Metabolický syndrom a inzulínová rezistence

Z WikiSkript

(přesměrováno z Metabolický syndrom)

Metabolický syndrom a inzulinová rezistence jsou onemocnění, která bývají spojená s obezitou, vysokým tlakem, rizikem pro vznik aterosklerózy, hypercholesterolémie a dyslipidémie. To mívá za následek vážné poškození orgánů.

Inzulinová rezistence[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Inzulinová rezistence charakterizuje sníženou schopnost reakce tkání na inzulin (např. snížená tvorba receptorů pro inzulin).

Primární příčiny inzulinové rezistence[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Polymorfismus genu pro IRS-1 (důležitý pro funkci inzulinových receptorů), glykogensyntázu nebo glukózové transportéry. Vede k hyperglykémii, potažmo k inzulinové rezistenci.

Sekundární příčiny inzulinové rezistence[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Stres (sympatoadrenální systém) nebo infekcí způsobený zánět, které vedou ke zvýšení hladiny kortizolu. K té může dojít i hormonální poruchou.

Kortizol zvyšuje glykémii, na což reaguje pankreas zvýšenou tvorbou inzulinu.

Časté zvyšování kortizolu způsobí inzulinovou rezistenci. Snížené vychytávání glukózy vede k hyperglykémii. Tento stav se snaží kompenzovat β-buňky Langerhansových ostrůvků tvorbou inzulinu. Krátkodobě má tato kompenzace pozitivní efekt. Později dochází ke snížení exprese inzulinových receptorů, a tím k inzulinové rezistenci. Svaly a tuková tkáň nedostatečně vychytávají glukózu. Dochází k mobilizaci tuků a lipolýze (zvýšení koncentrace mastných kyselin v plazmě). Mastné kyseliny působí na metabolismus cukrů tím, že sníží příjem glukózy ve svalové tkáni. Nedostatek glukózy v buňkách paradoxně zvýší produkci glukagonu a navodí glukoneogenezi v játrech. Toto zvýšení glykémie podmíní tvorbu dalšího inzulinu. Glukoneogenezi podporuje i rozklad AMK.

Inzulinová rezistence je základní patologickou jednotkou metabolického syndromu.

Metabolický syndrom (Reavenův syndrom)[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Spojení některých nemocí a rizikových faktorů, které vedou k řadě zdravotních komplikací. Zvyšují riziko aterosklerózy a jejích přidružených komplikací (ischemická choroba srdeční, ischemická choroba dolních končetin, cévní mozkové příhody).

Definice se liší dle společnosti, pro kterou jsou definovány. Všechny dnes rozšířené definice však obsahují následující kritéria.[1][2]

Metabolický syndrom

Dyslipidémie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Zvýšení TAG (≥ 1,7 mmol/l), snížení HDL (muži <0,9 mmol, ženy <1,1 mmol/l), zvýšení LDL, zvýšení celkového cholesterolu, zvýšení apolipoproteinu a v krvi.

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Lipoproteiny.

Abdominální obezita (především viscerální)[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Kritický faktor pro rozvoj poruch metabolismu glukózy, hypertenze, aterosklerózy (vaskulární komplikace), ale i dalších onemocnění (nádory, neurodegenerativní onemocnění).

Tuková tkáň je vysoce metabolicky aktivní, slouží k tvorbě růstových faktorů (vhodné pro nádorová onemocnění). Také se v ní mohou karcinogeny deponovat. Zároveň je vysoce endokrinně aktivní, tudíž stimuluje zánětlivou reakci (chronický subklinický mikrozánět).

Asi 80 % pacientů s diabetem jsou zároveň obézní.

Porucha metabolismu glukózy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Dlouhodobá hyperglykémie (IFG ≥ 5,6 mmol/l), porucha glukózové tolerance, hyperinzulinémie, diabetes mellitus 2. typu.

Arteriální hypertenze[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Hodnoty tlaku ≥ 130/80 mmHg.

Metabolický syndrom 1.gif

Důsledky[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Hyperglykémie a inzulinémie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Snížený příjem glukózy svalovou tkání vede k nedostatku energie a únavě. Jak již bylo zmíněno dochází k hyperglykémii způsobené nedostatečnou utilizací glukózy. Nedostatek glukózy v buňkách podmíní glukoneogenezi v játrech. Zvýšení glykémie má za následek zvýšení množství inzulinu v krvi (inzulinémie).

Zvýšená hladina inzulinu zvyšuje riziko rozvoje nádorových onemocnění.

