Akutní zánět středního ucha
Otitis media
Akutní zánět středního ucha (otitis media acuta, OMA) je hnisavý zánět postihující středouší. Jedná se o nejčastější onemocnění sluchového ústrojí. Má rychlý, náhlý začátek a vyskytuje se nejčastěji u dětí v kojeneckém a batolecím věku. Většinou vzniká v rámci katarální virové infekce jako sekundární bakteriální infekce středouší.[1]
Epidemiologie[edit | edit source]
Nejčastější výskyt je u dětí v kojeneckém a batolecím věku, s narůstajícím věkem incidence ubývá. Průměrně prodělá alespoň jeden středoušní zánět až 75 % lidí. Tyto záněty jsou u malých dětí často oboustranné. Čím dříve vznikne první zánět, tím větší je frekvence jeho recidiv. Zánětu předchází obvykle virová infekce HCD, která do středouší pronikne tubou nebo hematogenně.
Etiopatogeneze[edit | edit source]
Nyní se stále více hovoří o kombinovaném virově-bakteriálním agens.
Nejčastější patogeny, které způsobují OMA, jsou:
- Viry: RSV, adenoviry, influenza viry A a B;
- Haemophilus influenzae;
- Streptococcus pneumoniae;
- Moraxella catarrhalis;
- Streptococcus pyogenes (beta-hemolytický), Staphylococcus aureus
Infekce se do středoušní dutiny může dostat 3 způsoby:
- Z nosohltanu cestou Eustachovy trubice;
- Přes perforovaný bubínek;
- Hematogenně (týká se některých virů)
Průběh onemocnění[edit | edit source]
- Onemocnění probíhá typicky ve 4 stádiích
- Stádium tubární okluze:
- Eustachova trubice se zánětem uzavře, následně vznikají změny sliznice středouší a dochází k exsudaci. Pacient si stěžuje na pocit zalehlosti ucha nebo na tlak v uchu. V tomto stádiu pozorujeme bubínek s cévní injekcí, bez reflexu, hůře pohyblivý.
- Stádium exsudace:
- Pacientovy příznaky se zesilují. Objem exsudátu se zvětší a bubínek se vyklenuje.
- Stádium supurace:
- Ve středouší je hnisavý exsudát, bubínek je prosáklý a vyklenutý. Bolest se u pacienta stupňuje. V tomto stádiu je třeba provést paracentézu, jinak dojde ke spontánní perforaci. Po perforaci vyteče z ucha hnis a dojde k úlevě.
- Stádium reparace:
- Exsudát se resorbuje a hnis přestává vytékat z ucha. Perforace bubínku se hojí jizvou.
Klinické příznaky[edit | edit source]
Mezi klinické příznaky patří: otalgie, otorhea, horečka, náhlý vznik neklidu, mentální anorexie, zvracení nebo průjem. Hlavní rozdíl OMA od sekretorické otitidy (OMS) je ten, že klinické známky akutní OMS jsou malé.
Podpůrné faktory vzniku:
- systémové – leukémie, spála, spalničky, nádorové choroby, DM, alergie, poruchy imunity;
- místní – poranění a krevní výrony ve středouší, perforace bubínku, hyperplastická konstituce středoušní sliznice, zánětlivé změny v nose a VDN, adenoidní vegetace…
Symptomatologie:
- Zpravidla jí předchází prudký katar HCD. Pozorujeme pocit zalehnutí, pulzující bodavou bolest v uchu, zvýšenou teplotu. Podle intenzity infekce dochází během hodin či dnů ke spontánní perforaci bubínku a k výtoku, bezprostředně nastává úleva od bolesti a pokles teploty. Podle stádia se výtok dělí na serózní, hlenovitý, hlenohnisavý až hnisavý. Bolestivý tlak na tragus není přesvědčivým důkazem.
Formy OMA[edit | edit source]
- OMA simplex
- samotný zánět středouší bez dalšího celkového onemocnění.
- OMA suppurativa
- s hnisavým výtokem,
- u kojenců a batolat – bouřlivé, vysoké horečky, neklid, zvracení, průjmy → maskuje to základní onemocnění, to přispívá k postupu zánětu do mastoidálních sklípků,
- ve stáří jsou příznaky zase naopak tlumeny a zánět opět postupuje do sklípků.
- → U obou věkových skupin je vyšší riziko komplikací.
- OMA haemorrhagica – virová infekce s hemoragickým sekretem
- u chřipkových virů,
- ve zvukovodu a na bubínku vznikají buly s hemoragickým sekretem, exsudát ve středouší bývá rovněž hemoragický,
- může vzniknout toxická neuritis n. VIII.
