Maxilla
Maxilla (horní čelist) je základna obličejové části lebky. Jedná se o párovou kost skládající se z těla, ze kterého vystupují výběžky k okolním kostem.
Anatomické struktury[edit | edit source]
Corpus maxillae[edit | edit source]
Tělo horní čelisti se dělí na celkem čtyři plochy:
- facies anterior – tvářová plocha
- facies infratemporalis – dorsální plocha
- prominuje zde zaoblení tuber maxillae
- nachází se zde také četná foramina alveolaria obsahující kanály s nervy a cévním zásobením zadních zubů
- facies orbitalis – tvoří část povrchu očnice a stýká se přitom s se slzní, čichovou a lícní kostí
- mezi blízkým ala major ossis sphenoidalis a facies orbitalis je fissura orbitalis inferior, kudy prochází
- n. zygomaticus, n. infraorbitalis (II. větev trigeminu)
- a. infraorbitalis s v. ophthalmica inferior
- začíná zde také sulcus infraorbitalis, který přechází v kanál a ústí jako foramen infraorbitale
- mezi blízkým ala major ossis sphenoidalis a facies orbitalis je fissura orbitalis inferior, kudy prochází
- facies nasalis – plocha tvořící součást vnější stěny nosu
- obsahuje útvary vzniklé přítomností sousední lakrimální kosti a také hiatus maxillaris, vedoucí do sinus maxillaris, která tvoří jednu z vedlejších nosních dutin
Processus frontalis[edit | edit source]
Vpředu vystupující výběžek směrem kraniálním, kde se spojuje s čelní kostí, nosní a slzní kostí. Laterální plochou přitom hledí do nosní dutiny a mediálně obsahuje hrany pro připojení concha nasalis media a inferior.
Processus zygomaticus[edit | edit source]
Podobný, trojboký a krátký výběžek, který se připojuje k os zygomaticum ve švu.
Processus palatinus[edit | edit source]
Vodorovná ploténka odstupující mediálně od maxilly, se symetrickou částí druhé maxilly splývá ve švu sutura palatina mediana. Obsahuje též spina nasalis anterior, která se nachází ventrálně na maxille. Dorsální spina nasalis posterior je součástí os palatinum.
Přední část maxilly, nesoucí dentes incisivi je označována jako premaxilla (os incisivum) a je důležitá z hlediska ontogeneze, kdy byla tato část samostatná a později srostla s maxillou. Zanechává po sobě canalis incisivus vedoucí některé nervy s nosní dutiny na patro.
Nejběžnější variace[edit | edit source]
Časté jsou rozštěpové vady, persistence srůstu premaxilly s maxillou v sutura incisiva, ústí canalis orbitalis v maxillárním sinu nebo variace uložení ústí v foramen infraorbitale.
Odkazy[edit | edit source]
Související články[edit | edit source]
Použitá literatura[edit | edit source]
- ČIHÁK, Radomír. Anatomie I. 2. vydání. Praha : Grada, 2001. 516 s. s. 163-166. ISBN 978-80-7169-970-5.