Dyslipidémie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Dochází k dyslipidémii, která je způsobena zvýšenou hydrolýzou TAG. Tím dochází ke zvýšení množství mastných kyselin v krvi. Dochází k akumulaci tuku viscerálně (kolem orgánů). To vede ke zvýšení produkce zánětlivých cytokinů (chronický subklinický mikrozánět). Tato zánětlivá reakce vede k poškození cévní stěny (endotelu).

Zároveň se zvyšuje cholesterol.

Kardiovaskulární onemocnění[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Nerovnováha tvorby endoteliální syntázy NO (eNOS) způsobí poruchy ve vazodilataci. Dále způsobuje dysregulaci RAAS (zvýšená produkce angiotenzinu II), což způsobí poruchy ve vazokonstrikci. Nadměrné množství angiotenzinu II vede k proliferaci buněk hladké svaloviny cév a myokardu, což vede ke kardiovaskulárnímu onemocnění.

Dochází ke zvýšené expresi inhibitoru plazminogenu, Tyto poruchy vedou k poruše endotelu a zvýšené koagulaci. Následkem je ischémie příslušného orgánu.

Prevence[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Preventivním opatřením vůči metabolickému syndromu je především kontrola hmotnosti a množství abdominálního tuku (u mužů by obvod pasu neměl přesahovat 94 cm a u žen 85 cm). V případě obezity je vhodná redukce hmotnosti, která zahrnuje fyzickou aktivitu a úpravu stravy.

Dále je důležitá rodinná anamnéza (diabetu, esenciální hypertenze) a také hraniční nebo vyšší hodnoty TAG, zvýšená inzulinémie a hyperglykémie.

Terapie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Léčba inzulinové rezistence[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

PPARγ (Peroxisome proliferator-activated receptor gamma)

Jaderný receptor, který slouží jako transkripční mediátor pro adipogenezi, lipidový metabolismus, inzulinovou citlivost a glukózovou homeostázu. Jeho účinkem dochází ke zvýšení citlivosti k inzulinu (snížení glykémie). Dále snižuje hladinu volných mastných kyselin a TAG. To vede ke snížení krevního tlaku, mikrozánětu a aterogeneze.

Dále dochází k apoptóze hladkých svalových buněk cév a snížené akumulaci oxidovaných LDL v makrofázích.

Biguanidy

Perorální antidiabetika. Zvyšují senzitivitu tkání (jater, svalů) k inzulinu, čímž snižují glykémii. Navozují glykolýzu, tlumí glukoneogenezi a snižují resorpci glukózy z potravy.

Inhibitory DPP-4 (dipeptidylpeptidáza 4)

Štěpí proteiny, které podporují inzulinovou rezistenci.

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Perorální antidiabetika.

Inhibice RAAS[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

ACE inhibitory

Zabraňují konverzi angiotenzinu I na angiotenzin II (tlumí vazokonstrikci).

AT1-receptor blokátory

Blokují receptor pro angiotenzin II (obdobný účinek jako ACE inhibitory).

Obě tyto látky snižují krevní tlak a mají antiproliferační efekt na buňky hladkých svalů cév, fibroblasty a kardiomyocyty.

Statiny[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

HMG-CoA reduktáza inhibitory vedou ke snížení hypercholesterolemie, zlepšení dyslipidémie. Má antiproliferativní účinek na fibroblasty, buňky hladké svaloviny cév a kardiomyocyty.

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Statiny.


Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Externí odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • RYBKA, Jaroslav. Diabetes mellitus - komplikace a přidružená onemocnění :  diagnostické a léčebné postupy. 1. vydání. Praha : Grada, 2007. ISBN 978-80-247-1671-8.

Zdroj[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Doporučená literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. SANTOS, Maria José a João Eurico FONSECA. Metabolic syndrome, inflammation and atherosclerosis - the role of adipokines in health and in systemic inflammatory rheumatic diseases. Acta Reumatol Port [online]. 2009 Oct-Dec, vol. 34, no. 4, s. 590-8, dostupné také z <http://www.spreumatologia.pt/download_fich.php?path=pdfs&filename=ARP_2009_4_590_07_MetS_ARP2009_88AR.pdf>. ISSN 0303-464X. 
  2. GUPTA, Abhishek a Vani GUPTA. Metabolic syndrome: what are the risks for humans?. Biosci Trends [online]. 2010, vol. 4, no. 5, s. 204-12, dostupné také z <http://www.biosciencetrends.com/action/downloaddoc.php?docid=343>. ISSN 1881-7815 (print), 1881-7823.