Prvosegmenty

Z WikiSkript

Somity anebo prvosegmenty jsou oddíly středního zárodečného listu uspořádané do páru. Základ pro všechny druhy pojivových tkání skeletního systému je mezenchym vzniklý z mezodermu.

Prvosegmenty[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Vznikají segmentací mezodermu paraaxiálního, který přechází v mezoderm laterální ploténky;
  • ploténka se dále rozestupuje v nesegmentovanou somatopleuru a splanchnopleuru;
  • první pár prvosegmentů je v hlavové krajině pod kraniálním koncem chordy (20. den);
  • další segmentace postupuje kraniokaudálně rychlostí 3 prvosegmenty za den;
  • určování stáří → konec 5T = 42–44párů prvosegmentů (4 okcipitální, 8 krčních, 12 hrudních, 4 lumbální, 5 sakrálních a 8–10 kostrčních).

Intermediální mezoderm[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Spojuje paraaxiální mezoderm s mezodermem laterální ploténky;
  • po segmentaci paraaxiálního se segmentuje i intermediální mezoderm v tzv. stopky prvosegmentů zv. nefrotomy;
  • nefrotomy spojují prvosegmenty s nesegmentovaným mezodermem somato a splanchnopleury a jsou základ urogenitálního systému.

Hlavový mezenchym[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Vzniká z buněk gangliové lišty a je tak neuroektodermového původu.
    • Je základem pro diferenciace chrupavek žaberních oblouků a pro některé kosti a svaly obličeje.
    • Je nesegmentovaný a vzniká časným rozpadem nejkraniálnějších prvosegmentů a rozpadem 1. okcipitálního prvosegmentu.

Axiální skelet je tvořen mezenchymem sklerotomů a nesegmentovaným hlavovým mezenchymem.

Přeměna prvosegmentů (somitů)[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Diferenciace somitů je řízena interakcí genů z chordy, medulání trubice, mezodermu laterální ploténky a epidermis.
  • 4. týden se každý prvosegment rozdělí na 3 části:
  1. dermatom = dorsolate → Ztrácí své epitelové uspořádání po vytvoření myotomů a mění se v mezenchym pro diferenciaci dermis a podkožního vaziva.
  2. myotom = mediální → Uchovávají si epitelové a segmentální uspořádání a dají vznik kosternímu svalstvu.
  3. sklerotom = ventromediální → Udržuje si po určitou dobu segmentální uspořádání a mění se v mezenchym přesunující se k chordě a medulární trubici.
  • Pro každý dermatom a myotom se zakládá příslušný segmentální spinální nerv;
  • první 3 okcipitální a posledních 5–7 kokcygeálních prvosegmentů se rozpadají v mezenchym, aniž by vytvořily „tomy“;
    • díky tomu je počet obratllů nižší než počet prvosegmentů.

Vývoj svalové soustavy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Základem pro vývoj kosterního svalstva jsou somity;
  • dorzolaterální č. somitu → diferenciace v hypaxiální oblast progenitorových buněk pro svaly končetin a tělní stěny;
  • dorzomediální č. somitu → pro epaxiální svalstvo zádové;
  • kosterní svalstvo – svaly příčně pruhované;
    • složeno z příčně pruhovaných, syncytiálně uspořádaných svalových vláken;
    • svalová vlákna → vznikají z myoblastů, které se diferencují z blastému somitů;
      • myoblasty → seskupují se v myotuby → ty splývají v mnohojaderná syncytia → svalová vlákna;
      • v cytoplazmě svalových vláken se diferencují žíhané myofibrily, složené z aktinu a myosinu.

Dorzální svalstvo trupu[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Ve svých jednotlivých vrstvách mají různý původ a vývoj:
  • Epaxiální svalstvo má hluboké svaly zádové – tj. m. errector trunci, všechny jeho vrstvy a složky;
    • vyvíjí se z epaxiálních oddílů myotomů;
    • inervovány z dorzálních větví spinálních nervů.
  • V nejhlubších vrstvách je zachována segmentace, v povrchových vrstvách → splynutí materiálu ze 2 a více segmentů;
    • spinokostální svaly = m. serratus post. sup. a inf.;
      • na povrchu hlubokých zádových svalů, pocházejí z ventrálních výběžků myotomů, které se následně přesunuly dorzálně.

Ventrální svalstvo trupu[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Je z ventrálních, tj. hypoaxiálních výběžků myotomů;

  • původně segmentálního uspořádání;
  • zůstává zachováno v krajině hrudní (mm. intercostales);
  • u dalších svalů splývání a přemísťování některých myomer z ventrální polohy do jiné, hlavně epaxiální (dorzální) → m. serratus post. sup. a inf.;
  • dostávají inervaci z ventrálních větví spinálních nervů.


V krční krajině je vývoj všech postranních a prevertebrálních svalů krku z ventrálních výběžků myotomů;

  • původní segmentální uspořádání → má jen drobné svalové snopce patřící k hlubokým krčním svalům;
  • většína svalů krku → vznik splynutím většího počtu ventrálních myomer → má pluripotentní původ.


Břišní krajina → časné a rozsáhlé splývání myomer;

  • myomery splývají v jednotnou vrstvu → ta se postupně rozdělí v 3 vrstvy svalů;
  • lumbální myotomy 2.–5. segmentu → ventrální výběžky splynou a vytvoří m. quadratus lumborum.

Svalstvo končetin[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Vzniká samostatně z hypaxiálních myotomů, které v raných stadiích vycestovaly z ventrolaterálního okraje myotomu do mezenchymového končetinového pupenu;
  • v končetinovém pupenu se pak vytvoří blastém → z něho se diferencují dva základy → jeden pro dorsální svalstvo, druhý pro svalstvo ventrální;
  • všechny končetinové svaly jsou inervovány z ventrálních větví spinálních nervů;
  • některé svaly končetinového původu → šíří se na trup (spinohumerální a thorakohumerální svaly).

Oblast hlavy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Z myotomů zde vznikají 2 samostatné svalové skupiny:
    • okohybné svaly → z prootických myotomů, které se diferencují nezávisle na somitech v oblasti základu oka;
    • intraglosální svalstvo → vzniká ze 4 okcipitálních myotomů, které migrují ventrálním směrem.

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Externí odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • VACEK, Zdeněk. Embryologie pro pediatry. 2. vydání. Praha : Nakladatelství a vydavatelství JP, 1992. 313 s. ISBN 80-7066-562-9.
  • SADLER, Thomas, W. Langmanova lékařská embryologie. 1. české vydání. Praha : Grada, 2011. 414 s. ISBN 978-80-247-2640-3.