Hurá!   WikiSkripta jsou v novém! Vzhled ale není jediná věc, která se změnila, pod kapotou je novinek mnohem víc. Pokud se chcete dozvědět více, nebo pokud vám něco nefunguje správně, podívejte se na podrobnosti.

Akutní zánět středního ucha

Z WikiSkripta

Otitis media acuta – otoskopický obraz

Akutní zánět středního ucha (otitis media acuta, OMA) je hnisavý zánět postihující středouší. Jedná se o nejčastější onemocnění sluchového ústrojí. Má rychlý, náhlý začátek a vyskytuje se nejčastěji u dětí v kojeneckém a batolecím věku. Většinou vzniká v rámci katarální virové infekce jako sekundární bakteriální infekce středouší.[1]

Epidemiologie[upravit | editovat zdroj]

Nejčastější výskyt je u dětí v kojeneckém a batolecím věku, s narůstajícím věkem incidence ubývá. Průměrně prodělá alespoň jeden středoušní zánět až 75 % lidí. Tyto záněty jsou u malých dětí často oboustranné. Čím dříve vznikne první zánět, tím větší je frekvence jeho recidiv. Zánětu předchází obvykle virová infekce HCD, která do středouší pronikne tubou nebo hematogenně.

Etiopatogeneze[upravit | editovat zdroj]

Nyní se stále více hovoří o kombinovaném virově-bakteriálním agens.

Nejčastější patogeny, které způsobují OMA, jsou:

Infekce se do středoušní dutiny může dostat 3 způsoby:

  1. Z nosohltanu cestou Eustachovy trubice;
  2. Přes perforovaný bubínek;
  3. Hematogenně (týká se některých virů)

Průběh onemocnění[upravit | editovat zdroj]

Chyba při vytváření náhledu:
Otitis media acuta, stádium reparace
Onemocnění probíhá typicky ve 4 stádiích
  1. Stádium tubární okluze:
    • Eustachova trubice se zánětem uzavře, následně vznikají změny sliznice středouší a dochází k exsudaci. Pacient si stěžuje na pocit zalehlosti ucha nebo na tlak v uchu. V tomto stádiu pozorujeme bubínek s cévní injekcí, bez reflexu, hůře pohyblivý.
  2. Stádium exsudace:
    • Pacientovy příznaky se zesilují. Objem exsudátu se zvětší a bubínek se vyklenuje.
  3. Stádium supurace:
    • Ve středouší je hnisavý exsudát, bubínek je prosáklý a vyklenutý. Bolest se u pacienta stupňuje. V tomto stádiu je třeba provést paracentézu, jinak dojde ke spontánní perforaci. Po perforaci vyteče z ucha hnis a dojde k úlevě.
  4. Stádium reparace:
    • Exsudát se resorbuje a hnis přestává vytékat z ucha. Perforace bubínku se hojí jizvou.

Klinické příznaky[upravit | editovat zdroj]

Mezi klinické příznaky patří: otalgie, otorhea, horečka, náhlý vznik neklidu, mentální anorexie, zvracení nebo průjem. Hlavní rozdíl OMA od sekretorické otitidy (OMS) je ten, že klinické známky akutní OMS jsou malé.

Podpůrné faktory vzniku:

  • systémovéleukémie, spála, spalničky, nádorové choroby, DM, alergie, poruchy imunity;
  • místní – poranění a krevní výrony ve středouší, perforace bubínku, hyperplastická konstituce středoušní sliznice, zánětlivé změny v nose a VDN, adenoidní vegetace

Symptomatologie:

  • Zpravidla jí předchází prudký katar HCD. Pozorujeme pocit zalehnutí, pulzující bodavou bolest v uchu, zvýšenou teplotu. Podle intenzity infekce dochází během hodin či dnů ke spontánní perforaci bubínku a k výtoku, bezprostředně nastává úleva od bolesti a pokles teploty. Podle stádia se výtok dělí na serózní, hlenovitý, hlenohnisavý až hnisavý. Bolestivý tlak na tragus není přesvědčivým důkazem.

