Hlasivky

Laryngoskopický obraz

Hlasivky jsou základním orgánem hlasového (fonačního) ústrojí.

Anatomie

Glottis je sagitálně orientovaná štěrbina vytvářející hlas uprostřed hrtanu, mezi plicae vocales, jejichž podkladem je lig. vocale a m. thyroarytaenoideus – k lig. vocale ze zevní strany přiložený. Zde se nachází nejužší místo dýchacích cest, rima glottidis (šterbina hlasivková). Na štěrbině hlasivkové rozlišujeme dvě části: pars intermembranacea – ventrální a větší část mezi vlastními vazy hlasovými, a pars intercartilaginea – dorsální krátký úsek mezi cartilagines arytaenoideae. Těsně nad glottis, mezi úrovní plicae vocales a plicae vestibulares, vzniká rozšířením středu hrtanu na obě strany ventriculus laryngis – laterálně vyklenutá výchlipka. Na ventriculus může laterálně na obou stranách navazovat drobná výchlipka – sacculus laryngis. Ten je dobře vyvinut u novorozence, u dospělého člověka jen naznačený, někdy jich však může být více.

Tvorba hlasu

Fotografie rima glottidis

Pohyb hlasivek

Rima glottidis mění svou šíři a napětí okrajů vlivem svalů hrtanu, které ovládají pohyby hrtanových chrupavek. Rozechvěním plicae vocales proudem vzduchu za výdechu vzniká ve štěrbině zvuk, který pak resonancí v dutinách výše uložených (hrtan, hltan, ústní dutina, nosní dutina, vedlejší dutiny nosní) získává barvu lidského hlasu. Rozdíly ve stavbě hrtanu muže a ženy podmiňují rozdíly ve výšce hlasu. Hlasové vazy muže mají 24–25 mm, hrtan je celkově prostornější. Proto mají muži přibližně o oktávu nižší hlas než ženy. Délka ženských hlasivkových vazů je okolo 20 mm. 

Odkazy

Související články

• Svaly laryngu
• Hrtan

Externí odkazy

• Článek o fonetice na stránkách Filosofické fakulty Masarykovy univerzity
• Tvorba zvuku hlasivkami – Youtube

Použitá literatura

• ČIHÁK, Radomír a Miloš GRIM. Anatomie. 2. 3. vydání. Praha : Grada, 2013. ISBN 978-80-247-4788-0.