Vedlejší dutiny nosní

Vedlejší nosní dutiny (sinus paranasales) obklopují v lebce dutinu nosní. Jsou párové. S nosní dutinou jsou paranasální dutiny spojeny úzkým vývodem, který může být v případě rozsáhlejší neléčené infekce obturován, což může vést ke vzniku onemocnění zvaného sinusitida.

Projekce vedlejších dutin nosních

Paranasální dutiny

Laterální RTG paranasálních dutin

Nacházejí se:

• v horní čelisti (sinus maxillaris),
• v kosti čelní (sinus frontalis),
• v kosti čichové (sinus ethmoidales),
• v kosti klínové (sinus sphenoidales).

Zakládají se již prenatálně jako drobné výchlipky nosního epitelu do okolní chrupavky, jejich vývoj však probíhá až postnatálně a konečnou podobu získávají v dospělosti. Jsou zcela vystlány sliznicí s víceřadým cylindrickým epitelem. Oproti epitelu nosní dutiny obsahuje méně pohárkových buněk a žlázek. Funkce paranasálních dutin je nejasná, pravděpodobně se tvoří na to, aby odlehčily lebku, dále fungují jako rezonanční prostory při tvorbě hlasu a možná se i částečně podílí na zvlhčování vdechovaného vzduchu.

Funkce

Paranasální dutiny významně zvětšují objem nosní dutiny. Jejich význam spočívá v úpravě vdechovaného vzduchu, který je zde částečně ohříván, zbavován nečistot a zvlhčen. Další význam paranasálních dutin je zejména ve tvorbě hlasu, který je díky odlišnému rozsahu dutin a jejich individuálnímu tvaru pro každou osobu charakteristický. V patologii mají paranasální dutiny velký podíl na vzniku infekcí. Vzhledem k jejich blízkému kontaktu s okolními strukturami, jako jsou zubní alveoly, orbita a zejména dutina lebeční, může infekce přestoupit z dutin do těchto struktur a v krajním případě způsobit i zánět mozkových blan.

Sinus maxillaris

Sinus maxillaris je největší paranasální dutina – objem dutin obou stran je cca 25 cm³. Nachází se v corpus maxillae a v začátcích výběžků maxilly a jeho spodní plocha zasahuje až do blízkosti alveolů 1. a 2. stoličky v horní čelisti – kořeny stoliček mohou proniknout až do dutiny (→ nebezpeční při extrakci – šíření infekce z dutiny ústní do sinu).

Do nosní dutiny ústí v hiatus semilunaris – má tvar úzké štěrbiny, táhne se dorsokaudálním směrem, ústí do středního nosního průchodu. Do předního okraje hiatu jsou otevřeny i další dutiny – sinus ethmoidales anteriores (tzv. infundibulum ethmoidale) a sinus frontalis (variabilně).

Sinus frontalis

Nachází se v os frontale, od místa glabely zasahuje individuálně vysoko do šupiny. Je prstovitě rozdělen a jeho objem je cca 15 cm³. Jeho rozdělení pomocí septum sinuum frontalium je často asymetrické.

Sinus frontalis ústí variabilně – infundibulum frontoethmoidale je společný vývod s cellulae ethmoidales anteriores. Další možností je ductus nasofrontalis nacházející se v meatus nasi medius před hiatus maxillaris (semilunaris).

Sinus ethmoidales

Na obou stranách kosti čichové je větší počet dutinek (3–18) – cellulae ethmoidales – ty jsou pak propojeny do skupin.

Cellulae ethmoidales anteriores jsou přední čichové sklípky, jejichž laterální stěna zasahuje až ke stěně orbity, od které je oddělena pomocí lamina papyracea, což vystihuje její redukovanou šířku, která proto představuje velké nebezpečí pro přechod infekce z dutinek do orbity. Přední sklípky tvoří 1/2 až 2/3 všech dutinek čichové kosti. Nacházejí se od stěny nosní dutiny po laminu orbitalis ossis ethmoidalis a tvoří dvě vyklenutí – bulla frontalis et bulla ethmoidalis. Obvykle ústí v infundibulum ethmoidale.

Cellulae ethmoidales mediae jsou nekonstantně samostatné. Jsou to některé dutinky ze zadního okraje předních sklípků, které ústí samostatně do středního nosního průchodu.

Cellulae ethmoidales posteriores jsou dvě až tři dutinky, které ústí samostatně do horního nosního průchodu.

Sinus sphenoidales

Vyústění dutin do dutiny nosní

Dutiny kosti klínové jsou párové dutiny oddělené sagitální přepážkou – septum sinuum sphenoidalium – často asymetrické. Jejich celkový objem je cca 6 cm³.

Sinus sphenoidales ústí do apertura sinus sphenoidalis – otvor do recessus sphenoethmoidalis (v horním nosním průchodu).

Cévní a nervové zásobení

Tepny

• a. ophtalmica
  • a. ethmoidalis anterior
  • a. ethmoidalis posterior
• a. maxillaris
  • a. sphenopalatina
    • aa. nasales posteriores
    • rr. septales posteriores
  • a. infraorbitalis
  • a. alveolaris superior posterior

Žíly

• plexus cavernosi concharum → plexus pterygoideus → plexus pharyngeus

Mízní cévy

• nodi lymphatici retropharyngei
• nodi lymphatici cervicales profundi

Inervace

• n. ophthalmicus
  • n. ethmoidalis anterior
    • rr. nasales interni
    • rr. nasales laterales
    • rr. nasales mediales
    • r. nasalis externus
  • n. ethmoidalis posterior
• n. maxillaris
  • rr. nasales posteriores superiores mediales
  • rr. nasales posteriores superiores laterales
  • n. nasopalatinus
• n. olfactorius + n. terminalis (vomeronasalis)

Odkazy

Související články

• Nosní dutina
• Kosti neurocrania
• Horní cesty dýchací
• Kosti splanchnocrania

Použitá literatura

• ČIHÁK, Radomír. Anatomie 2. 1. vydání. Praha : Avicenum, 1988. ISBN 80-247-0143-X.