Obsedantně kompulzivní porucha

From WikiSkripta
Změněno.png



Obsedantně kompulzivní porucha
Obsessive–compulsive disorder
Mytí rukou je častou obsedantně kompulzivní poruchou
Mytí rukou je častou obsedantně kompulzivní poruchou
Klinický obraz vtíravé myšlenky, nutkavá opakující se jednání
Klasifikace a odkazy
MKN-10 F42.9
MeSH ID D009771
OMIM 164230
MedlinePlus 00929
Medscape 1934139

Obsedantně kompulzivní poruchy (obsessive-compulsive disorders, OCD) jsou velmi časté úzkostné poruchy, pro které jsou charakteristické tzv. vtíravé myšlenky (vlastní, nechtěné, opakující se myšlenky, obsese) a/nebo nutkavá opakující se jednání (kompulze).

Pacient po opuštění bytu začíná přemýšlet, jestli opravdu zamknul, zhasnul, či vypnul plynový vařič. Pociťuje napětí, úzkost, obavy – obsese, že nezamknul a někdo ho vykrade; že nezhasnul a elektrika se vznítí; že nevypnul plynový vařič a plyn vybouchne. Musí se vrátit a vše zkontrolovat. Po zkontrolování (provedení kompulze, rituálu) úzkost mizí. Pacient znovu opuští byt a vše se opakuje. Než odejde do práce, musí se například 17× vrátit a zkontrolovat zamknuté dveře.

Provedení kompulze (rituálu) úzkost odstraňuje, ale pouze dočasně. Z dlouhodobé perspektivy vede ke vzniku „začarovaného kruhu“ a stupňování úzkosti.

Jedná se o závažné onemocnění, nicméně většina forem OCD je v dnešní době léčitelná. Vzácně se nemoc léčbou nedaří zvládnout, v těchto případech může vést až k invaliditě.

Epidemiologie[edit | edit source]

OCD je po depresi druhým nejčastějším psychiatrickým onemocněním. Trpí jím 2–3 % populace (tzn. okolo 200 000 lidí v ČR). Manifestuje se většinou kolem 20. roku života. Muži i ženy jsou postiženi stejně často. Podnebí, rasa nebo kulturní zvyklosti nehrají pravděpodobně žádnou roli.

Příznaky a diagnostika[edit | edit source]

K tomu, abychom mohli pacientovi diagnostikovat OCD, je zapotřebí:

  • aby se u něj symptomy OCD vyskytovaly nejméně po dobu 2 týdnů,
  • aby vtíravé myšlenky vnímal jako opakující se, iracionální a narušující jeho duševní pohodu,
  • aby vtíravé myšlenky a/nebo nutkavá jednání nedokázal potlačit a poddání se jim vnímal jako nepříjemné,
  • aby vtíravé myšlenky považoval za své vlastní myšlenky
(kdyby slyšel hlasy, které mu říkají, že nezamknul a že jej někdo může vykrást, resp. kdyby pacient udával, že se jedná o myšlenky cizí, které jsou mu do hlavy vkládány, pak je třeba diferenciálně diagnosticky pomýšlet na schizofrenii).

Třídění dle Mezinárodní klasifikace nemocí, 10. revize[edit | edit source]

  • dělení dle MKN-10: F42
MKN 10
F42 Obsedantně-nutkavá porucha
F42.0 Převážně vtíravé myšlenky nebo ruminace
F42.1 Převážně nutkavé činy (nutkavé rituály)
F42.2 Smíšené nutkavé myšlenky a činy
F42.8 Jiné obsedantně-nutkavé poruchy
F42.9 Obsedantně-nutkavá porucha, NS

Léčba[edit | edit source]

Léčbou první volby je dnes kognitivně behaviorální terapie. Pacient je vystaven situaci, která u něj vyvolává rozvoj úzkosti, a následně je mu zabráněno provedení rituálu/kompulze. Terapie musí být pacientovi „šitá na míru“, vždy postupujeme od pro pacienta jednodušších aktivit ke složitějším.

Dotek záchodového prkénka

Pacient nabyl přesvědčení, že všechny předměty kolem něj jsou pokryty bacily, a bojí se, že onemocní infekční chorobou (= obsese). Proto jakmile se čehokoliv dotkne holou rukou, musí jít do koupelny a 7,5 minuty si antibakteriálním mýdlem umývat ruce, a to přesně definovanými tahy (= rituál/kompulze). Když je splete, začíná znovu od začátku. Denně si průměrně 5 hodin myje ruce. K psychiatrovi byl odeslán obvodním kožním lékařem, kterého navštívil pro dermatitidu umývaných oblastí.

Příklad kognitivně-behaviorální terapie: Pacienta necháme dotknout se „infekčního předmětu“ (např. záchodového prkénka) a následně mu zabráníme v umytí rukou (v provedení kompulze/rituálu). Úzkost, která byla vyvolána dotekem záchodového prkénka, postupně odezní, čímž pacientovi pomůžeme uvědomit si, že ke zbavení se úzkosti není zapotřebí mytí rukou.

Dalšími součástmi léčby mohou být

  • Farmakoterapie (především antidepresiva typu SSRI; v některých případech se preparáty SSRI kombinují s anxiolytiky nebo neuroleptiky).
  • Režimová opatření (eliminace stresu, relaxace, pohybové aktivity).
  • Neurochirurgie (cingulotomie; neurochirurgická léčba je přísně indikovaná a využívá se jí pouze u maligních forem OCD).
  • Elektrokonvulzivní terapie (účinek je přinejmenším diskutabilní).

Odkazy[edit | edit source]

Související články[edit | edit source]

Externí zdroje[edit | edit source]

Použitá literatura[edit | edit source]

  • RABOCH, Jiří a Petr ZVOLSKÝ, et al. Psychiatrie. 1. vydání. Praha : Galén, 2001. 622 s. ISBN 80-7262-140-8.
  • PRAŠKO, Ján, et al. Obsedantně-kompulzivní porucha a jak se jí bránit. 1. vydání. Praha : Portál, 2003. 115 s. ISBN 80-7178-810-4.
  • PRAŠKO, Ján a Hana PRAŠKOVÁ. Obsedantně-kompulzivní porucha a jak ji zvládat. 1. vydání. Praha : Galén, 2008. 69 s. ISBN 978-80-7262-531-4.
  • PIDRMAN, Vladimír. Obsedantně kompulzivní porucha. Příručka pro lékaře. 1. vydání. Praha : Galén, 1999. 32 s. ISBN 80-7262-041-X.