Bronchioly (histologie)

Z WikiSkript

Bronchioly
A – Alveoli AS – Septum alveolare BR – Bronchus respiratorius BT – Bronchus terminalis D – Mukózní buňka DA – Ductus alveolaris M – Sval N – Nerv PA – Artérie PV – Véna

Na povrchu plic jsou patrná malá polygonální políčka obkroužená vazivem. To jsou plicní lalůčky, tedy úseky plicní tkáně ventilované každý jedním bronchiolem. Bronchioly jsou v hierarchii větvení za segmentálními bronchy a dále se větví v bronchioly terminální a respirační. V průběhu větvení průduškového stromu se toto "potrubí" vedoucí vzduch zjednodušuje ve své stavbě a to se odráží i na stavbě bronchiolů:

  • ve stěně od průměru zhruba 1mm již zcela chybí chrupavky a seromucinózní žlázy
  • víceřadý cylindrický epitel s řasinkami a pohárkovými buňkami (někdy nesprávně označovaný jako respirační epitel) postupně přechází na jednovrstevný kubický epitel. Řasinek ubývá, pohárkové i bazální buňky mizí a nahrazují je Clarovy buňky

Bronchioly[upravit | editovat zdroj]

Oproti průduškám se zde již nenachází mízní uzlíky, subepiteliální žlázky, ani souvislé ploténky chrupavky jakéhokoliv tvaru.

Bronchioly s obklopujícími alveoly

Tunica mucosa[upravit | editovat zdroj]

Lamina epithelialis
  • lumen nejširší části bronchiolu pokrývá pokračování toho v bronších, tedy víceřadý cylindrický epitel s řasinkami a pohárkovými buňkami. Postupně se snižuje, pohárkové buňky mizejí a nahrazují je buňky Clarovy
Lamina propria mucosae
  • vazivovou vrstvu tvoří řídké kolagenní vazivo s hladkými svalovými buňkami
  • velmi důležitou úlohu vzhledem k nepřítomnosti chrupavky zde hrají elastická vlákna, která jsou propojena s elastickými vlákny okolo alveolů, se septy mezi lalůčky i segmenty, a sahají až na povrch plic. Dohromady tak vytvářejí radiálně orientovanou tahovou sílu, která drží bronchioly otevřené

Tunica muscularis[upravit | editovat zdroj]

  • silná vrstva hladké svaloviny orientovaná spirálně

Tunica adventitia[upravit | editovat zdroj]

  • řídké kolagenní vazivo, ve kterém jsou zavzaty krevní a lymfatické cévy a nervy

Terminální bronchioly[upravit | editovat zdroj]

Terminální bronchioly jsou posledním oddílem průduškového stromu. Oblast plicního parenchymu, kterou ventiluje 1 terminální bronchiolus se nazývá acinus pulmonalis.

Terminální bronchiol

Tunica mucosa[upravit | editovat zdroj]

Lamina epithelialis
  • epitel přechází z jednovrstevného cylindrického s řasinkami na jednovrstevný kubický s řasinkami [1], ve kterém jsou rozptýleny Clarovy buňky, též ubývá počet řasinek
  • vymizely bazální buňky (je to už jednovrstevný epitel), ojediněle se zde nacházejí kartáčové buňky a buňky DNES
Lamina propria mucosae
  • řídké kolagenní vazivo s hladkými svalovými buňkami a elastickými vlákny

Tunica muscularis[upravit | editovat zdroj]

  • silná vrstva hladké svaloviny orientovaná

Tunicla adventitia[upravit | editovat zdroj]

  • řídké kolagenní vazivo, ve kterém jsou zavzaty krevní a lymfatické cévy a nervy

Respirační bronchioly[upravit | editovat zdroj]

Respirační bronchioly jsou první struktury, kde dochází k výměně plynů a tedy respiraci. Stavbou jsou velmi podobné terminálním bronchiolům, ale z jejich stěny se místy vyklenují plicní sklípky. Dále se několikrát větví;

Clarovy buňky

Tunica mucosa[upravit | editovat zdroj]

Lamina epithelialis
  • lumen pokrývá jednovrstevný kubický epitel, zpočátku řasinkový a jsou v něm rozptýleny Clarovy buňky. Distálním směrem však řasinky mizí a čím dál více dominují Clarovy buňky
  • sem tam lze v epitelu najít roztroušené kartáčové buňky a buňky DNES
Lamina propria mucosae
  • vrstva řídkého kolagenního vaziva bohatá na elastická vlákna, ojedinělé hladké svalové buňky jsou uspořádány spirálovitě

Tunica adventitia[upravit | editovat zdroj]

  • řídké kolagenní vazivo, ve kterém jsou zavzaty krevní a lymfatické cévy a nervy

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Dýchací systém (histologie)
Buňky výstélky dýchacích cest:

Články:

Bronchioly na preparátech

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • KLIKA, Eduard, et al. Histologie pro stomatology. 1. vydání. Praha : Avicenum, 1988. 448 s. 
  • JUNQUEIRA, L. Carlos, José CARNEIRO a Robert O KELLEY. Základy histologie. 1. v ČR vydání. Jinočany : H & H, 1997. 502 s. ISBN 80-85787-37-7.

Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. PECKHAM,. Faculty of Biological Sciences, University of Leeds [online]. [cit. 2018-12-18]. <https://www.histology.leeds.ac.uk/respiratory/conducting.php>.