Spojení na páteři

Z WikiSkript

Páteř (columna vertebralis) tvoří osovou strukturu lidského těla. Skládá se z 33–34 obratlů, které pomocí svých vzájemných spojení vytvářejí do značné míry pohyblivý aparát umožňující takřka veškeré pohyby kolem všech tří os. Pohyby jsou vždy kombinací a součtem pohybů v jednotlivých úsecích páteře, které se od sebe svou pohyblivostí mnohdy velmi liší. Spojení na páteři nabývá těchto rozměrů:

  1. meziobratlové ploténky (disci intervertebrales);
  2. ligamenta páteře;
  3. meziobratlové klouby (articulationes zygapophysiales = articulationes intervertebrales);
  4. kraniovertebrální skloubení (articulatio atlantooccipitalis + art. atlantoaxialis lateralis et mediana);
  5. speciální typy spojení.

Disci intervertebrales[upravit | editovat zdroj]

Disci intervertebrales (meziobratlové ploténky) jsou pružné, ale pevné destičky z vazivové chrupavky, které jsou svou strukturou přizpůsobené namáhání v tahu, krutu a tlaku. Jsou vytvořeny jako průžné vložky mezi obratli presakrálního (pohyblivého) úseku páteře, nejsou však mezi kostí týlní a atlasem, ani mezi atlasem a axis. Svým tvarem kopírují tvar obratle a jejich výška směrem kraniokaudálním postupně roste. Ploténky se skládají z periferní oblasti tvořené cirkulárně uspořádanými vzájemně se proplétajícími vlákny kolagenu typu I tvořícího vazivovou chrupavku. Na povrchu přechází vlákna v husté kolagenní vazivo a na straně přivrácené k tělu obratle v chrupavku hyalinní. Tato oblast se nazývá anulus fibrosus. Naopak vnitřek ploténky (posunutý dorsálně) vyplňuje kulovitá až válcovitá tekutá hmota – nucleus pulposus – která slouží jako osa, kolem které se sousední obratle naklání.

Meziobratlové ploténky v celkovém počtu 23 (první mezi C2/C3, poslední L5/S1) tak tvoří asi 20–25 % celkové délky páteře.

Ligamenta páteře[upravit | editovat zdroj]

Ligamenta páteře

Ligamenta páteře se dělí do několika skupin podle délky a uložení na páteři:

  1. dlouhé vazy páteře – rozpínají se v celé délce páteře;
  2. krátké vazy páteře – spojují sousední výběžky a oblouky sousedních obratlů.

Dlouhé vazy páteře:

  • lig. longitudinale anterius – probíhá po přední straně obratlových těl od arcus anterior atlantis až po facies pelvica ossis sacri, je pevněji připojen k obratlovým tělům, k destičkám přiléhá volněji;
  • lig. sacrococcygeum anterius – tvoří pokračování předchozího vazu po přední straně kosti křížové až po kost kostrční;
  • lig. longitudinale posterius – je analogický přednímu podélnému vazu, probíhá však po zadní straně obratlových těl uvnitř canalis vertebralis od kosti týlní až po zadní stranu kosti křížové, uvnitř canalis sacralis, lne více k destičkám než k tělům obratlů;
  • lig. sacrococcygeum dorsale profundum – pokračování lig. longitudinale posterius, spojuje kost křížovou a zadní plochu kosti kostrční;
  • lig. sacrococcygeum dorsale superficiale – uzavírá canalis sacralis a jde od crista sacralis mediana přes cornua sacralia kosti křížové až na cornua coccygea kosti kostrční.

Krátké vazy páteře:

  • ligg. interarcualia (ligg. flava) – makroskopicky žlutého zbarvení díky vysokému podílu elastinu, který těmto vazům dodává potřebnou pružnost, ligg. flava se nacházejí mezi oblouky obratlů v páteřním kanálu, který tímto uzavírají, umožňují pružné oddalování obratlových oblouků při ventrální flexi;
  • ligg. interspinalia – krátké vazy mezi trny, probíhající v celé délce páteře. V horním hrudním a v krčním úseku jsou zesíleny v ligg. supraspinalia a v lig. nuchae, brání nadměrnému rozevírání obratlových trnů při ventrální flexi;
  • ligg. intertrasversaria – mezi příčnými výběžky obratlů, omezují lateroflexi a rotaci;
  • retinaculum caudale cutis – drobný vaz jdoucí od kostrče a upínající se do kůže, čímž vytváří mělkou jamku – foveola coccygea.

Meziobratlové klouby[upravit | editovat zdroj]

Meziobratlové klouby (art. intervertebrales) jsou vytvořeny mezi procc. articulares obratlů. Tyto klouby mají volná pouzdra umožňující vzájemné pohyby obratlů. Zakřivením kloubních ploch a orientací kloubních výběžků je určen konečný rozsah jednotlivých pohybů v daném úseku páteře.

Kraniovertebrální spojení[upravit | editovat zdroj]

Kraniovertebrální skloubení

Kraniovertebrální skloubení je speciální typ skloubení zahrnující 3 samostatné funkční jednotky, které umožňují spolu s příslušnými vazy připojení lebky k páteři a její pohyby ve značném rozsahu. Tvoří ho art. atlantooccipitalis, art. atlantoaxialis mediana a lateralis.

  • art. atlantooccipitalis – jedná se o párový elipsovitý kloub mezi kondyly kosti týlní (hlavice) a facies articularis superior atlasu (jamka). Tento kloub umožňuje předozadní kývavé pohyby a drobné pohyby do stran;
  • art. atlantoaxialis mediana – nepárové skloubení dens axis (hlavice) a foveola dentis atlasu (jamka). Tento kloub umožňuje výlučně rotační pohyby lebky s atlasem kolem dens, jakoby kolem čepu (odtud český ekvivalent pro axis = čepovec), skloubení je doplněno několika důležitými vazy (ligg. alaria, lig. transversum atlantis, lig. apicis dentis, membrana tectoria);
  • art. atlantoaxialis lateralis – párové skloubení mezi processus articulares atlantis et axis.

Kraniovertebrální spojení je vpředu kryto pomocí membrana atlantooccipitalis anterior zezadu pomocí obdobné membrana atlantooccipitalis posterior.

Speciální spojení páteře[upravit | editovat zdroj]

Mezi speciální spojení na páteři patří synchondrózy, které jsou nepohyblivé a nacházejí se mezi křížovými a kostrčními obratli. S postupujícím věkem osifikují. Dalším typem spojení mohou být tzv. unkovertebrální klouby (art. uncovertebrales) vyskytující se mezi procc. uncinati v krčním úseku páteře. V některých případech může být u těchto spojení vytvořena kloubní štěrbina se synoviální tekutinou.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • ČIHÁK, Radomír. Anatomie 1. 2., uprav. a dopl vydání. Praha : Grada, 2001. 497 s. ISBN 80-7169-970-5.