Heritabilita

Z WikiSkript

Heritabilita (dědivost) udává, jak velká část proměnlivosti znaku je zapříčiněna genetickými faktory. Lze ji vypočítat jako podíl rozdílnosti (variance) fenotypu způsobený genetickými faktory (VG) a celkového rozptylu hodnot fenotypu (VP). Tento výraz označujeme jako heritabilitu v širokém smyslu (broad-sense heritability) a označujeme ji H2:

Příklad: V pokusné populaci mají všichni jedinci různou stravu a různý životní styl. Nejmenší dospělý jedinec (málo jí, špatně žije a má geny pro malý vzrůst) je vysoký 125 cm a nejvyšší (nejlepší geny, nejvíce jí, životní styl napomáhá větší výšce) měří 205 cm. Rozptyl fenotypu VP je tedy 80 cm. Pokud by na velikost neměly vliv vnější faktory (příjem vitamínů a další potravy, životní styl atd. by byly u všech jedinců stejné), hranice by byly jen 135 cm (jedinec s „malými“ geny se standardní stravou) a 195 cm („velké“ geny), tedy rozptyl VG 60 cm. H2 je 0,75.

H^2 = \frac{\color{Red}V_G}{V_P}


H2 může teoreticky nabývat hodnot od 0 do 1. Pokud je H2 = 0, je variance fenotypu plně závislá na faktorech prostředí, při H2 = 1 naopak faktory prostředí nemají žádný vliv a veškerý pozorovaný rozptyl závisí na faktorech genetických. Mnohdy je pro nás ale důležitější znalost podílu aditivní složky (VA, tedy pouze efektu aditivity genů, bez genových epistazí či dominantního vlivu jednotlivých alel) na celkové varianci fenotypu, proto byl zaveden termín heritabilita v úzkém smyslu (narrow-sense heritability). Označuje se jako h2 a platí pro ni vztah:

h^2 = \frac{\color{Red}V_A}{V_P}

Hodnocení heritability[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Odhadnout heritabilitu daného znaku můžeme více způsoby. První možností je odhad pomocí rozptylu F1 a F2 generací. Podle Mendelova zákona o uniformitě F1 generace víme, že veškerý rozptyl fenotypu F1 generace je daný pouze faktory vnějšího prostředí, zatímco na rozptylu fenotypu F2 generace se podílí i rozdílný genotyp. Odhad provedeme podle následujícího vzorce:

H^2 = \frac{V_{F1} - V_{F2}}{V_{F2}}

kde VF1,F2 jsou rozptyly fenotypů F1 a F2 generace.

Další množností je odhad heritability pomocí sledování inbredního kmene pokusných zvířat. Vzhledem k tomu, že jsou všichni jedinci geneticky identičtí, jejich fenotypový rozptyl je způsoben pouze vnějším prostředím.

Třetí možností hodnocení dědivosti je použití dvojčecí metody, při které v daném znaku hodnotíme konkordanci (shodnost) a diskonkordanci (odlišnost) monozygotních a dizygotních dvojčat. Heritabilitu odhadneme podle Holzingerova indexu heritability:

 H = \dfrac{K_ {mz}-K_{dz}}{1-K_{dz}}

kde Kmz je relativní zastoupení konkordantních párů ve skupině MZ dvojčat a Kdz je relativní zastoupení konkordantních párů ve skupině DZ dvojčat.

Význam hodnocení heritability v lékařství[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Pokud je heritabilita rovna jedné, znamená to, že je rozptyl fenotypu způsoben pouze variací genetické informace. Proto nelze nemoc vyřešit intervencí.

Jestli je hodnota heritability menší než jedna, znamená to, že lze změnit projev znaku změnou vnějších faktorů. Mezi takové intervence patří například změna životního stylu, změna diety či podání léků. Příkladem je léčení multifaktoriálně dědičné obezity – na heritabilitě závisí, jak změna diety, životního stylu a léčby změní fenotypové projevy obezity.

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • OTOVÁ, Berta, et al. Lékařská biologie a genetika I. díl. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2008. 123 s. ISBN 978-80-246-1594-3.