- OMA epitympanalis
- supurativní ložisko je epitympanálně, kůstky a slizniční řasy brání jeho šíření,
- je vyklenutá jen pars flaccida bubínku,
- výrazná bolest ucha se projektuje do mastoidálního výběžku, parietálně až okcipitálně,
- je vysoké riziko komplikací.
- OMA suppurativa latens
- u kojenců a malých dětí, kdy je bubínek dekonturovaný, ztluštělý, netransparentní, plochý (i v období bezpříznakovém),
- ve středouší je latentní purulentní obsah, původcem je hlavně pneumokok,
- častá příčina – rezistentní kmeny nebo nesprávná ATB léčba.
Zvláštní formy[edit | edit source]
- Myringitis acuta – virový zánět zevní plochy bubínku, otoskopicky pozorujeme na bubínku buly.
- Sekundární záněty – v průběhu dětských exantémových onemocnění (spála, spalničky).
Diagnostika[edit | edit source]
Diagnózu OMA stanovujeme na základě klinického obrazu (převodní porucha sluchu) a otoskopického nálezu.
- Nález na bubínku: zrudnutí, vyklenutí, ztráta reflexu, bolestivost při tlaku na tragus.[1]
Diferenciální diagnostika[edit | edit source]
- Akutní exacerbace chronického středoušního zánětu – větší perforace, mastoidní výběžek nebývá pneumatizován.
- Otitis externa – sluch je dobrý, výtok ze sluchovodu sice páchne, ale výplachem zápach mizí.
- Onemocnění v okolí – zubní kaz, nemoci dolní čelisti, čelistního kloubu, neuralgie n. V.
- Celková horečnatá onemocnění – pneumonie, tyfus.
Komplikace[edit | edit source]
- Intratemporální:
- OMS subakutní, později chronická,
- rezidua post otitidem mediam – atrofie, atelektáza bubínku, vápenaté inkrustace, perforace,
- mastoiditis, paréza n. VII, labyrintitis, hypacusis perceptiva, petrositis.
- Intrakraniální:
- otogenní meningitis,
- subdurální empyém, epidurální absces, absces mozku, tromboflebitida sinus sigmoidei.
Terapie[edit | edit source]
- Cílem je zmírnit příznaky, urychlit vstřebávání sekretu, vyléčit převodní nedoslýchavost, minimalizovat recidivy,
- iniciální stádia – nosní kapky, paracetamol (analgetikum, antipyretikum), acetylcystein[1], mukolytika, event. ušní kapky Otobacid® (kortikosteroid dexamethason, lokální anestetikum cinchokain a dezinfekční složka) do zvukovodu,
- ve stádiu supurace – paracentéza, kultivace sekretu, léčba ATB cíleně dle kultivace, evtl. Infalin duo® (fluocinolon a ciprofloxacin),
- při vážném stavu – širokospektrá ATB (amoxicilin, makrolidy, cefalosporiny),[1]
- u recidivujících či komplikovaných otitid – parenterální ATB při hospitalizaci,
- při komplikacích nutno zvažovat operace.
Odkazy[edit | edit source]
Související články[edit | edit source]
- Klasifikace středoušních zánětů
- Chronický zánět středního ucha
- Komplikace středoušních zánětů
- Otitis media recidivans ▪ Otitis media secretorica
- Sluch
- Akutní tubotympanální katar
Zdroj[edit | edit source]
- BENEŠ, Jiří. Studijní materiály [online]. ©2007. [cit. 2009]. <http://jirben2.chytrak.cz/materialy/orl_jb.doc>.
Reference[edit | edit source]
- ↑ a b c d MUNTAU, Ania Carolina. Pediatrie. 4. vydání. Praha : Grada, 2009. s. 329. ISBN 978-80-247-2525-3.
Použitá literatura[edit | edit source]
- KLOZAR, Jan, et al. Speciální otorinolaryngologie. 1. vydání. Praha : Galén, 2005. 224 s. ISBN 80-7262-346-X.
- HRODEK, Otto a Jan VAVŘINEC, et al. Pediatrie. 1. vydání. Praha : Galén, 2002. ISBN 80-7262-178-5.
- ŠAŠINKA, Miroslav, Tibor ŠAGÁT a László KOVÁCS, et al. Pediatria. 2. vydání. Bratislava : Herba, 2007. ISBN 978-80-89171-49-1.