Páteř

Z WikiSkript

Páteř

Páteř tvoří nosnou oporu a pohyblivý pilíř celého těla. Je součástí osového skeletu.

Stavba

Páteř se skládá z 33–34 obratlů (vertebrae), které jsou navzájem spojeny pevnými, avšak pohyblivými spoji. Podle toho v jaké oblasti se obratle nachází, vytváří části − segmenty (krční C1–C7, hrudní Th1–Th12, bederní L1–L5, křížový S1–S5 a kostrční Co1-Co4(Co5). Jednotlivé části se liší nejen počtem, ale i stavbou obratlů.

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Typy obratlů.

Obratlová foramina vertebralia vytváří páteřní kanál, kterým v úseku C1–L3 prochází mícha.

Spojení na páteři

Obratle jsou spojeny svými těly pomocí:

  1. synchondróz (mezi presakrálními obratli tvoří spojení symphisis intervertebralis, která obsahuje meziobratlovou destičku, discus intervertebralis);
  2. syndesmóz (ligamenta, dlouhé vazy páteře; krátké svaly páteře, které spojují oblouky a výběžky obratlů);
  3. meziobratlových kloubů (kloubní spojení mezi processus articulares sousedních obratlů, tvary kloubní ploch jsou různé, kloubní pouzdro je volné).

Spojení mezi kostí týlní, atlasem a axisem se označuje jako kraniovertebrální spojení.

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Spojení na páteři.

Zakřivení páteře

Délka celé páteře dospělého činí asi 35 % výšky těla.[1] Páteř je fyziologicky dvojesovitě prohnutá. Zakřivení konvexní dopředu se nazývá lordosa a nachází se v krční a bederní oblasti. Zakřivení konvexní dozadu se nazývá kyfosa a nachází se v hrudní a křížové oblasti. Vybočení páteře do stran se nazývá skolióza. Fyziologická skolióza je téměř u každé páteře, nejpatrnější je mezi obratli Th3 a Th5, navíc může vznikat přechodně nerovnoměrným zatížením páteře.

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Zakřivení páteře.

Pohyblivost páteře

Celá páteř je značně pohyblivá, nejvíce v krční oblasti a nejméně v oblasti bederní, respektive křížové. Pohyb v hrudní oblasti do značné míry omezují připojená žebra. Pohyby páteře nazýváme anteflexe a retroverze (předklony a záklony), lateroflexe (úklony), rotace neboli torze (otáčení) a pérovací pohyby, které mění zakřivení páteře.

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Pohyblivost páteře.

Vývoj páteře

Somity
Transverzální řez čtyřtýdenním lidským embryem.

Páteř vzniká v embryonálním období ze somitů, které částmi přiléhají k chorda dorsalis – sklerotomy. Sklerotomy obemykají chordu a medulární trubici a diferencují se v jednotlivé součásti páteře – obratle a meziobratlové destičky. Za vývoje se materiál obratlových somitů posunuje vůči myotomům, které tvoří základ svalstva. Z tohoto důvodu jdou svaly od jednoho obratle k druhému a ne od jednoho konce obratle ke konci téhož obratle. Tak je umožněn pohyb páteře. Poté vznikne posun vyvíjejícího se obratle o půl segmentu následkem rozdělení na kraniální a kaudální část. Další posun o půl segmentu vznikne zvětšením kraniální části a proměnou v obratlové tělo. Kraniální část zatlačí část kaudální, ze které vznikne meziobratlová ploténka. Nucelus pulposus meziobratlové ploténky se vytvoří z chordy dorsalis.

Původ slova

Páteř znamenalo ve staročeštině otčenáš, obecně modlitba, nebo též růženec. Výraz pochází z počátečních slov latinské modlitby Otčenáš, Pater noster. Přeneseno na růženec a další věci s podobnou strukturou, především na „páteř“. [2]. Později se výraz pater noster přenesl také na výtah s oběžnými kabinkami.

Odkazy

Související články

Reference

  1. ČIHÁK, Radomír. Anatomie 1. 3. vydání. Praha : Grada, 2011. ISBN 978-80-247-3817-8.
  2. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. LEDA 2001. Brno : Leda, 2001. s. 752. ISBN 80-85927-85-3.

Použitá literatura