Kořenová nástavba

Z WikiSkript

Hlavním úkolem kořenových nástaveb je doplnit korunkovou část zubního pahýlu do požadovaného tvaru, který má zajistit retenci fixní náhrady a zároveň vytvořit dostatek prostoru pro plášť korunky a ochránit zub (kořen) před frakturou.

Zhotovení[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Nepřímo – v laboratoři (kovové, keramické).
  • Přímo – v ordinaci (s použitím prefabrikátů – většinou konfekční čepy se závitem či bez něj určené pro plastickou dostavbu v dutině ústní).

Indikace[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Kořenové nástavby jsou indikované:

  • tam, kde je ohrožena rezistence pahýlu nebo retence umělé korunky,
  • tam, kde je klinická korunka destruována kazem, úrazem nebo je zeslabená rozsáhlými výplněmi,
  • zuby již dříve endodonticky ošetřené.

Kontraindikace[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Nedostatečně dlouhý nebo neprůchodný (= endodonticky neošetřitelný) kořenový kanálek.
  • Kořen poškozený zubním kazem nebo frakturou zasahující hluboko subgingiválně nebo hluboko do alveolu.
  • Periapikálně cystické ložisko nebo nezhojená periapikální léze s klinickými projevy.

Typy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Jednoduché kořenové nástavby[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • poměr kořenová a korunková část = minimálně 2:3;
  • poměr průměru kořenového čepu a kořene po obvodu 1:3 (tj. kořenová část nástavby má zaujímat 1/3 průměru kořene zubu);
  • ponecháme použitelné tvrdé zubní tkáně korunkové části zubu.

Složené kořenové nástavby[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Složené kořenové nástavby jsou vhodné zejména pro vícekořenové zuby s disparalelními kořenovými kanálky. Indikovány jsou v případě výrazné disparalelity kořenových kanálků. Pro hlavní kotvení využíváme nejsilnější kořen (palatinální u horních M, distální u dolních M, u P záleží na anatomických poměrech). Ostatní pravidla jsou stejná jako u jednoduchých.

Kořenové čepičky[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Kořenové čepičky jsou nástavby s litou obroučkovou bazí.

  • Poměr kořenové a korunkové části 1:1;
  • gracilní nebo oslabené kořeny;
  • paramarginální preparace s cirkulárním nebo semicirkulárním zaobleným schůdkem;
  • součástí nástavby může být axiální zásuvný spoj nebo třmen.

Možnosti zhotovení[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Vždy nepřímý postup;
  • rozdělujeme jen ordinační fázi (vymodelování nástavby přímo z vosku nebo z plastu – i s pomocí prefabrikovaného čepu);
  • vyrobení nástavby v laboratoři na základě otisku.

Kovové lité kořenové nástavby[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Semikonfekční nástavba[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]
  • spojením prefabrikovaného konfekčního kovového kořenového čepu a korunkové části odlité z vhodné slitiny;
  • korunková nástavba se na konfekční čep modeluje přímo v ústech pacienta ze spalitelné samopolymerující pryskyřice nebo se konfekční čep pomocí otisku přenese na model.
Celolité kořenové nástavby[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]
  • pomocí prefabrikovaných beze zbytku spalitelných plastových čepů, které použijeme při otiskování;
  • běžně zhotovujeme otisk pomocí silikonových hmot metodou dvojího míchání (jednodobá dvoufázová technika) nebo polyéterovými hmotami (jednodobé jednofázové otiskování).
Prefabrikované čepy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]
  • cylindrické – velmi dobrá retence, náročné na preparaci, zeslabuje kořen zubu zejména v apikální třetině (pro mohutnější kořeny);
  • kónický – vysoká přesnost, snadná adaptabilita, menší ztráta tkání kořenového kanálku, horší retence, větší ztráta zubních tkání v krčkové oblasti kořene;
  • cylindro-kónický – přibližně anatomický tvar (kónický v apikální 1/3, cylindrický v cervikální 1/3).

Keramické kořenové nástavby[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • zlepšují estetiku nekovových korunkových náhrad;
  • vysoce biokompatibilní;
  • barevné sladění s kořenovým dentinem vytváří dobré podmínky pro estetiku „červené a bílé“, tj. dáseň – zub.

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • HUBÁLKOVÁ, Hana a Jana KRŇOULOVÁ. Materiály a technologie v protetickém zubním lékařství. 1. vydání. Praha : Galén, 2009. 301 s. ISBN 978-80-7262-581-9.
  • KRŇOULOVÁ, Jana a Hana HUBÁLKOVÁ. Fixní zubní náhrady. 1. vydání. Praha : Quintessenz, 2002. 0 s. ISBN 80-902118-9-5.
  • MAZÁNEK, Jiří a František URBAN, et al. Stomatologické repetitorium. 1. vydání. Praha : Grada Publishing a.s, 2003. 456 s. ISBN 80-7169-824-5.
  • SVOBODA, Otto. Stomatologická propedeutika: Učebnice pro lékařské fakulty pro posluchače stomatologie. 1. vydání. Aviceum, 1984. 392 s. 
  • DOSTÁLOVÁ, Tatjana. Fixní a snímatelná protetika. 1. vydání. Praha : Grada Publishing, a.s, 2004. 220 s. ISBN 80-247-0655-5.