Mikrobiologická a biologická rizika pobytu v budovách

From WikiSkripta

Podstatná je otázka mikrobiologické kontaminace vzduchotechniky ve zdravotnických zařízeních, která může být jednou z cest šíření nozokomiálních infekcí. Riziko stoupá u špatně provozovaných klimatizačních soustav, kdy může dojít k šíření např. patogenních nebo potenciálně patogenních bakterií, plísní či kvasinek do obytných a pracovních prostor. Dalším rizikem jsou alergizující účinky. V oblastech se značným rozšířením klimatizačních zařízení, velkokapacitních zvlhčovačů a ochlazovačů se objevují specifické typy infekčních onemocnění: nejznámější je legionářská nemoc, původcem je Legionella pneumophila. Mikrob se adaptoval na život v „pračkách vzduchu“ a zvlhčovačích zařazených v klimatizačních soustavách a jejich prostřednictvím se dostává do obytných a pracovních prostor; proto je tato vlhká část klimatizace vysoce rizikovou oblastí. Kromě legionel se zde mohou množit i další mikroorganismy, např. pseudomonády a plísně. Další, méně závažné onemocnění je např. krátkodobé horečnaté onemocnění nazvané „horečka ze zvlhčovačů“. Proto je snaha tyto části zařízení nahradit modernějšími, méně rizikovými – např. parním vlhčením a účinnou filtrací vzduchu.

Legionely[edit | edit source]

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Legionelóza.

Zdroj[edit | edit source]

Vnější prostředí (voda, stavební prach, vyschlé bahno).

Přenos[edit | edit source]

Aspirace prachu nebo aerosolu (chladící věže, klimatizace, inkubátory, sprchy, zvlhčovače).

Formy onemocnění vyvolaných legionelami[edit | edit source]

Legionářská nemoc[edit | edit source]

  • pneumonie
  • 20% smrtnost.
  • Onemocní většinou už nemocní lidé či alkoholici.
  • Mívá těžký průběh.
  • Pozor na klimatizované místnosti.
  • Upper grade (poměr počtu nemocných k infikovaným) = 5 %.

Pontiacká horečka[edit | edit source]

Aféra u nás, která na tuto nákazu upozornila: IKEM v Praze–Krči, transplantační centrum, kde zemřelo 6 pacientů po operaci, nakazili se z instantních nápojů (voda z kohoutku).

Chřipkovité onemocnění horních cest dýchacích

  • Chřipkové příznaky,
  • lehčí,
  • trvá 3–4 dny.
  • Upper grade = 5 %.

Prevence[edit | edit source]

Zaměřit se na zdroj – za zdroj se považuje venkovní prostředí. Voda technická: provádět revize rozvodů. Voda musí trubkami proudit, nesmí stát. Dále je možné přechlorovávat, ošetřovat UV-zářením či ionizátory, čistit membránovými filtry.

„Přehřej a propláchni“ – každé 1. pondělí v měsíci (nebo jiný den) se v nemocnicích a dalších zařízeních ohřeje voda více než obvykle a nechá se 3–5 min. téct z kohoutku. Teplota nutná k likvidaci legionel: 80 °Clegionela hyne během sekund, 70 °C během minut, 60 °C během více minut. Stačí jedna slepá trubka, jedna místnost s kohoutkem, který v dané době nikdo nepustí, a legionela se vrátí a pomnoží se.

Přehřívání vody dělat i doma – riziko u oslabených jedinců, hlavně při sprchování.

Jako nevýhody termodezinfekce se uvádí ekonomická nákladnost a poškozování zařízení vodovodu. Komerčně jsou dostupné i výrobky pro chemickou dezinfekci teplovodních rozvodů a vzduchotechniky.

Plísně[edit | edit source]

Zejména v komunálním prostředí je otázka výskytu plísní aktuální. Plísně jsou eukaryotické organismy, mikroskopické houby, které jsou jinak všeobecně rozšířeny v životním prostředí. Spóry plísní se ve značných počtech nacházejí v půdě, prachu, ulpívají na rostlinách, površích. Ve vhodných podmínkách, jako je teplota a zejména vlhkost prostředí, spóry klíčí do vegetativních forem a vytvářejí mycelia. V komunálním prostředí mezi nejrozšířenější patří rody Aspergillus, Cladosporium, Alternaria, Rhizopus a Mucor. Určitá míra rozšíření plísní v životním prostředí je považována za obvyklou a pro většinu osob neznamená zvýšené zdravotní riziko. Obvyklé množství plísní v životním prostředí člověka se pohybuje v řádu desítek až stovek kolonie tvořících jednotek (KTJ) směsné populace plísní v 1 m3 vzduchu. Za dobrou úroveň znečištění se považuje koncentrace plísní v domácnostech v rozmezí 100 až 1000 KTJ směsné populace plísní/m3 vzduchu, nejsou-li přítomny rizikové faktory pro rozšíření plísní v ovzduší.

