Oxidy dusíku

Z WikiSkript

Zdrojem oxidů dusíku je hoření, hlavně při topení a vaření plynem. Vzniká oxid dusnatý NO, který je přeměňován na oxid dusičitý NO2. V budovách, ve kterých se používají plynové spotřebiče, dosahují koncentrace NO2 vyšších koncentrací než ve venkovním prostředí, a to i více než 10×.

Oxid dusnatý
Oxid dusičitý

Oxid dusičitý NO2 je plyn rozpustný ve tkáních. Ve vysokých koncentracích poškozuje plicní tkáň. Alterace plicních funkcí nastává při koncentaci NO2 nad 4 mg/m3, u astmatiků již při 0,2 mg/m3. Děti jsou mnohem citlivější, respirační symptomy se objevují již při koncentraci NO2 0,09–0,5 mg/m3. Objevuje se kašel, pálení a suchost sliznic, dušnost, v těžších případech může vzniknout edém plic, a to i s latencí 72 hodin po expozici.


Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Zdroj[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • BENCKO, Vladimír, et al. Hygiena : Učební texty k seminářům a praktickým cvičením. 2. přepracované a doplněné vydání vydání. Praha : Karolinum, 2002. 205 s. s. 35 – 44. ISBN 80-7184-551-5.