Diabetes mellitus

Z WikiSkript


Diabetes mellitus (DM) je chronické metabolické onemocnění s vysokou morbiditou a mortalitou, jehož hlavním a společným projevem je hyperglykemie vzniklá v důsledku absolutního či relativního nedostatku inzulinu. V posledním desetiletí byl zaznamenáván výrazný a setrvalý nárůst, hovoří se také o epidemii či pandemii diabetu. Příčina tohoto jevu tkví v životním stylu populace ekonomicky rozvinutých zemí (nadměrný energetický příjem, snížená fyzická aktivita).

V současnosti je v Česku evidováno více než 9 % osob s diabetem (990 000). Předpokládá se, že dalších 5 % populace zůstává nediagnostikováno. Nejčastěji se jedná o DM 2. typu (93 % případů), DM 1. typu tvoří asi 5 %, a ostatní typy jsou spíše vzácné.[1]

Klasifikace[upravit | editovat zdroj]

DM 1. typu

Diabetes mellitus[upravit | editovat zdroj]

  • Diabetes mellitus 1. typu
    • autoimunitně podmíněný,
    • typ LADA (rozvíjí se v pozdějším věku, bývá často zaměňován za DM 2. typu),
    • idiopatický.
  • Diabetes mellitus 2. typu
    • s převažující poruchou sekrece inzulinu,
    • s převažující poruchou působení inzulinu.
  • Ostatní specifické typy DM
    • pankreatoprivní DM (chronická pankreatitida, resekce, traumata, cystická fibróza, hemochromatóza),
    • DM při endokrinopatiích (akromegalie, glukagonom, feochromocytom, hyperkortizolismus, hypertyreóza atd.),
    • DM vyvolaná léky a chemikáliemi (glukokortikoidy, kyselina nikotinová, hormony štítné žlázy),
    • monogenně podmíněné formy (MODY).
  • Gestační diabetes mellitus.

Prediabetes[upravit | editovat zdroj]

  • Zvýšená glykemie nalačno (IFG – impaired fasting glucose).
  • Porušená glukózová tolerance (IGT – impaired glucose tolerance).
Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Prediabetes.

Patogeneze[upravit | editovat zdroj]

Produkce inzulinu pankreatem

K narušení glukózového metabolismu dochází:

  • poruchou tvorby nebo sekrece inzulinu (deficit inzulinu),
  • poruchou působení inzulinu (inzulinová rezistence),
  • případně kombinací obou mechanismů.


Nedostatečná funkce inzulinu způsobí narušení transportu glukózy z krve do buňky, což vede k hyperglykémii a zároveň nedostatku glukózy intracelulárně. Nedostatečná utilizace glukózy vede ke změně mechanismů pro zisk ATP. Dochází ke stimulaci glukoneogeneze a glykolýzy, v adipocytech se zvyšuje lipolytické štěpení triacylglycerolů na mastné kyseliny a glycerol. Odbouráváním mastných kyselin β-oxidací vzniká nadbytečný acetyl-CoA, z něhož vznikají v játrech ketolátky (acetacetát, 3-hydroxybutyrát a aceton). Acetacetát může sloužit jako zdroj energie pro činnost svalů a mozku místo glukózy.

Jestliže tvorba ketolátek překročí jejich utilizaci periferními tkáněmi, rozvíjí se ketoacidóza. Vzhledem k tomu, že ketolátky jsou rozpustné ve vodě a vylučují se močí, nastává ketonurie. Při překročení prahové plazmatické koncentrace glukózy (10-12 mmol/l)[2], dojde k narušení transportní kapacity proximálního tubulu, a glukóza se tak dostává do finální moči. Glukóza i ketolátky jsou osmoticky aktivní, strhávají tak s sebou do moči i větší množství vody, což je podkladem polyurie.

Klinický obraz[upravit | editovat zdroj]

Z výše uvedeného vyplývají i charakteristické příznaky DM jako je žízeň a polydipsie, osmotická polyurie, nekonstantně přítomné nechutenství a úbytek hmotnosti způsobený ztrátou tekutin, snížením příjmu potravy a negativní energetickou bilancí při velkých ztrátách glukózy močí.

Psychologické aspekty léčby[upravit | editovat zdroj]

Vzhledem k nutnosti komplexní léčby onemocnění je významná spolupráce na rovině lékař - pacient. Pacient s diabetem může zažívat problémy související s nově stanovenou diagnózou, nutnými opatřeními či souvisejícími sekundárními komplikacemi. Je vhodné, aby se lékař zaměřil i na psychologické aspekty této nemoci.

Komplikace[upravit | editovat zdroj]

  • Akutní komplikace
    • Hypoglykemie,
    • diabetické hyperosmolární hyperglykemické kóma,
    • diabetická ketoacidóza
    • ketoacidotické kóma,
    • laktátová acidóza,
    • laktacidotické kóma.
Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Komplikace diabetu mellitu.

Historie[upravit | editovat zdroj]

Jedna z nedůležitějších událostí, která se zapsala do historie léčby diabetu, patří rok 1921, kdy lékař Frederick Grant Banting a jeho asistent, student medicíny, Charles Herbert Best objevili ve zvířecím pankreatu látku, po které klesla psům hladina cukru v krvi. Tuto látku nazvali inzulin. Posléze pokus zopakovali na třináctiletém diabetickém chlapci, Leonardovi Thompsonovi, který se tak stal prvním úspěšně léčeným diabetikem na světě a přežil dalších 13 let.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]

Zdroj[upravit | editovat zdroj]

  1. ČEŠKA, Richard, et al. Interna. 3. vydání. Praha : Triton, 2020. 970 s. ISBN 978-80-7553-780-5.
  2. ČEŠKA, Richard, et al. Interna. 3. vydání. Praha : Triton, 2020. 970 s. ISBN 978-80-7553-780-5.