Atypické pneumonie

From WikiSkripta

Atypické pneumonie jsou pneumonie, které charakterizuje nepoměr mezi chudým fyzikálním a rozsáhlým rentgenovým nálezem (velké klínovité infiltráty) s častým pleurálním postižením. Bývají etiologie virové, chlamydiové, mykoplazmové či pneumocystové.

Termín atypická pneumonie je v současné době považován za obsoletní a neměl by se používat. Dříve se používal pro označení pneumonií způsobených atypickými agens, což je chybné označení, nebo jej používají rentgenologové pro označení pneumonie bez typického RTG nálezu, nebo se používá pro nezvykle probíhající pneumonii nereagující na ATB léčbu. V současnosti preferované dělení pneumonií je na nozokomiální, komunitní, pneumonie u imunokompromitovaných, pneumonie v ústavech sociální péče a ventilátorová pneumonie. [1]
Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Pneumonie.

Virové pneumonie[edit | edit source]

Etiologie[edit | edit source]

Klinický obraz[edit | edit source]

  • Na začátku často předchází zánět HCD se sípáním nebo stridorem,
  • kašel, známky ztíženého dýchání (zatahování, grunting, alární souhyb),
  • fyzikální nález podobný bakteriálním pneumoniím – chrůpky, oslabené dýchání,
  • laboratorní vyšetření: leukocyty v normě nebo lehce vyšší (nepomůže to odlišit bakteriální, pokud by byly ale leukocyty výrazně zvýšeny, byl by virový zánět nepravděpodobný),
  • závažnost, RTG ani fyzikální vyšetření nám spolehlivě nerozliší virový a bakteriální zánět.

Diagnóza[edit | edit source]

  • Rychlé diagnostické testy k průkazu virů (např. testy fluorescenčních Ig nebo ELISA pro RSV),
  • průkaz viru je důležitý, neboť někdy umožní použití specifického antivirotika,
  • RTG plic – pruhovitá perihilózní kresba, zvýrazněná intersticiální kresba, peribronchiální infiltráty nebo disperzní bronchopneumonie (ale může být i alární zastření jako u bakterií),
  • pacienti s adenovirovou pneumonií mohou mít těžké nekrotizující pneumonie se vznikem pneumatokél.

Komplikace[edit | edit source]

  • Po adenovirové pneumonii může následovat bronchiolitis obliterans nebo těžké chronické respirační selhání,
  • po infekci se může rozvinout hyperreaktivita dýchacích cest,
  • mohou být následně komplikovány bakteriální pneumonií.

Terapie[edit | edit source]

  • Obecná podpůrná léčba jako u bakteriální,
  • těžce nemocní mají být hospitalizováni,
  • bakteriální superinfekce často nemůže být zcela vyloučena, je indikováno současné podávání ATB,
  • na RSV – ribavirin, na chřipku A a B – amantadin.

Prevence[edit | edit source]

  • Respiračně rizikoví pacienti by měli být každoročně očkováni proti chřipce A a B,
  • děti se suspektní virovou pneumonií musejí být izolovány, pečlivě je třeba si mýt ruce.

Prognóza[edit | edit source]

  • Většina se vyléčí bez komplikací.

Chlamydiové pneumonie[edit | edit source]

  • Jsou stále častější, postihují hlavně kojence ve věku 2–12 týdnů,
  • u novorozenců a kojenců: hlavně Chlamydia trachomatis – chlamydie se dostanou k dítěti od matky během porodu,
  • u starších dětí: Chlamydia pneumoniae – přenos je kapénkový.

Klinický obraz[edit | edit source]

  • Kašel, tachypnoe, konjunktivitida (ale ta nemusí být!),
  • poslech – chrůpky, ojediněle pískoty,
  • laboratorní vyšetření: eosinofilie, zvýšené IgM, IgG, IgA,
  • teplota nemusí být zvýšená,
  • RTG plic – difúzní intersticiální zastínění, hyperinflace, zmnožení peribronchiální kresby.

Diferenciální diagnóza[edit | edit source]

  • Viry, pneumocystis.

Terapie[edit | edit source]

  • Erytromycin nebo sulfisoxazol, léčba musí trvat 14 dní,
  • hospitalizují se kojenci s výraznou dechovou tísní, se záchvaty kašle nebo s apnoí po záchvatech,
  • někdy je třeba dlouhodobější kyslíková terapie.

