Leiomyoma uteri (preparát)
| Na tomto článku se právě pracuje | ||||
| Máte-li nějaké náměty či poznámky k jeho obsahu, uveďte je prosím v diskusi. V případě potřeby kontaktujte autora stránky – naleznete jej v historii. | ||||
| Stránka byla naposledy aktualizována v úterý 19. května 2026 v 14:14. | ||||
Histologie[upravit | editovat zdroj]
Příčina[upravit | editovat zdroj]
Patogeneze[upravit | editovat zdroj]
Makroskopie[upravit | editovat zdroj]
Jeví se jako bělavý uzel, tuhé konzistence, na řezu fascikulární úpravy. Někdy pozorujeme dystrofické změny – nekrózy , hyalinizace příp. i kalcifikace.
Mikroskopie[upravit | editovat zdroj]
Tvoří ho protáhlé či vřetenité buňky s výrazně eozinofilní cytoplasmou, protáhlými doutníkovitými jádry (tupé konce – na rozdíl od fibroblastů), tyto bb. tvoří různě propletené snopce. Mitózy nacházíme naprosto výjimečně.
Prognóza a komplikace[upravit | editovat zdroj]
Leiomyomy (zejm. submukózní) mohou způsobovat mechanickým drážděním nepravidelné (dysmenorrhea) či nadměrné menstruační krvácení (menometroragie). K malignizaci prakticky nikdy nedochází (leiomyosarkomy jsou velmi vzácné a vznikají z myometria de novo). Terapie chirurgicky-embolizace přívodné cévy nebo prosté odstranění nádoru.
Výskyt[upravit | editovat zdroj]
2/3 žen nad 65 let (může být asymptomatický). Viditelný na sono.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- POVÝŠIL, Ctibor, Ivo ŠTEINER a Jan BARTONÍČEK, et al. Speciální patologie. 2. vydání. Praha : Galén, 2007. 430 s. ISBN 978-807262-494-2.
- BRYCHTOVÁ, Svetlana a Alice HLOBILKOVÁ. Histopatologický atlas. 1. vydání. Praha : Grada, 2008. 112 s. ISBN 978-80-247-1650-3.
