Komunitní pneumonie

Z WikiSkript

Pneumonie je akutně probíhající zánět respiračních bronchiolů, struktur alveolů a intersticia plic. Pod označením komunitní pneumonie (CAP) se skrývá onemocnění získané mimo nemocniční prostředí tvořící 80–90 % všech zánětů plic.

Typy komunitních pneumonií[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Streptococcus pneumoniae

Pneumonie způsobené pyogenními bakteriemi[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Jedná se o hnisavý typ zánětu. Může postihnout osoby všech věkových kategorií. Vzniká typicky po prochladnutí, po krátkodobém stresu či při vyčerpání. Nejčastější původce je Streptococcus pneumoniae, mnohem vzácněji ji způsobuje Haemophilus influenzae, Moraxella catarrhalis, Klebsiella pneumoniae, Staphylococcus aureus, případně podmíněně patogenní bakterie osídlující trávicí trakt (Escherichia coli, Proteus spp., Pseudomonas spp., anaerobní bakterie). K terapii se využívají penicilinová či cefalosporinová antibiotika.

Pneumonie způsobené mykoplasmaty a chlamydiemi[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Tento typ je nehnisavou intersticiální pneumonií. Vyskytuje se v malých epidemiích u zdravých osob mezi 5–50 lety. Etiol. agens: Mycoplasma pneumoniae, Chlamydophila pneumoniae. Při terapii se využívají doxycyklin nebo makrolidy, doba léčby min. 2 týdny.

Pneumonie způsobené viry[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Postihuje dospělé i děti, s výjimkou RS viru, který je typický pro kojenecký věk. Lymfotropní viry jsou vyvolavateli pneumonií u osob s imunodeficitem. Etiol. agens: respirační viry – viry chřipky A i B, virus parainfluenzy, RS virus, adenoviry, koronaviry), vzácně zvířecí viry (koronavirus SARS-CoV), lymfotropní viry (cytomegalovirus u HIV/AIDS). Terapie vyžaduje hospitalizaci, oxygenoterapie, symptomatická a podpůrná léčba, specifická virostatika, kortikosteroidy (snižují riziko fibrotické přestavby plic).

Pneumonie způsobené legionelami[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Nejčastěji u pacientů středního věku s anamnézou dlouhodobě probíhajícího interního onemocnění (DM,…). Etiol.agens: Legionella pneumophila. U terapie obvykle nutná hospitalizace na JIP, i.v. makrolidy (clarithromycin, azithromycin) nebo fluorochinolony (ciprofloxacin, ofloxacin).

Pneumonie způsobené Mycobacterium tuberculosis[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Typicky se vyskytuje u přistěhovalců z rozvojových zemí, u sociálně slabších osob, výjimečně u řádně očkovaných osob po dlouhodobém stresu. Před zahájením léčby nutný opakovaný odběr materiálu na kultivaci, po nálezu acidorezistentních tyček podání specifické léčby, základní antituberkulotika: isoniazid, rifampicin, pyrazinamid, streptomycin a ethambutol.

Pneumonie způsobené Pneumocystis jiroveci[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Postihuje osoby s těžkým imunodeficitem. Při terapie jsou nutné vysoké dávky co-trimoxazolu i.v. nebo pentamidinem i.v. později inhalačně.

Léčba[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Počáteční léčba je empirická a ambulantní, založená na znalosti místní epidemiologické situace, predisponujících faktorech a klinických příznacích. U imunokompetentních jedinců, u nichž je průběh onemocnění většinou bez komplikací s typickými klinickými příznaky, je iniciální empirická léčba většinou úspěšná. Nejčastěji voleným modelem jsou perorální antibiotika v dostatečné dávce, dobře tolerovaná, s širším spektrem účinnosti na respirační patogeny a prodlouženým účinkem (2–3×denně). Účinnost lze ověřit za dva až tři dny, v případě selhání je třeba antibiotikum vyměnit za jinou léčebnou skupinu. Vzhledem k tomu, že nejčastějším původcem komunitní pneumonie je Streptococcus pneumoniae bývá lékem první volby penicilin. Problémem při tomto způsobu léčby je stále častěji se vyskytující rezistence pneumokoků k penicilinu.


Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • BENEŠ, Jiří, et al. Infekční lékařství. 1. vydání. Galén, 2009. 651 s. s. 424-427. ISBN 978-80-7262-644-1.
  • MAREŠOVÁ, Vilma a Pavla URBÁNKOVÁ. Účinné a bezpečné používání antibiotik u komunitních pneumonií. Farmakoterapie. 2010, roč. 20, vol. 1, s. 100,