Dieta při DM 1. typu

Z WikiSkript

V minulosti bývala často uváděna jen jedna diabetická dieta. Dnes víme, že neexistuje jedna dieta pro všechny typy cukrovky, proto v tomto hesle vždy zdůrazňujeme odchylky diety při cukrovce 1. typu od diety při cukrovce 2. typu.

Cukrovka 1. typu je onemocnění vznikající poškozením tzv. beta-buněk v ostrůvcích slinivky břišní a ztrátou schopnosti produkovat inzulin. Nejčastější příčinou je autoimunitní (protilátkami proti vlastnímu tělu vznikající) zánět. Při záchytu cukrovky 1. typu je glykemie obvykle vysoká – nad 10 mmol/l, nemocný ztrácí hodně tekutin močí a má velkou žízeň. Často je z něho cítit aceton. Do objevu inzulinu po 1. světové válce tito pacienti umírali. Dnes je léčba onemocnění snadná mnoha typy inzulinových injekcí a dnes už i inzulinem inhalačním. V minulosti stejně jako dnes je nezbytnou součástí léčby dieta.

V dietě diabetiků 1. a 2. typu existují rozdíly a neexistuje tedy univerzální diabetická dieta. Hlavní rozdíly se týkají rozložení jídel a omezení kvanta přijaté energie u diabetiků 2. typu:

Časové rozvržení jídel a množství sacharidů ve stravě[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Diabetik 1. typu je nucen k velmi pravidelnému příjmu 6-ti jídel denně účinkem inzulinových preparátů. Dnes je aplikace krátkodobých inzulinových analog praktičtější a stačí jíst obvykle 3× denně. Hyperinzulinemie se fyziologicky do 2 hodin po jídle normalizuje, u diabetika je nutno v důsledku přetrvávajícího efektu aplikovaného inzulinu vložit po 2–3 hodinách další jídlo, aby nedocházelo k hypoglykemii. Diabetik 1. typu má však i zvýšenou tendenci k tvorbě acetonu (ketóze), jíž brání trvalý přísun malých dávek sacharidů.
  • Hyperinzulinemický diabetik 2. typu má malou tendenci ke ketóze a delší pauza mezi jídly mu nevadí. Vzhledem k neschopnosti zmetabolizovat větší dávku sacharidů naráz rozdělujeme přísun sacharidů do menších porcí, ale pokud pacient není léčen inzulinem nebo deriváty sulfonylmočoviny, časové rozvržení stravy není striktní a malá jídla se mohou i vynechat.

Energetický příjem ve stravě[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Diabetik 1. typu nemá většinou sklony k otylosti a energetický příjem není výrazně omezen.
  • Diabetik 2. typu má zvýšenou tendenci přibírat na hmotnosti s ohledem na celoživotní vývoj metabolického syndromu, a proto musí mít dietu méně energeticky bohatou. Diabetici 2. typu jsou většinou starší lidé s nižší fyzickou aktivitou a nižším energetickým výdejem, proto musí být i příjem nižší.

Rysem moderní diety u diabetika 1. typu je určitá volnost[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Dobře vzdělaný diabetik může často jíst více či méně cukru, než je předepsáno, a podle toho si upravit dávku inzulinu. Stejně tak může přizpůsobit dávku inzulinu časovému intervalu mezi jídly. Cílem léčby je dobrá úroveň glykemie nalačno i po jídle a cílové hodnoty dlouhodobého ukazatele kompenzace glykovaného hemoglobinu HbA1c. Cílem léčby je však zároveň i relativně volný a svobodný život. Dnes lze dosáhnout stavu, kdy diabetik 1. typu není v životě handicapován vůči zbytku populace.

Samostatnou problematikou je výskyt snížené hladiny krevního cukru – hypoglykemie a problematika sportu u diabetika, kterým věnujeme samostatná hesla. Diabetici 1. typu dnes žijí v tzv. toxickém prostředí s vysokou nabídkou energeticky bohatých a energeticky denzních potravin a jsou podobně jako zbytek populace ohroženi dříve málo známou komplikací obezitou. Je nutné omezit zejména tuky, kalorické nápoje a kalorická sladidla. Dieta se pak více podobá dietě u diabetiků 2. typu. Příklad jednoho z nejběžnějších jídelníčků pro diabetika 1. typu je v následující tabulce. Podrobné informace o dalších dietách lze vyhledat ve speciálních edukačních materiálech pro diabetiky. Pro rychlý výpočet přijatého množství cukru a energie jsou u diabetiků vhodné tzv. výměnné jednotky, resp. jejich tabulky.

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Zdroj[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]