Nákazy přenášené vzdušnou cestou

Z WikiSkript

Nákazy, kde branou výstupu agens ze zdroje jsou obvykle horní cesty dýchací, ze kterých dochází k vylétávání infikovaných kapének při kýchání, kašlání nebo mluvení.

  • Původcem nákaz jsou viry, bakterie i paraziti.
  • Zdrojem onemocnění bývá člověk, zvíře, zevní prostředí (legionely, plísně).

Šíření nákaz[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Při šíření infekce záleží na velikosti kapének:

  • kapénky větší než 100 μm klesají k zemi a vysychají – tvoří kontaminovaný prach, který může být vdechnut nebo se do organismu dostat kontaktní cestou,
  • kapénky menší než 100 μm zůstávají ve vzduchu,
  • zcela malé kapičky menší než 5 μm okamžitě vysychají, přetrvávají velmi dlouhou dobu ve vzduchu – při vdechnutí se dostávají až do alveolů a neuplatní se proti nim obranný mechanismus řasinkového epitelu.


Nákazy bývají přenášeny:

  1. Přímo – přenos kapénkovou cestou – přímý přenos vzduchem na vzdálenost 1–1,5 m. Tento způsob přepravy mají v oblibě akutní respirační infekce (chřipka, parachřipka a.j.).
  2. Nepřímo – kontaminované předměty, záleží na velikosti kapénky – malé letí dál (vzdušným prouděním daleko od zdroje nákazy), velké klesnou (infekční prach).

Klinické projevy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. Infekce horních a dolních cest dýchacích – (akutní respirační onemocnění, pertuse, diftérie, plicní TBC) – rýma, kašel, bolest v krku.
  2. Infekce mimo dýchací cesty – pomnožení v HCD, lymfatickou cestou do krve a orgánů – exantémová onemocnění (varicella, spalničky, zarděnky, spála), příušnice, meningitida.

Výskyt[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Celosvětový, v mírném pásmu sezonní, chřipka – podzim, zima, jaro.

Nejčastější vzdušné nákazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Viry[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Bakterie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • TBC (Mycobakterium tuberculosis),
  • difterie (Corynebakterium diphteriae),
  • pertusse, parapertusse (Bordatella pertussis,parapertussis),
  • haemofilus Bepiglottitis, meningitis,
  • meningokoky (Neisserie meningitis) – 20 % bacilonosičství, šíření v uzavřených kolektivech,
  • streptokoky (Streptococcus pneumoniae,Str. pyogenes) – angína, spála, pneumonie,
  • legionely – zdroj – vnější prostředí (voda, stavební prach, vyschlé bahno), přenos – aspirace prachu, aerosolu, u oslabených lidí nebo např. alkoholiků se projevuje jako legionářská nemoc – 20 % smrtnost (pneumonie), nebezpečím bývají klimatizované místnosti. Lehčí formou je Pontiacká horečka – projevuje se chřipkovými příznaky, trvá 3–4 dny. Aféra u nás, která na tuto nákazu upozornila – IKEM v Krči, transplantační centrum, kde zemřelo 6 pacientů po operaci, nakazili se z instantních nápojů (voda z kohoutku) – dnes se tam používá už jen voda balená.

Epidemiologická opatření[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Většinou nespecifická, hlavně snaha zabránit vzdušné nákaze, správná životospráva, vitaminy, pohyb.

Prevence[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Hlavní prevencí je očkování, v současné době se očkuje proti těmto vzdušně přenášeným nemocem:

  • v rámci pravidelného očkování – difterie, pertusse, hemofilus B, spalničky, zarděnky, příušnice,
  • na vyžádání – chřipka, meningokok, pneumokok, TBC.

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • BENCKO, Vladimír, et al. Epidemiologie : výukové texty pro studenty 1. LF UK. 2. vydání. Praha : Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0383-7.
  • BENEŠ, Jiří. Infekční lékařství. 1. vydání. Praha : Galén, 2009. 651 s. ISBN 978-80-7262-644-1.
  • SCHEJBALOVÁ, M. Epidemiologie infekčních onemocnění. Přednáška pro studenty 1. LF UK. Ústav hygieny a epidemiologie 1. LF UK.