Fibrinolytika

Fibrinolytika[1], též trombolytika, jsou léčiva používaná k rozpouštění již vytvořených trombů. Účinkují aktivací fibrinolytického systému, který je funkčním protikladem koagulačního systému.

Fibrinolytický systém

Nejprve je proenzym plazminogen (přítomný ve sraženině a v plazmě) přeměněn na plazmin. Za to jsou zodpovědné aktivátory plazminogenu (tkáňový aktivátor plazminogenu t-PA a aktivátor plazminogenu urokinázového typu u-PA), jejichž funkčním antagonistou je inhibitor aktivátoru plazminogenu 1 (PAI-1). Plazmin působí jako proteáza štěpící fibrin na degradační produkty (působí ale s malou substrátovou specifitou a dokáže štěpit i fibrinogen). Fibrinolytika tedy fungují jako aktivátory plazminogenu.

Schéma fibrinolýzy
Schéma fibrinolýzy

Za normálních okolností je fibrinolýza omezena na trombus, volný plazmin je rychle neutralizován α2-antiplazminem. Pokud by došlo k systémové aktivaci fibrinolytického systému, nastala by nerovnováha a krvácení. Úspěšnost fibrinolýzy záleží na stáří trombu – čím je starší, tím je lýza obtížnější.

 Podrobnější informace naleznete na stránce Fibrinolýza.

Ideální fibrinolytikum

  • Je podáváno intravenózně.
  • Působí selektivně na trombus.
  • Neaktivuje plazminogen na plazmin v plazmě.

Indikace

Trombolytika se užívají k rozpuštění již vytvořené sraženiny (venózní i arteriální) – u akutních stavů:

  • rozsáhlá plicní embolie,
  • trombóza velkých žilních systémů,
  • arteriální uzávěr, embolie v systémovém řečišti,
  • Celosvětově je trombolýza používána i u akutních srdečních infarktů[2], ale v ČR je používána převážně koronarografie s angioplastikou.

Kontraindikace

  • Krvácivý stav či riziko krvácení
  • Operace, punkce tepny nebo trauma v nedávné době
  • Vředová choroba
  • Recentní iktus / TIA (<2 měsíce; ne ale akutní)
  • Nádorové onemocnění. [2]

Nežádoucí účinky

Užívaná léčiva

Základní skupiny fibrinolytik

fibrinolytika I. generace streptokináza, urokináza neselektivní, indukuje systémovou fibrinolýzu
fibrinolytika II. generace t-PA, anistrepláza, altepláza selektivní vazba na fibrin, není systémová fibrinolýza
fibrinolytika III. generace retepláza, tenektepláza selektivní vazba na fibrin, není systémová fibrinolýza, rychlejší nástup než II. generace

Streptokináza

 Podrobnější informace naleznete na stránce Streptokináza.

je neenzymatický protein z β-hemolytických streptokoků, působící jako nepřímý aktivátor plazminogenu (tvoří s plazminogenem komplex konvertující volný plazminogen na plazmin). Plazmatický poločas má 20 minut. Je velmi účinná, levná, ale je antigenní a má hypotenzní účinek[2]. Z nežádoucích účinků se mohou vyskytnout krvácení, alergie, horečka, případně i anafylaktický šok.

Urokináza

 Podrobnější informace naleznete na stránce Urokináza.

je lidská proteáza syntetizovaná v ledvinách, přímo aktivuje plazminogen. Vzhledem ke svému původu v ledvinách není antigenní, má však nižší účinnost.

Tkáňový aktivátor plazminogenu (t-PA)

působí selektivně na trombus, ale má kratší poločas než streptokináza (5–10 min), což je spojeno s vyšším výskytem reokluze. Je vysoce účinný. Využívá se jako rekombinantní rt-PA neboli altepláza.

Anistrepláza (ASPAC – acetylated streptokinase-plazminogen activator complex)

má dlouhý poločas (90 min), takže se podává bolusově intravenózně. Účinkuje selektivněji na fibrin než na fibrinogen, nenavázaná anistrepláza je v plazmě inaktivována α2-antiplazminem. Je antigenní. Užívá se zejména u akutního infarktu myokardu.


Odkazy

Související články

Zdroj

  • LINCOVÁ, Dagmar a Hassan FARGHALI, et al. Základní a aplikovaná farmakologie. 2. vydání. Praha : Galén, 2007. s. 277–279. ISBN 978-80-7262-373-0.

Externí zdroje

Reference

  1. ↑ LINCOVÁ, Dagmar a Hassan FARGHALI, et al. Základní a aplikovaná farmakologie. 2. vydání. Praha : Galén, 2007. s. 277–279. ISBN 978-80-7262-373-0.
  2. ↑ a b c BULTAS, Jan. Kurz Farmakoterapie kardiovaskulárních chorob. 3. LF UK, 2010.