretem. K přenosu obvykle dochází orální, respirační či sexuální cestou.

U zdravých jedinců probíhá infekce, ve většině případů inaparentně (němý průběh). V případě snížení imunity, může dojít k reaktivaci, které se většinou projeví zvýšeným vylučováním viru tělními sekrety. Daleko vážnější průběh má infekce u imunodeficientních pacientů, a to jak primoinfekce, tak reaktivace perzistujícího viru u pacienta s vážným narušením imunitního systému.

CMV patří mezi prokázané teratogeny (STORCH), k přenosu dochází transplacentárně z těla matky na plod. Rovněž je obsažen v mateřském mléce.

Patogeneze[upravit | editovat zdroj]

CMV pneumonie

Bránou vstupu je respirační trakt nebo horní část trávicí trubice. Potom dochází k pomnožení a následnému hematogennímu rozsevu. Váže se k ateroskleróze a restenózám po operacích srdce. Virus perzistuje v buňkách slinné žlázy, ledvinných tubulech a v leukocytech. Infikovaný jedinec občas vylučuje viry slinami, močí, cervikálním sekretem a mateřským mlékem.

CMV retinitida

Klinické projevy[upravit | editovat zdroj]

Primoinfekce u zdravých jedinců probíhá většinou bezpříznakově, případně s mírným průběhem jako syndrom infekční mononukleózy, horečnaté onemocnění s lymfadenitidou, případně v podobě mírné hepatitidy.

Při reaktivaci napadá játra a mozek.

CMV u imunodeficientních pacientů[upravit | editovat zdroj]

Obvykle se jedná o pacienty po transplantacích a HIV pozitivní pacienty s rozvíjejícím se AIDS.

Po transplantacích (nejčastěji srdce a ledvin) se infekce CMV projeví přetrvávajícími horečky s lymfadenitidou, syndromem infekční mononukleózy, těžkým postižením plic a jater, až sepsí. Rovněž může být důvodem rejekce transplantátu. Po transplantacích kostní dřeně (zdrojem CMV mohou být podávané produkty) se rozvíjí vážná intersticiální cytomegalovirová pneumonie.

Přítomnost cytomegaloviru se u HIV pozitivních pacientů může podílet na rozvoji AIDS. Dále způsobuje retinitidy, encefalitidy, esofagitidy, kolitidy a rovněž i těžké pneumonie.

Kongenitální cCMV[upravit | editovat zdroj]

Jakožto prokázaný teratogen, významně ovlivňuje vývoj plodu. Jedná se o světově nejčastější kongenitální infekční onemocnění. Způsobuje poruchy krvetvorby za vzniku ikteru, petechií, až purpury (syndrom borůvkového muffinu), přítomna je hepatomegalie a splenomegalie. Narušuje vývoj nervového systému (hlavně mozku) za vzniku mikrocefalie, slepoty, hluchoty aj.

Diagnostika[upravit | editovat zdroj]

Infekce CMV – bazofilní jaderné inkluze a granulární bazofilní cytoplasmatické inkluze

Sérologie bývá málo specifická. Hlavní metodou je průkaz zvětšených buněk s inkluzemi mikroskopicky. U komplikovaných případů volíme metodu PCR.

Kultivace[upravit | editovat zdroj]

Kultivace je jednoduchá. CMV roste s typickým cytopatickým efektem za 5–25 dní na lidských diploidních buňkách (fibroblastech). Identifikaci je možné urychlit důkazem jaderných inkluzí mononukleální protilátkou (24-48 hodin). Na kultivaci můžeme použít moč, sliny, poševní sekret, mateřské mléko (obtížně), leukocyty (obtížně).

Rychlá diagnostika[upravit | editovat zdroj]

Důkaz antigenu a mikroskopie jsou málo citlivé. Rychlou a spolehlivou metodou je (PCR). Možné použít většinu typů vzorků. Je možné provádět také kvantitativní stanovení. PCR je citlivější než kultivace.

Důkaz protilátek[upravit | editovat zdroj]

Stanovuje se IgG, IgM, případně IgA. IgG jsou anamnestické, pro diagnostiku reaktivace mají malý význam, možné stanovit aviditu IgG. IgM i IgA jsou důležité u akutních infekcí a reaktivací.

Jsou popisované nespecifické reakce. Sérologie je pouze orientační metodou. Protilátky neznačí imunitu.

Terapie[upravit | editovat zdroj]

Antivirová léčbaganciklovirStátní úřad pro kontrolu léčiv: ganciklovir, foscarnetStátní úřad pro kontrolu léčiv: foscarnet. Při dlouhodobé terapii mohou vznikat rezistentní kmeny, které reagují na speciální nová léčiva (cidofovir). U pacientů s vysokým rizikem rozvoje infekce lze podávat aciklovir (nikoli k léčbě již rozvinuté). U transplantovaných osob můžeme podávat hyperimunní gamaglobulin.

Prevence[upravit | editovat zdroj]

Pokusy o vakcínu jsou zatím neúspěšné. Existují epidemiologické opatření u příjemců orgánů (CMV negativní příjemce by neměl dostat orgány od CMV pozitivního dárce) – vzhledem k vysoké promořenosti populace se to obtížně dodržuje.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • HORÁČEK, Jiří. Základy lékařské mikrobiologie. 1. vydání. Praha : Nakladatelství Karolinum, 2000. sv. 1. ISBN 80-246-0006-4.
  • BEDNÁŘ, Marek, Andrej SOUČEK a Věra FRAŇKOVÁ, et al. Lékařská mikrobiologie : Bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. Praha : Marvil, 1996. 558 s. ISBN 8023802976.

Reference[upravit | editovat zdroj]