Formy OMA[upravit | editovat zdroj]

OMA simplex
  • samotný zánět středouší bez dalšího celkového onemocnění.
OMA suppurativa
  • s hnisavým výtokem,
  • u kojenců a batolat – bouřlivé, vysoké horečky, neklid, zvracení, průjmy → maskuje to základní onemocnění, to přispívá k postupu zánětu do mastoidálních sklípků,
  • ve stáří jsou příznaky zase naopak tlumeny a zánět opět postupuje do sklípků.
→ U obou věkových skupin je vyšší riziko komplikací.
OMA haemorrhagica – virová infekce s hemoragickým sekretem
  • u chřipkových virů,
  • ve zvukovodu a na bubínku vznikají buly s hemoragickým sekretem, exsudát ve středouší bývá rovněž hemoragický,
  • může vzniknout toxická neuritis n. VIII.
OMA epitympanalis 
  • supurativní ložisko je epitympanálně, kůstky a slizniční řasy brání jeho šíření,
  • je vyklenutá jen pars flaccida bubínku,
  • výrazná bolest ucha se projektuje do mastoidálního výběžku, parietálně až okcipitálně,
  • je vysoké riziko komplikací.
OMA suppurativa latens
  • u kojenců a malých dětí, kdy je bubínek dekonturovaný, ztluštělý, netransparentní, plochý (i v období bezpříznakovém),
  • ve středouší je latentní purulentní obsah, původcem je hlavně pneumokok,
  • častá příčina – rezistentní kmeny nebo nesprávná ATB léčba.
Myringitis acuta

Zvláštní formy[upravit | editovat zdroj]

  • Myringitis acuta – virový zánět zevní plochy bubínku, otoskopicky pozorujeme na bubínku buly.
  • Sekundární záněty – v průběhu dětských exantémových onemocnění (spála, spalničky).

Diagnostika[upravit | editovat zdroj]

Diagnózu OMA stanovujeme na základě klinického obrazu (převodní porucha sluchu) a otoskopického nálezu.

  • Nález na bubínku: zrudnutí, vyklenutí, ztráta reflexu, bolestivost při tlaku na tragus.[1]

Diferenciální diagnostika[upravit | editovat zdroj]

  • Akutní exacerbace chronického středoušního zánětu – větší perforace, mastoidní výběžek nebývá pneumatizován.
  • Otitis externa – sluch je dobrý, výtok ze sluchovodu sice páchne, ale výplachem zápach mizí.
  • Onemocnění v okolí – zubní kaz, nemoci dolní čelisti, čelistního kloubu, neuralgie n. V.
  • Celková horečnatá onemocnění – pneumonie, tyfus.

Komplikace[upravit | editovat zdroj]

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Komplikace středoušních zánětů.
  • Intrakraniální:

Terapie[upravit | editovat zdroj]

  • Cílem je zmírnit příznaky, urychlit vstřebávání sekretu, vyléčit převodní nedoslýchavost, minimalizovat recidivy,
  • iniciální stádia – nosní kapky, paracetamol (analgetikum, antipyretikum), N-acetylcystein[1], mukolytika, event. Otobacid (dexamethason) do zvukovodu,
  • ve stádiu supurace – paracentéza, kultivace sekretu, léčba ATB cíleně dle kultivace,
  • při vážném stavu – širokospektrá ATB (amoxicilin, makrolidy, cefalosporiny),[1]
  • u recidivujících či komplikovaných otitid – parenterální ATB při hospitalizaci,
  • při komplikacích nutno zvažovat operace.


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Zdroj[upravit | editovat zdroj]

Reference[upravit | editovat zdroj]

  1. a b c d MUNTAU, Ania Carolina. Pediatrie. 4. vydání. Praha : Grada, 2009. s. 329. ISBN 978-80-247-2525-3.

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • KLOZAR, Jan, et al. Speciální otorinolaryngologie. 1. vydání. Praha : Galén, 2005. 224 s. ISBN 80-7262-346-X.
  • HRODEK, Otto a Jan VAVŘINEC, et al. Pediatrie. 1. vydání. Praha : Galén, 2002. ISBN 80-7262-178-5.
  • ŠAŠINKA, Miroslav, Tibor ŠAGÁT a László KOVÁCS, et al. Pediatria. 2. vydání. Bratislava : Herba, 2007. ISBN 978-80-89171-49-1.