Cytomegalovírus

Z WikiSkript

(přesměrováno z CMV)

Cytomegalovirus
Herpesviridae
zánět placenty způsobený CMV
zánět placenty způsobený CMV
Typ NK dsDNA
Zdroj člověk
Přenos vertikálně (transplacentárně, porod, mateřské mléko), tělní tekutiny
Výskyt kosmopolitní
Onemocnění syndrom infekční mononukleózy, hepatitida, retinitida, encefalopatie
Diagnostika sérologie, izolace viru, detekce Ag, PCR
Terapie symptomatická, antivirotika, hyperimunní Ig
Očkování ve vývoji
MeSH ID D003587
Medscape 215702

Je jím infikováno 90 % dospělé populace.

CMV retinitida
Infekce CMV – bazofilní jaderné inkluze a granulární bazofilní cytoplasmatické inkluze.

Primoinfekce[upravit | editovat zdroj]

Primoinfekce je většinou lehká nebo bezpříznaková. Projevuje se jako:

  • syndrom infekční mononukleózy,
  • horečnaté onemocnění s lymfadenitidou,
  • hepatitida (hlavně u kojenců),
  • závažné vrozené infekce (mikrocefalie, slepota, hepatomegalie, purpura),
  • vrozená nebo postnatální infekce – většinou bezpříznaková,
  • vzácně pneumonie, kolitida, meningitida.

Reaktivace u imunosuprimovaných se projevuje jako:

Po transplantaci ledviny může být infekce virem důvodem rejekce transplantátu.

Patogeneze[upravit | editovat zdroj]

Bránou vstupu je respirační trakt nebo horní část trávicí trubice. Potom dochází k pomnožení a následnému hematogennímu rozsevu. Váže se k ateroskleróze a restenózám po operacích srdce. Virus perzistuje v buňkách slinné žlázy, ledvinných tubulech a v leukocytech. Infikovaný jedinec občas vylučuje viry slinami, močí, cervikálním sekretem a mateřským mlékem.

Diagnostika[upravit | editovat zdroj]

Kultivace[upravit | editovat zdroj]

Kultivace je jednoduchá. CMV roste s typickým cytopatickým efektem za 5–25 dní na lidských diploidních buňkách. Identifikaci je možné urychlit důkazem jaderných inkluzí mononukleální protilátkou (24-48 hodin). Na kultivaci můžeme použít moč, sliny, poševní sekret, mateřské mléko (obtížně), leukocyty (obtížně).

Rychlá diagnostika[upravit | editovat zdroj]

Důkaz antigenu a mikroskopie jsou málo citlivé. Používá se důkaz nukleové kyseliny (PCR). Ten je rychlý a spolehlivý. Možné použít většinu typů vzorků. Je možné provádět také kvantitativní stanovení. PCR je citlivější než kultivace.

Důkaz protilátek[upravit | editovat zdroj]

Stanovuje se IgG, IgM, případně IgA. IgG jsou anamnestické, pro diagnostiku reaktivace mají malý význam, možné stanovit aviditu IgG. IgM i IgA jsou důležité u akutních infekcí a reaktivací. Jsou popisované nespecifické reakce. Sérologie je pouze orientační metodou. Protilátky neznačí imunitu.

Terapie[upravit | editovat zdroj]

  • Hyperimunní gamaglobulin
  • Antivirová léčba:
    • ganciklovir;
    • foscarnet;
    • speciální nová antivirotika (cidofovir).
  • Profylaxe u pacientů s vysokým rizikem;
    • aciklovir (není vhodný pro léčbu rozvinuté infekce).

Prevence[upravit | editovat zdroj]

Pokusy o vakcínu jsou zatím neuspěšné. Existují epidemiologické opatření u příjemců orgánů (CMV negativní příjemce by neměl dostat orgány od CMV pozitivního dárce) – vzhledem k vysoké promořřenosti populace se to obtížně dodržuje.


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • HORÁČEK, Jiří. Základy lékařské mikrobiologie. 1. vydání. Praha : Nakladatelství Karolinum, 2000. sv. 1. ISBN 80-246-0006-4.


  • BEDNÁŘ, Marek, Andrej SOUČEK a Věra FRAŇKOVÁ, et al. Lékařská mikrobiologie : Bakteriologie, virologie, parazitologie. 1. vydání. Praha : Marvil, 1996. 558 s. ISBN 8023802976.


Reference[upravit | editovat zdroj]