Leiomyoma uteri (preparát)


			Článek byl označen za rozpracovaný, od jeho poslední editace však již uplynulo více než 30 dní
			Chcete-li jej upravit, pokuste se nejprve vyhledat autora v historii a kontaktovat jej. Podívejte se také do diskuse.
			Pokud vše nasvědčuje tomu, že původní autor nebude v editacích v nejbližší době pokračovat, odstraňte šablonu `{{Pracuje se}}` a stránku upravte.
			Stránka byla naposledy aktualizována v úterý 19. května 2026 v 14:14.

Přehledné zobrazení

Zvětšení

Detail

Leiomyom je jeden z nejběžnějších benigních nádorů dělohy. Dle lokalizace rozlišujeme: submukózní, intramurální a subserózní. Často jsou vícečetné (i přes 10) – uterus myomatosus. Je hormonálně dependentní.

Histologie

Podrobnější informace naleznete na stránce Děloha (preparát).

Příčina

Patogeneze

Makroskopie

Jeví se jako bělavý uzel, tuhé konzistence, na řezu fascikulární úpravy. Někdy pozorujeme dystrofické změny – nekrózy , hyalinizace příp. i kalcifikace.

Mikroskopie

Tvoří ho protáhlé či vřetenité buňky s výrazně eozinofilní cytoplasmou, protáhlými doutníkovitými jádry (tupé konce – na rozdíl od fibroblastů), tyto bb. tvoří různě propletené snopce. Mitózy nacházíme naprosto výjimečně.

Prognóza a komplikace

Leiomyomy (zejm. submukózní) mohou způsobovat mechanickým drážděním nepravidelné (dysmenorrhea) či nadměrné menstruační krvácení (menometroragie). K malignizaci prakticky nikdy nedochází (leiomyosarkomy jsou velmi vzácné a vznikají z myometria de novo). Terapie chirurgicky-embolizace přívodné cévy nebo prosté odstranění nádoru.

Výskyt

2/3 žen nad 65 let (může být asymptomatický). Viditelný na sono.

Odkazy

Související články

Nádory dělohy

Externí odkazy

Použitá literatura

POVÝŠIL, Ctibor, Ivo ŠTEINER a Jan BARTONÍČEK, et al. Speciální patologie. 2. vydání. Praha : Galén, 2007. 430 s. ISBN 978-807262-494-2.

BRYCHTOVÁ, Svetlana a Alice HLOBILKOVÁ. Histopatologický atlas. 1. vydání. Praha : Grada, 2008. 112 s. ISBN 978-80-247-1650-3.