Metabolický syndrom a inzulínová rezistence

Z WikiSkript

Inzulinová rezistence[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Inzulinová rezistence charakterizuje sníženou schopnost reakce tkání na inzulin.

  • Určité typy buněk (svalové, tukové) potřebují k absorpci glukózy inzulin.
  • Pokud tyto buňky v důsledku rezistence na inzulin neadekvátně odpovídají, dochází ke zvýšení glukózy v krvi.
  • Fyziologicky, pokud je zvýšená hladina inzulinu v krvi, játra tlumí svou sekreci glukózy.
  • V případě inzulinové rezistence dochází v játrech ke snížené syntéze a skladování glykogenu a vlastní syntéze glukózy.
  • Inzulinová rezistence má také vliv na tukovou tkáň a metabolismus lipidů, dochází k hydrolýze triacylglycerolů a zvýšení koncentrace volných mastných kyselin v plazmě.
  • Tyto kyseliny působí na metabolismus cukrů (sníží příjem cukrů ve svalové tkáni a zároveň produkci glukózy v játrech).
  • Dochází k zvýšení hladiny glukózy v krvi, pankreas produkuje ještě větší množství inzulinu.
  • Vysoká hladina inzulinu a glukózy v krvi jsou hlavními příznaky metabolického syndromu.

Příčiny[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • V případě infekce v lidském těle dochází ke zvýšení hladiny kortizolu v krvi;
  • stres (sympatoadrenergní systém).

Důsledky[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Prevence a možné terapeutické ovlivnění[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Cvičení (alespoň 30 minut denně);
  • přiměřená tělesná hmotnost (BMI);
  • správné stravování;
  • léky: Glucophage (metformin), Actos (pioglitazone) a Avandia (rosiglitazone) zvyšují citlivost na inzulin.

Metabolický syndrom (Reavenův syndrom)[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Metabolický syndrom značí název pro soubor rizikových faktorů vedoucí k ateroskleróze.

  • Na počátku metabolického syndromu jsou schopny β-buňky kompenzovat inzulinovou rezistenci zvýšenou sekrecí inzulinu.
  • V důsledku inzulinové rezistence dochází k poruše metabolizmu tuků: nastane hypertriglyceridémie, pokles HDL-cholesterolu a zvýšený objem viscerálního (podkožního) tuku.
  • Následně dochází k rozvoji inzulinové rezistence, detekujeme také zvýšenou hladinu glukózy při testu orální glukózové tolerance.
  • Později dochází k rozvoji diabetu mellitu 2. typu.
Metabolický syndrom 1.gif

Klinická kritéria pro diagnostiku metabolického syndromu u dospělých osob[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. Zvýšené hodnoty TG (≥ 1,7 mmol/l) anebo HDL cholesterol (muži < 0,9 mmol, ženy < 1,1 mmol/l); léčba dyslipidémie;
  2. hypertenze (≥ 130/80 mm Hg) nebo její léčba;
  3. hraniční glykémie nalačno (IFG ≥ 5,6 mmol/l) nebo porucha tolerance glukózy nebo diabetes mellitus 2. typu.

Hlavní komponenty metabolického syndromu[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Inzulinová rezistence;
  • abdominální obezita;
  • dyslipidémie (nízká hladina HDL cholesterolu);
  • hypertriglyceridémie;
  • hypertenze;
  • porucha glukózové tolerance;
  • protizánětlivá a prokoagulační aktivita;
  • zhoršená fibrinolýza.

K záchytu slouží[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Rodinná anamnéza diabetu;
  • rodinná anamnéza esenciální hypertenze;
  • záchyt hraničních nebo vyšších hodnot triglyceridů;
  • zvyšování obvodu pasu (abdominální obezita);
  • záchyt vyšší inzulinémie.

Prevence[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Fyzická aktivita;
  • redukce nadváhy;
  • úprava stravy (důležitá pro inzulinovou rezistenci);
  • léky: nejúčinnější jsou antihypertenziva, např. ACE inhibitory a sartany (ovlivňují TK, lipidový metabolismus a inzulinovou rezistenci), inzulinsenzitizující léky thiazolidiny a hypolipidémické léky - fibráty.


Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Externí odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • RYBKA, Jaroslav. Diabetes mellitus - komplikace a přidružená onemocnění :  diagnostické a léčebné postupy. 1. vydání. Praha : Grada, 2007. ISBN 978-80-247-1671-8.