Mykoplazmové pneumonie[edit | edit source]

  • Původcem je Mycoplasma pneumoniae (Eatonovo agens),
  • způsobuje pneumonie hlavně dětem nad 5 let věku,
  • u kojenců do 6 měsíců se neobjevuje, protože mají imunoglobuliny od matky,
  • říká se jí primární atypická pneumonie – pro diskrepanci mezi chudým klinickým nálezem a velkým nálezem na RTG,
  • inkubační doba je dlouhá: 2–3 týdny, vznik obtíží je pozvolný.

Klinický obraz[edit | edit source]

  • Horečka (nad 39° C), kašel, bolesti hlavy, nevolnost,
  • kašel je první suchý, pak produkce sputa, …
  • mohou být bolesti v krku, otitida,
  • poslech – chrůpky, vrzoty, oslabené nebo trubicové dýchání,
  • nemoc probíhá mírně a říká se jí též „walking pneumonia“ (pacient u ní chodí).

Diagnóza[edit | edit source]

  • Leukocyty a diferenciál jsou obvykle v normě,
  • diagnózu podpoří titr chladových hemaglutininů (víc než 1:64), stejně jako čtyřnásobný vzestup titru Ig proti mykoplasmě,
  • RTG plic – intersticiální zastínění metlicovitého charakteru nebo bronchopneumonické infiltráty,
    • výpotky jsou vzácné.

Komplikace[edit | edit source]

  • Postižení CNS, krve, kůže, srdce nebo kloubů (autoimunitní hemolytická anémie, trombocytopénie, syndrom Guillain-Barré, vyrážky, …).

Terapie[edit | edit source]

  • Erytromycin po dobu 7–10 dní.
  • Účinné jsou i jiné makrolidy (azitromycin a klaritromycin), též tetracykliny.

Prognóza[edit | edit source]

  • Když nejsou komplikace je výborná, někdy ustoupí i spontánně.

Pneumocystové pneumonie[edit | edit source]

Rtg pneumocystové pneumonie
Pneumocystis carinii v nálezu z BAL
  • Pneumocystis carinii je řazena mezi houby (poprvé popsána plzeňským patologem Vaňkem, v r. 1954),
  • často se vyskytovala v poválečných letech u nedostatečně živených kojenců, v kojeneckých ústavech a u dětí s nízkou porodní hmotností,
  • patogeneze – jde o zánět intersticia s velkým rozšířením interalveolárních sept (v nich jsou plazmatické bb. a lymfocyty),
    • v alveolech jsou pěnovité eozinofilní bílkovinné hmoty, které obsahují cysty,
  • epidemiologie – nákaza se přenáší kapénkami, je možné ji získat i od hlodavců,
  • predispoziční faktory – nedonošenost, malnutrice, chemoterapie, malignity, dlouhodobá léčba kortikosteroidy, imunosuprese, anémie, hemofilie, nefróza, …

Klinický obraz[edit | edit source]

  • Začátek je pozvolný, s nespecifickými projevy (neklid, nechutenství),
  • nebývá rýma, kašel ani teplota,
  • objevuje se tachypnoe a cyanóza kolem úst,
  • během 1–2 týdnů se objevuje těžká dyspnoe, tachypnoe (80–120/min) a cyanóza,
  • na plicích jsou slyšet chrůpky,
  • RTG plic – bilaterální intersticiální pruhovité stíny vycházející z rozšířených hilů, hyperinflace plic.

Diagnóza[edit | edit source]

  • Definitivní diagnóza průkazem pneumocystis v plicní tkáni nebo v tekutině dých. cest (bronchoskopie, BAL, biopsie),
    • příp. otevřená plicní biopsie či perkutání punkce plic.

Terapie[edit | edit source]

  • Nejdůležitější lék – pentamidin (4 mg/kg/den) i. v. nebo i. m. po dobu 10–14 dní,
    • tím vyléčíme 60–90 % pacientů,
    • má řadu NÚ – poruchy fce ledvin, jater, anémie, trombocytopénie, neutropénie, hypotenze, hypoglykémie, místní reakce, …
  • další důležitý lék – kotrimoxazol – má méně NÚ a je stejně účinný.

Prognóza[edit | edit source]

  • Nemoc trvá 4–6 týdnů, a pokud není léčena, je smrtnost 25–50 %,
  • při správné léčbě přežívá 50–95 % pacientů.

Prevence[edit | edit source]

  • Pacienty je třeba izolovat od pacientů s poruchou imunity,
  • u ohrožených pacientů provádíme profylaxi kotrimoxazolem.


Odkazy[edit | edit source]

Související články[edit | edit source]

Zdroj[edit | edit source]

Reference[edit | edit source]

  1. ČEŠKA, Richard, et al. Interna. 1. vydání. Praha : Triton, 2010. 855 s. s. 474-475. ISBN 978-80-7387-423-0.