Krvácení

Krvácení (haemorrhagia) je ztráta krve z cévního systému. Z praktického hlediska jej můžeme rozdělit do několika kategorií, přičemž se nejčastěji setkáváme s dělením podle typu na krvácení arteriální, venózní, kapilární, případně na smíšené krvácení. V případě první pomoci je vhodné určit typ krvácení ke stanovení příslušného postupu ošetření.

Podrobnější informace naleznete na stránce První pomoc při krvácení.

Dělení krvácení

V klinice a v první pomoci používáme následující rozdělení:

Podle místa krvácení rozdělujeme krvácení na zevní a vnitřní. Zevní krvácení se projevuje přímo na kůži a jako krvácení do vnitřních orgánů a systémů, které jsou spojené s vnějším prostředím. Řadíme sem krvácení do bronchů, gastrointestinálního traktu, močových cest a ženského genitálu. Vnitřní krvácení se projevuje zakrvácením do tělních dutin a měkkých tkání (např. hematomy a zakrvácení do kloubů).

Podle příčiny rozdělujeme krvácení na úrazové a neúrazové. Úrazové vzniká jako důsledek poranění, neúrazové vzniká při interních onemocnění a příčin. Patří sem např. gynekologické příčiny, ruptura aneuryzmatu, jícnových varixů aj.

Podle poranění cév dělíme krvácení na arteriální, venózní a kapilární. Při arteriální krvácení je krev světle červená, stříká, pulzuje, zatímco při venózním je krev tmavě červená a vytéká. U kapilárního krvácení krev prosakuje.

V patologii se rozděluje krvácení podle etiopatogeneze na

per rhexin − roztržení cévy (trauma, ruptura aneuryzmatu);
per diabrosin − nahlodání cévy patologickým procesem (nádor, vřed);
per diapedesin – prostup krve rozšířenými póry mezi endoteliemi kapilár (toxické poškození kapilár, venostáza).

Dále podle časového nástupu na prvotní, které nastupuje bezprostředně po poranění a druhotné, které se objevuje až v dalším průběhu po poranění (uvolněním trombu, ruptura nekrotické cévní stěny, dvoudobá ruptura sleziny);
Podle makroskopie můžeme rozlišovat různé nálezy, některé z nich jsou uvedené níže.

Petechie – tečkovité hemoragie v kůži, na sliznicích, serózách (krvácivé stavy).
Ekchymóza – větší podkožní výron („modřina“).
Purpura – splývající petechie.
Sufuze – rozsáhlejší výron (větší modřina).
Hematom – větší kompaktní ložisko vyroněné krve, stlačující okolní tkáň, v kůži a podkoží nadzvedává povrch.

Následky krvácení

Následky krvácení rozlišujeme na místní a celkové.

Místní – útlak okolních struktur vytvářejícím se hematomem (epidurální hematom utlačující mozek, hemoperikard působící tamponádu srdeční, hemothorax utlačující plíci, compartment syndrom na končetinách), vznik pseudoaneurysmatu; Celkové – hypovolemie (šok), nedokrevnost tkání (ischemie), posthemoragická anémie.

Hojení krevního výronu

Podrobnější informace naleznete na stránce Reparace.

Hematom se postupně organizuje, prorůstá do něj nespecifická granulační tkáň podél fibrinových vláken. Krevní elementy se rozpadají na základní složky a resorbují se. U větších hematomů zpravidla kolikvuje centrální část hematomu, v okolí se vytváří vazivové pouzdro a vzniká posthemorhagická pseudocysta. Tato pseudocysta může osmoticky nasávat tekutinu, tím se zvětšovat, a vytvořit tak posthemorhagický hygrom (např. u chronického subdurálního hematomu).

Odkazy

Související články

Externí odkazy

Zdroj

Použitá literatura

POVÝŠIL, Ctibor a Ivo ŠTEINER, et al. Obecná patologie. 1. vydání. Praha : Galén, 2011. 290 s. ISBN 978-80-7262-773-8.