Dendritické buňky

Z WikiSkript
Dendritická buňka

Dendritické buňky patří mezi nejúčinnější antigen prezentující buňky a jsou spojovacím článkem mezi nespecifickou a specifickou imunitou. Dendritické buňky vznikají jako ostatní imunitní buňky z hematopoetické kmenové buňky a mají schopnost fagocytózy.


Dendritické buňky se vyskytují ve dvou formách a to nezralé a zralé.

Nezralé dendritické buňky[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Nezralé dendritické buňky se nachází ve tkáních, které mají přímý kontakt s vnějším prostředím jako je kůže (zde se nazývají Langerhansovy buňky), sliznice dutiny nosní a ústní, plíce, žaludek nebo střevo. Svými výběžky zachytávají cizí molekuly a vyhledávají možný patogen (pomocí toll-like receptorů nebo pattern recognition receptorů). Další dendritické buňky cestují mezi krví a lymfou nebo v malém množství hlídkují téměř v každém orgánu kromě mozku, varlat a rohovky. Funkcí nezralých dendritických buněk je pohlcování tělu vlastních odumřelých buněk a molekul rozpuštěných v mezibuněčné tekutině, jejichž fragmenty poté vystaví na svém povrchu v komplexu s molekulou MHC (Major Histocompatibility Complex) jako autoantigeny, které jsou rozpoznávány specifickými T lymfocyty. T lymfocyty jsou tímto způsobem tlumeny nebo se z nich stávají regulační T lymfocyty. Díky tomuto mechanismu nezralé dendritické buňky navozují toleranci vůči tělu vlastním antigenům.


Pokud nezralá dendritická buňka rozpozná patogen nebo tělu vlastní buňku, která zahynula nekrózou, začíná dozrávat.

Zralé dendritické buňky[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Vyzrávající dendritická buňka prezentuje fragmenty exogenního patogenu v komplexu s molekulou MHC II, antigeny endogenního původu (včetně virů) spolu s MHC I. třídy. Zralá dendritická buňka ztrácí schopnost fagocytózy a migruje do sekundárních lymfatických orgánů, kde aktivuje naivní T lymfocyty a tím přispívá k aktivaci specifické imunity. Za 2–3 dny zralá dendritická buňka umírá. Počet dendritických buněk je doplňován z kostní dřeně.

Klinické využití dendritických buněk[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Dnes vznikají studie na využití buněk k indukci protinádorové imunity, kdy se in vitro z odebraných monocytů z těla pacienta připraví dendritické buňky, ke kterým je přidán specifický nádorový antigen a po zpracování a vystavení fragmentů na povrchu jsou vráceny zpět do těla pacienta. Uvažuje se o využití dendritických buněk i v oblasti léčby alergií nebo HIV.


Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • ŠTERZL, Ivan, et al. Základy imunologie pro zubní a všeobecné lékaře. 1. vydání. Praha : Nakladatelství Karolinum, 2005. 207 s. ISBN 978-80-2460-972-0.
  • HOŘEJŠÍ, Václav a Jana BARTŮŇKOVÁ. Základy imunologie. 4. vydání. Praha : Triton, 2009. 320 s. ISBN 978-80-7387-280-9.