Paracentéza (ORL)

Z WikiSkript

Jedná se o chirurgický zákrok, který se nejčastěji používá při zánětech středního ucha. Indikace pro paracentézu jsou vyklenutí bubínku provázené zánětlivými změnami, které způsobují nemocnému bolesti a přetrvávající horečky.

Provedení zákroku[upravit | editovat zdroj]

Samotný zákrok trvá asi 10–15 sekund a provádí se v lokální anebo v celkové anestézii. Ve většině případů však zákrok není pro pacienty bolestivý, protože v ušním bubínku není spleť nervových zakončení tak hustá. Pomocí kopíčkového nože se provede umělá perforace ušního bubínku v zadním dolním kvadrantu. V této oblasti je největší vyklenutí bubínku, které způsobilo nahromadění sekretu. Po protětí bubínku se zavádí odsávačka pro zachycení sekretu, který začne pod tlakem vytékat ze středního ucha. Sekret, který vyteče, se také odebírá na mikrobiologické vyšetření.

Pozitiva zákroku[upravit | editovat zdroj]

Paracentéza pomáhá ulevit od bolesti způsobené zánětem. Samotné hojení po zákroku je mnohem jednodušší než hojení rány spontánní perforací. Paracentéza též působí preventivně proti rozšíření infekce a toxických produktů zánětu do nitrolební dutiny. Po zákroku se ještě pár hodin může objevovat zbytkový hnis s příměsí krve vytékající v místě perforace ušního bubínku. Je proto nezbytná kontrola pacienta za 24 až 48 hodin. Podávání antibiotik je potřebné uvážit individuálně podle potřeby.

Léčba[upravit | editovat zdroj]

Po paracentéze můžou několik dní přetrvávat bolesti ucha. Do týdne se ale díra v bubínku zacelí sama a nezůstávají žádné trvalé následky. Pro správný průběh léčby by se ucho nemělo dostat do kontaktu s tekutinami a nečistotami, které by mohly opětovně spustit zánět, nebo můžou způsobit zalehnutí ucha s následnými šelesty.


Související články[upravit | editovat zdroj]

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • HAHN, Aleš, et al. Otorinolaryngologie a foniatrie v současné praxi. 1.  vydání. Praha : Grada, 2007. 390 s. ISBN 978-80-247-0529-3.
  • KLOZAR, Jan, et al. Speciální otorinolaryngologie. 1. vydání. Praha : Galén, 2005. 224 s. ISBN 80-7262-346-X.
  • HYBÁŠEK, Ivan a Jan VOKURKA. Otorinolaryngologie. 2.  vydání. Praha : Karolinum, 2006. 426 s. ISBN 80-246-1019-1.