Rizikové faktory[edit | edit source]

Rizikovým faktorem pro rozšíření plísní v prostředí budov je vlhkost. Nejčastější zdroje zvýšené vlhkosti ve vnitřním prostředí jsou stavebně-technické závady konstrukcí (zatékání při deštích, netěsnosti potrubních systémů), nedostatečná izolace proti pronikání půdní vlhkosti do staveb, nesprávné užívání staveb a činnost osob (vaření, sušení prádla, pěstování rostlin, nedostatečné větrání, používání starších typů plastových oken). Závažná je problematika tzv. tepelných mostů. Jsou to místa ve stavebních konstrukcích, která se vyznačují zvýšenou tepelnou vodivostí materiálu. V zimním období to způsobuje promrzání stavebních konstrukcí. Teplý vzduch v interiéru se pak při kontaktu se studeným povrchem ochlazuje a na povrchu se usazuje kondenzační voda.

Zdravotní důsledky[edit | edit source]

Osoby, které pobývají v prostředí, které se vyznačuje zvýšenou vlhkostí a tedy podporuje rozšíření plísní, jsou vystaveny riziku vzniku alergického onemocnění dýchacích cest (alergická rýma až asthma bronchiale), event. může dojít ke zhoršení již existujícího alergického onemocnění. Dále jsou udávány nespecifické obtíže, jako je pálení sliznic očních spojivek a dýchacích cest, tlak nebo bolest na hrudi, bolesti hlavy, nevolnost a jiné. Mechanismus všech nepříznivých zdravotních účinků plísní na zdraví lidí není ještě zcela objasněn, předpokládá se však současné antigenní působení alergenu spolu s toxickými účinky MVOC.

Prevence[edit | edit source]

Prevence plísní je založena na odstranění podmínek, které rozšíření plísní ve vnitřním prostředí umožňují. Základním preventivním opatřením je identifikace zdroje vlhkosti a následná sanace tohoto zdroje (oprava stavební konstrukce, instalace domácích digestoří). Napadené předměty s nízkou hodnotou je nejlépe zlikvidovat. Povrchy stavebních konstrukcí a cenné předměty se pokusíme dekontaminovat chemickým dezinfekčním prostředkem s protiplísňovým účinkem, postupujeme přitom podle návodu výrobce. Odstraňování plísní z povrchu provádíme vždy zásadně po navlhčení, abychom předešli rozšíření spór plísní do prostoru. Podobně postupujeme při snaze o odstranění napadených omítek. Veškerý odpad napadený plísněmi se likviduje jako běžný domovní odpad.

Legislativa[edit | edit source]

Legislativně je zakotveno ve vyhlášce č. 268/2009 Sb. o technických požadavcích na stavby, že jakákoliv stavba musí být navržena a provedena tak, aby neohrožovala životy a zdraví osob např. z důvodu přítomnosti nebo uvolňování nebezpečných částic. Problematiku plísní speciálně pro některé typy staveb upravuje vyhláška č. 6/2003 Sb., kterou se stanoví hygienické limity chemických, fyzikálních a biologických ukazatelů pro vnitřní prostředí pobytových místností některých staveb. Vztahuje se však pouze na pobytové místnosti zařízení pro výchovu a vzdělávání, vysokých škol, škol v přírodě, pobytové místnosti staveb pro zotavovací akce, staveb zdravotnických zařízení léčebně preventivní péče, ústavů sociální péče, ubytovacích zařízení, staveb pro obchod a staveb pro shromažďování většího počtu osob (jako jsou např. kulturní zařízení). Je stanoveno, že viditelný nárůst plísní na stěnách a površích pobytových místností je nepřijatelný; podezřelý nárůst plísní se ověří mikrobiologickou metodou. Koncentrační limit pro počet plísní v ovzduší je 500 KTJ/m3 směsné populace plísní. Standardní metodika odběru vzorku ovzduší je založena na aktivním nasávání vzduchu aeroskopem na živnou půdu určenou ke kultivaci plísní, limitní hodnota se porovná s průměrnou hodnotou vypočtenou ze dvou měření.


Odkazy[edit | edit source]

Externí odkazy[edit | edit source]

Související články[edit | edit source]

Zdroj[edit | edit source]

  • BENCKO, Vladimír, et al. Hygiena : Učební texty k seminářům a praktickým cvičením. 2. vydání. Praha : Karolinum, 1998. ISBN 80-7184-551-5.
  • Státní zdravotní ústav. Standardní operační postupy pro vyšetřování mikroorganismů v ovzduší a pro hodnocení mikrobiologického znečištění ovzduší ve vnitřním prostředí. Acta Hygienica Epidemiologica et Microbiologica. 2002, roč. -, vol. 1, s. -, ISSN 0862-5956. 
  • Česká republika. Ministerstvo zdravotnictví. Vyhláška č. 6/2003 Sb. kterou se stanoví hygienické limity chemických, fyzikálních a biologických ukazatelů pro vnitřní prostředí pobytových místností některých staveb. In 2003. 2003.