Pneumonie

From WikiSkripta

Pneumonie neboli zápal plic, je akutní nebo chronicky probíhající zánět plicního parenchymu na podkladě infekční, alergické, fyzikální nebo chemické noxy. Většinou představuje akutně probíhající zánět na úrovni respiračních bronchiolů, alveolárních prostor a intersticia. V celosvětovém měřítku jsou pneumonie třetí nejčastější příčinou smrti. Vyvolávající agens bývá rozpoznáno nanejvýš v 50 % případů. [1] [2] [3] Pneumonie patří mezi nejčastější zánětlivá onemocnění vůbec.

Epidemiologie[edit | edit source]

Pneumonie se vyskytují zvláště často v prvním roce života, poté jejich výskyt klesá. V ČR je každoročně hlášeno 80 000 až 150 000 pneumonií s letalitou 10–20 %. Letalitu zvyšuje prodloužení věku a s tím související polymorbidita, rezistence agens, nová agens (SARS), migrace obyvatelstva, AIDS, drogová závislost, klimatizace, …[2]

Pneumonie jsou nejčastěji infekčního původu a přenáší se kapénkovou infekcí. Obvykle začínají infektem horních cest dýchacích, odkud se šíří do bronchů a alveolů. Hematogenní rozsev je vzácnější.[1]

Klasifikace pneumonií[edit | edit source]

Dle průběhu[edit | edit source]

  • Akutní,
  • chronické – zánět trvající déle než 3 měsíce,
  • recidivující – opakovaný zánět v téže lokalizaci,
  • migrující – plicní infiltráty migrují, objevují se v různé době v různých částech plic.

Dle etiologie[edit | edit source]

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránkách Bakteriální pneumonie, Atypické pneumonie, Tuberkulóza plic.

Dle kliniky a epidemiologie [4][edit | edit source]

Komunitní pneumonie[edit | edit source]

Nejčastější typ pneumonií, až 90 %, získané v běžném prostředí mimo nemocniční zařízení. Léčí se většinou ambulantně, jsou dobře citlivé na běžná ATB.

Nejčastější původci

Nozokomiální pneumonie[edit | edit source]

  1. Časná nozokomiální pneumonie se rozvíjí za více než 48 hodin po přijetí do nemocnice. Nejčastější původci:
  1. Pozdní nozokomiální pneumonie se rozvíjí po 4 dnech, více se objevují G- původci.

Terapii je nutno zahájit empiricky a co nejrychleji, každé pracoviště alespoň přibližně zná svou epidemiologickou situaci, potom upravit na základě kultivace. Kromě klasických patogenů (Klebsiella, enterobakterie) se objevují i oportunní patogeny (RS virus, CMV, Herpes zoster, Pneumocystis, mykobakterie). Tito původci způsobují pneumonie u imunokompromitovaných nemocných. Jedná se o pacienty léčené cytostatiky, zářením, po transplantaci, HIV pozitivní.

Pneumonie u imunokompromitovaných[edit | edit source]

Jedná se především o HIV pozitivní pacienty, pacienty léčené cytostatiky, imunosupresivy, zářením, po transplantacích. Infekce může být vyvolána známými potenciálními patogeny – Klebsiella pneumoniae, enterobakterie, Legionella, anaeroby. U imunokompromitovaných se uplatňují také oportunní patogeny – CMV, RS virus, virus herpes zoster, Pneumocystis jirovecii, mykobakterie.

Ventilátorová pneumonie[edit | edit source]

Vzniká u pacientů napojených na ventilátor. Jde o nozokomiální pneumonii vzniklou mikroaspirací mikroorganismů z orofaryngu a žaludku. Antibiotická léčba se řídí aktuální epidemiologickou situací na odděleních intenzivní medicíny.

Pneumonie v ústavech sociální péče[edit | edit source]

Postihuje starší polymorbidní pacienty, kteří často navštěvují zdravotnická zařízení, častěji se vyskytují rezistentní kmeny.

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Nozokomiální nákazy.

Dle klinického a RTG obrazu[edit | edit source]

Pneumonie vpravo v dolním plicním poli.
RTG vyšetření pacienta s bronchopneumonií, patrny zánětlivé infiltráty.

Typické (bakteriální)[edit | edit source]

Mají klasické klinické symptomy pneumonie (horečka, kašel a dušnost). Jsou způsobeny bakteriálními patogeny. Na RTG se jeví jako lobulární, lobární, až alární pneumonie či bronchopneumonie, s tvorbou exsudátu v plicních sklípcích.

V krevním obraze bývá leukocytóza.

Atypické pneumonie[edit | edit source]

Projevují se symptomy netypickými pro bakteriální pneumonie (celkové „chřipkové“ příznaky – bolesti hlavy, svalů, kloubů, rovněž nevolnost, zvracení). Radiologický nález odpovídá diseminovanému plicnímu procesu.

