Nespecifické a specifické obranné mechanismy
Obranné mechanismy v našem těle jsou zajištěny díky naší imunitě. Imunitu můžeme rozdělit na specifickou a nespecifickou.
Zánět[edit | edit source]
Zánět je základní fyziologický mechanismus, jakým organismus reaguje na poškození integrity (fyzikálně,biologicky i chemicky). Zvláštním typem zánětu je ten způsobený termickým poškozením. Označuje se jako sterilní. Zdrojem poškození je antigen neboli mikroorganismus, který je součástí specifické imunitní odpovědi.
Nespecifická imunita[edit | edit source]
Nespecifická imunita rychle reaguje na podnět. Buňky jsou připraveny již předem. Charakteristické je pro ni to, že nerozlišuje mezi antigeny, tedy jen letmo rozpoznává, zda je antigen cizí nebo vlastní. Má stejnou účinnost proti různým patogenům, reaguje totiž na struktury nebo funkční rysy, které jsou patogenům společné. Nemá buněčnou paměť. Tento rys vyplývá z toho, že i při opakovaném setkání jednoho typu patogenu probíhá reakce stejnou rychlostí i mírou intenzity. Uplatňují se zde heterogenní populace buněk, mezi které patří neutrofily, makrofágy či NK buňky.
Specifická imunita[edit | edit source]
Specifická imunita na rozdíl od nespecifické nastupuje až po určité době, kdy cizí látky přetrvávají v organismu a nejsou odstraněny nespecifickými mechanismy. Charakteristickým rysem je specifické rozlišování, dochází k rozpoznání odlišností v antigenech. Dále fyziologicky nereaguje na vlastní antigeny a má imunologickou paměť. Pomocí membránových receptorů rozpoznává prakticky všechny antigenní determinanty zevního i vnitřního prostředí, což souvisí diverzitou. Specifickou imunitu tvoří hlavně lymfocyty T a B.
Fáze[edit | edit source]
- rozpoznání cizích antigenů – receptory T (c I t) a B lymfocytů
- aktivace lymfocytů – klonálně selekční teorie
- efektorová fáze - eliminace
- fáze poklesu počtu buněk
- imunologická paměť
Odkazy[edit | edit source]
Kapitoly z lékařské biologie I / Petr Goetz a kol. Údaje o vydání 2. vyd. Nakladatel Jinočany : H & H, 1995
