Cytomegalovírus
(přesměrováno z CMV)
Cytomegalovirus | |
Herpesviridae | |
![]() zánět placenty způsobený CMV | |
Typ NK | dsDNA |
---|---|
Zdroj | člověk |
Přenos | vertikálně (transplacentárně, porod, mateřské mléko), tělní tekutiny |
Výskyt | kosmopolitní |
Onemocnění | syndrom infekční mononukleózy, hepatitida, retinitida, encefalopatie |
Diagnostika | sérologie, izolace viru, detekce Ag, PCR |
Terapie | symptomatická, antivirotika, hyperimunní Ig |
Očkování | ve vývoji |
MeSH ID | D003587 |
Medscape | 215702 |
Je jím infikováno 90 % dospělé populace.
Primoinfekce[upravit | editovat zdroj]
Primoinfekce je většinou lehká nebo bezpříznaková. Projevuje se jako:
- syndrom infekční mononukleózy,
- horečnaté onemocnění s lymfadenitidou,
- hepatitida (hlavně u kojenců),
- závažné vrozené infekce (mikrocefalie, slepota, hepatomegalie, purpura),
- vrozená nebo postnatální infekce – většinou bezpříznaková,
- vzácně pneumonie, kolitida, meningitida.
Reaktivace u imunosuprimovaných se projevuje jako:
- horečnaté onemocnění s lymfadenitidou,
- pneumonie,
- septické onemocnění,
- kolitida, oesophagitis,
- retinitida (hlavně u HIV pozitivních),
- encefalitida.
Po transplantaci ledviny může být infekce virem důvodem rejekce transplantátu.
Patogeneze[upravit | editovat zdroj]
Bránou vstupu je respirační trakt nebo horní část trávicí trubice. Potom dochází k pomnožení a následnému hematogennímu rozsevu. Váže se k ateroskleróze a restenózám po operacích srdce. Virus perzistuje v buňkách slinné žlázy, ledvinných tubulech a v leukocytech. Infikovaný jedinec občas vylučuje viry slinami, močí, cervikálním sekretem a mateřským mlékem.
Diagnostika[upravit | editovat zdroj]
Kultivace[upravit | editovat zdroj]
Kultivace je jednoduchá. CMV roste s typickým cytopatickým efektem za 5–25 dní na lidských diploidních buňkách. Identifikaci je možné urychlit důkazem jaderných inkluzí mononukleální protilátkou (24-48 hodin). Na kultivaci můžeme použít moč, sliny, poševní sekret, mateřské mléko (obtížně), leukocyty (obtížně).
Rychlá diagnostika[upravit | editovat zdroj]
Důkaz antigenu a mikroskopie jsou málo citlivé. Používá se důkaz nukleové kyseliny (PCR). Ten je rychlý a spolehlivý. Možné použít většinu typů vzorků. Je možné provádět také kvantitativní stanovení. PCR je citlivější než kultivace.
Důkaz protilátek[upravit | editovat zdroj]
Stanovuje se IgG, IgM, případně IgA. IgG jsou anamnestické, pro diagnostiku reaktivace mají malý význam, možné stanovit aviditu IgG. IgM i IgA jsou důležité u akutních infekcí a reaktivací. Jsou popisované nespecifické reakce. Sérologie je pouze orientační metodou. Protilátky neznačí imunitu.
Terapie[upravit | editovat zdroj]
- Hyperimunní gamaglobulin
- Antivirová léčba:
- ganciklovir;
- foscarnet;
- speciální nová antivirotika (cidofovir).
- Profylaxe u pacientů s vysokým rizikem;
- aciklovir (není vhodný pro léčbu rozvinuté infekce).
Prevence[upravit | editovat zdroj]
Pokusy o vakcínu jsou zatím neuspěšné. Existují epidemiologické opatření u příjemců orgánů (CMV negativní příjemce by neměl dostat orgány od CMV pozitivního dárce) – vzhledem k vysoké promořřenosti populace se to obtížně dodržuje.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- HORÁČEK, Jiří. Základy lékařské mikrobiologie. 1. vydání. Praha : Nakladatelství Karolinum, 2000. sv. 1. ISBN 80-246-0006-4.
- BEDNÁŘ, Marek, Andrej SOUČEK a Věra FRAŇKOVÁ, et al. Lékařská mikrobiologie : Bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. Praha : Marvil, 1996. 558 s. ISBN 8023802976.
- ŽAMPACHOVÁ, Eva. Přednášky a materiály dr. Žampachové ke stažení [online]. [cit. 2012-04-20]. <http://mujweb.cz/?redirected=1521314685>.