Akutní zánět středního ucha

Z WikiSkript
Otitis media acuta – otoskopický obraz

Akutní zánět středního ucha (otitis media acuta, OMA) je hnisavý zánět postihující středouší. Jedná se o nejčastější onemocnění sluchového ústrojí. Má rychlý, náhlý začátek a vyskytuje se nejčastěji u dětí v kojeneckém a batolecím věku. Většinou vzniká v rámci katarální virové infekce jako sekundární bakteriální infekce středouší.[1]

Epidemiologie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Nejčastější výskyt je u dětí v kojeneckém a batolecím věku, s narůstajícím věkem incidence ubývá. Průměrně prodělá alespoň jeden středoušní zánět až 75 % lidí. Tyto záněty jsou u malých dětí často oboustranné. Čím dříve vznikne první zánět, tím větší je frekvence jeho recidiv. Zánětu předchází obvykle virová infekce HCD, která do středouší pronikne tubou nebo hematogenně.

Etiopatogeneze[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Nyní se stále více hovoří o kombinovaném virově-bakteriálním agens.

Nejčastější patogeny, které způsobují OMA, jsou:

Infekce se do středoušní dutiny může dostat 3 způsoby:

  1. Z nosohltanu cestou Eustachovy trubice;
  2. Přes perforovaný bubínek;
  3. Hematogenně (týká se některých virů)

Průběh onemocnění[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Otitis media acuta, stádium reparace
Onemocnění probíhá typicky ve 4 stádiích
  1. Stádium tubární okluze:
    • Eustachova trubice se zánětem uzavře, následně vznikají změny sliznice středouší a dochází k exsudaci. Pacient si stěžuje na pocit zahleněnosti ucha nebo na tlak v uchu. V tomto stádiu pozorujeme bubínek s cévní injekcí, bez reflexu, hůře pohyblivý.
  2. Stádium exsudace:
    • Pacientovy příznaky se zsilují. Objem exsudátu se zvětší a bubínek se vyklenuje.
  3. Stádium supurace:
    • Ve středouší je hnisavý exsudát, bubínek je prosáklý a vyklenutý. Bolest se u pacienta stupňuje. V tomto stádiu je třeba provést paracentézu, jinak dojde ke spontánní perforaci. Po perforaci vyteče z ucha hnis a dojde k úlevě.
  4. Stádium reparace:
    • Exsudát se resorbuje a hnis přestává vytékat z ucha. Perforace bubínku se hojí jizvou.

Klinické příznaky[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Mezi klinické příznaky patří: otalgie, otorhea, horečka, náhlý vznik neklidu, mentální anorexie, zvracení nebo průjem. Hlavní rozdíl OMA od sekretorické otitidy (OMS) je ten, že klinické známky akutní OMS jsou malé.

Podpůrné faktory vzniku:

  • systémovéleukémie, spála, spalničky, nádorové choroby, DM, alergie, poruchy imunity;
  • místní – poranění a krevní výrony ve středouší, perforace bubínku, hyperplastická konstituce středoušní sliznice, zánětlivé změny v nose a VDN, adenoidní vegetace

Symptomatologie:

  • Zpravidla jí předchází prudký katar HCD. Pozorujeme pocit zalehnutí, pulzující bodavou bolest v uchu, zvýšenou teplotu. Podle intenzity infekce dochází během hodin či dnů ke spontánní perforaci bubínku a k výtoku, bezprostředně nastává úleva od bolesti a pokles teploty. Podle stádia se výtok dělí na serózní, hlenovitý, hlenohnisavý až hnisavý. Bolestivý tlak na tragus není přesvědčivým důkazem.

Formy OMA[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

OMA simplex
  • samotný zánět středouší bez dalšího celkového onemocnění.
OMA suppurativa
  • s hnisavým výtokem,
  • u kojenců a batolat – bouřlivé, vysoké horečky, neklid, zvracení, průjmy → maskuje to základní onemocnění, to přispívá k postupu zánětu do mastoidálních sklípků,
  • ve stáří jsou příznaky zase naopak tlumeny a zánět opět postupuje do sklípků.
→ U obou věkových skupin je vyšší riziko komplikací.
OMA haemorrhagica – virová infekce s hemoragickým sekretem
  • u chřipkových virů,
  • ve zvukovodu a na bubínku vznikají buly s hemoragickým sekretem, exsudát ve středouší bývá rovněž hemoragický,
  • může vzniknout toxická neuritis n. VIII.
OMA epitympanalis 
  • supurativní ložisko je epitympanálně, kůstky a slizniční řasy brání jeho šíření,
  • je vyklenutá jen pars flaccida bubínku,
  • výrazná bolest ucha se projektuje do mastoidálního výběžku, parietálně až okcipitálně,
  • je vysoké riziko komplikací.
OMA suppurativa latens
  • u kojenců a malých dětí, kdy je bubínek dekonturovaný, ztluštělý, netransparentní, plochý (i v období bezpříznakovém),
  • ve středouší je latentní purulentní obsah, původcem je hlavně pneumokok,
  • častá příčina – rezistentní kmeny nebo nesprávná ATB léčba.
Myringitis acuta

Zvláštní formy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Myringitis acuta – virový zánět zevní plochy bubínku, otoskopicky pozorujeme na bubínku buly.
  • Sekundární záněty – v průběhu dětských exantémových onemocnění (spála, spalničky).

Diagnostika[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Diagnózu OMA stanovujeme na základě klinického obrazu (převodní porucha sluchu) a otoskopického nálezu.

  • Nález na bubínku: zrudnutí, vyklenutí, ztráta reflexu, bolestivost při tlaku na tragus.[1]

Diferenciální diagnostika[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Akutní exacerbace chronického středoušního zánětu – větší perforace, mastoidní výběžek nebývá pneumatizován.
  • Otitis externa – sluch je dobrý, výtok ze sluchovodu sice páchne, ale výplachem zápach mizí.
  • Onemocnění v okolí – zubní kaz, nemoci dolní čelisti, čelistního kloubu, neuralgie n. V.
  • Celková horečnatá onemocnění – pneumonie, tyfus.

Komplikace[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Komplikace středoušních zánětů.
  • Intrakraniální:

Terapie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Cílem je zmírnit příznaky, urychlit vstřebávání sekretu, vyléčit převodní nedoslýchavost, minimalizovat recidivy,
  • iniciální stádia – nosní kapky, paracetamol (analgetikum, antipyretikum), N-acetylcystein[1], mukolytika, event. Otobacid (dexamethason) do zvukovodu,
  • ve stádiu supurace – paracentéza, kultivace sekretu, léčba ATB cíleně dle kultivace,
  • při vážném stavu – širokospektrá ATB (amoxicilin, makrolidy, cefalosporiny),[1]
  • u recidivujících či komplikovaných otitid – parenterální ATB při hospitalizaci,
  • při komplikacích nutno zvažovat operace.


Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Zdroj[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Reference[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. a b c d MUNTAU, Ania Carolina. Pediatrie. 4. vydání. Praha : Grada, 2009. s. 329. ISBN 978-80-247-2525-3.

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • KLOZAR, Jan, et al. Speciální otorinolaryngologie. 1. vydání. Praha : Galén, 2005. 224 s. ISBN 80-7262-346-X.
  • HRODEK, