Osifikace

Z WikiSkript

Desmogenní osifikace ploché kosti
Osifikace dlouhé kosti
Osifikace apofýzy
Osifikace krátké kosti
  • fylogeneticky dvojí vývoj kostí:
  1. primární (krycí kosti)
  2. sekundární (náhradní kosti)

Primární kosti[upravit | editovat zdroj]

  • osifikace z vaziva = desmogenní osifikace

Sekundární kosti[upravit | editovat zdroj]

Často se sdružily chondrogenní (hlubší) s desmogenními (povrchové, krycí) a vznikly větší kombinované celky

V embryonálním vývoji člověka zůstal zachován obojí způsob tvorby kostí:

  1. osifikace desmogenní = endesmální (ve vazivu)
  2. osifikace chondrogenní − dělení na dvě skupiny podle místa vzniku v chrupavce:
    • perichondrální − povrchová osifikace z perichondria
    • enchondrální − osifikace uvnitř chrupavky

Osifikační proces[upravit | editovat zdroj]

  1. osteoblasty − buňky z mezenchymu, produkují nezvápenatělé prekurzory základní hmoty → polymerací se mění v osteoid
    • osteoblasty v této hmotě uváznou
    • kostní trámečky − struktury, které jsou vytvářeny osteoblasty, dále přibývají aposicí
  2. osteocyty − typické kostní buňky, vznikají z nepohyblivých osteoblastů (které uvázly v osteoidu)
  3. osteoklasty − odbourávají kost
    • odbouraná kost je nahrazena kostí novou → přestavba kosti
    • Odbourávání kosti se děje dvojím způsobem. Na základě genetického programu je kosti dáván požadovaný tvar a na základě jejího zatěžování je ve spongiose utvořena vnitřní architektonika.

Desmogenní osifikace[upravit | editovat zdroj]

  • novotvorba kostních trámečků přímo ve vazivu → endesmálně
  • nejprve kost vláknitá, která je poté přestavěna na kost spongiózní
  • kosti klenby lebeční, obličejové části lebky

Chondrogenní osifikace[upravit | editovat zdroj]

  • nahrazuje původní chrupavčitý model kosti, který je touto tvorbou kosti ničen

Osifikace dlouhých kostí[upravit | editovat zdroj]

  1. osifikace perichondrální (uprostřed délky kosti)
    • v perichondriu se diferencují osteoblasty, které vyprodukují kostěný plášť (obklápí tělo budoucí kosti)
  2. osifikace enchondrální − uvnitř chrupavky (předtím proběhnou v chrupavce změny)
    • do chrupavky pronikají z periostu pupeny mesenchymu s cévami → diferenciace buněk primitivní kostní dřeně a osteoblastů (enchondrálně tvoří kostní tkáň a zbytky chrupavky jsou odbourávány)
    • takto uvnitř chrupavky vzniká osifikační jádro (uprostřed délky kosti) → střední část dlouhé kosti = diaphysis, diafýza
      • z diafýzy se osifikace šíří k oběma koncům kosti
  • konce dlouhých kostí osifikují ze samostatných osifikačních jader − vytvářejí se pouze enchondrálně
    • v chrupavce stejné změny jako při osifikaci diafýzy, tvorba osifikačního jádra → epiphysis, epifýza − na jednom nebo na dvou koncích dlouhé kosti
  • růstové (epifýzové) ploténky − mezi epifýzami a diafýzou, udržují se po celou dobu růstu kosti (mizí okolo 18. roku)
    • jen v nich přirůstá kost do délky − chrupavka vytváří novou hmotu
    • jedna z nich (proximální nebo distální) se na růstu kosti podílí víc, než druhá (např. v humeru a kostech bérce je aktivnější proximální, v předloktí a femuru distální)
  • současně se v diafýze odbourávají kostní trámce → vzniká cavitas medullaris, dřeňová dutina
  • růst do tloušťky − aposicí z periostu a částečně i z endostu
    • aposice musí být doplněna resorpcí kosti (přestavba)

Osifikace krátkých kostí[upravit | editovat zdroj]

  • enchondrálně − uprostřed chrupavčitého základu
  • šíření osifikace k povrchu kosti (probíhá po celé růstové období)
  • vznik perichondrální plášťové lamely (na konci růstového období) → vytvoření povrchové kompaktní kosti

Ossa pneumatica[upravit | editovat zdroj]

  • do některých lebečních kostí se po narození vchlipuje sliznice nosní dutiny
  • do části spánkové kosti se vchlipuje sliznice středoušní dutiny
  • před sliznicí ustoupí spongiosa kosti, dutina se zvětšuje
  • s původní dutinou (nosní, středoušní), ze které se sliznice vychlípila, zůstane dutina v pneumatické kosti spojená pouze úzkým průchodem

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • ČIHÁK, Radomír. Anatomie. 2. vydání. Praha : Grada, 2001. 497 s. sv. 1. ISBN 80-7169-970-5.