Identifikace restrikčních fragmentů

Z WikiSkript

Identifikace fragmentů se provádí pomocí tzv. prób. Próba je krátká přirozená nebo umělá DNA o známé sekvenci, značená radioaktivně nebo fluoreskujícím ethidiumbromidem. Elektroforeogram fragmentů (tzv. „nátěr“) je přenesen na nitrocelulózovou membránu (blotting), DNA je denaturována a přelita roztokem próby. Sledovaný fragment asociuje próbu (párování bazí) a po opláchnutí „nátěru“ je autoradiograficky nebo fluorescenčně identifikován mezi stovkami jiných fragmentů.

Metody sekvencování patří mezi metody genového inženýrství. Slouží k objasnění struktury celého fragmentu (próba obvykle představuje jen malý úsek řetězce fragmentu).

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Zdroj[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • ŠTÍPEK, Stanislav. Stručná biochemie : uchování a exprese genetické informace. 1. vydání. Praha : Medprint, 1998. ISBN 80-902036-2-0.

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • ŠTÍPEK, Stanislav. Stručná biochemie : uchování a exprese genetické informace. 1. vydání. Praha : Medprint, 1998. ISBN 80-902036-2-0.