Původci jsou charakterizováni intracelulárním parazitismem.

Zánět je intersticiální, na úrovni stěny plicních sklípků a vlastního intersticia.

V krevním obraze leukopenie s relativní lymfocytózou.

Dle mechanismu vzniku[edit | edit source]

  • Primární – izolované plicní postižení,
  • sekundární – komplikace jiných systémových onemocnění.

Dle patologicko-anatomického obrazu[edit | edit source]

  • Alveolární – zánět postihuje především plicní sklípky,
  • intersticiální – zánět je lokalizován ve vmezeřeném vazivu plicní tkáně.

Dle RTG nálezu[edit | edit source]

  • Alární – postiženo celé plicní křídlo,
  • lobární – postižen jeden lalok,
  • segmentální – postižení segmentu,
  • bronchopneumonie – infiltrát nerespektuje anatomické uspořádání plic (hranice laloků a segmentů).[2][5]

Diagnostika[edit | edit source]

CT obraz pneumonie s dvěma abscesy v levé plíci, které jsou ohraničené pyogenní membránou
  • fyzikální nález – konsolidace plicní tkáně,
  • RTG plic,
  • mikrobiologické vyšetření sputa (nejlépe před ATB léčbou, kvalitní vzorek) – barvení dle Grama, kultivace, detekce antigenů S. pneumonie, H. infuenzae, (jen některé serotypy), L. pneumophila, amplifikační metody (L. pneumophila),
  • hemokultura – 2× před začátkem ATB léčby,
  • vyšetření výpotku – biochemie, cytologie, barvení dle Grama, kultivace, BK, MTD, detekce antigenů S. pneumonie,
  • vyšetření moči – detekce antigenů S. pneumonie, L. pneumophila,
  • serologie – v akutní fázi pouze IgM, IgA protilátky,
  • krevní obraz, FW, CRP, ABR, …

Léčba[edit | edit source]

Antibiotika[edit | edit source]

Antibiotika penicilinové, tetracyklinové a makrolidové řady (u typických pneumonií nejméně 10 dní, u atypických 14 dní až 3 týdny; intravenózně 2 až 5 dnů). U nozokomiálních infekcí cefalosporiny III., IV. generace (cefotaxim, ceftazidim, cefepim), penicilinová antibiotika vyšší generace (ticarcilin, piperacilin/ tazobaktam atd.), fluorochinolony, karbapenemy (imipenem, meropenem) nebo v kombinaci např. s aminoglykosidy.

Symptomatická léčba[edit | edit source]

  • Expektorancia, mukolytika, při dráždivém suchém kašli antitusika,
  • antipyretika,
  • analgetika při pleurální bolesti,
  • oxygenoterapie při respirační insuficienci.

Nebulizační terapie[edit | edit source]

Režimová opatření[edit | edit source]

  • Dostatečný přísun tekutin, kalorií, vitaminů;
  • dechová rehabilitace;
  • poloha ortopnoická (v mírném předklonu pacient méně namáhá dýchací svaly a lépe se mu dýchá).

Za 6 týdnů po odeznění pneumonie je indikováno funkční vyšetření plic.[3]

Komplikace[edit | edit source]


Odkazy[edit | edit source]

Související články[edit | edit source]

Externí odkazy[edit | edit source]

Zdroj[edit | edit source]

  1. a b MUNTAU, Ania Carolina. Pediatrie. 4. vydání. Praha : Grada, 2009. s. 348-349. ISBN 978-80-247-2525-3.
  2. a b c KLENER, Pavel, et al. Vnitřní lékařství. 3. vydání. Praha : Galén, 2006. s. 370. ISBN 80-7262-430-X.
  3. a b c BABÁČKOVÁ, P. Zdravotnické noviny : Pneumonie [online]. Mladá fronta a.s, ©2007. [cit. 2011-02-03]. <https://zdravi.euro.cz/clanek/priloha-lekarske-listy/pneumonie-287447>.
  4. ČEŠKA, Richard, et al. Interna. 1. vydání. Praha : Triton, 2010. 855 s. s. 473-474. ISBN 978-80-7387-423-0.
  5. KRÁKOROVÁ, G, J FERDA a B KREUZBERG. Atypické pneumonie. Postgraduální medicína [online]. 2001, roč. -, vol. 9, s. -, dostupné také z <http://www.zdn.cz/clanek/postgradualni-medicina/atypicke-pneumonie-140497>. ISSN 1214-7664. 

Použitá literatura[edit | edit source]

  • KLENER, Pavel, et al. Vnitřní lékařství. 3. vydání. Praha : Galén, 2006. s. 370. ISBN 80-7262-430-X.
  • ČEŠKA, Richard, et al. Interna. 1. vydání. Praha : Triton, 2010. 855 s. s. 473-480. ISBN 978-80-7387-423-0.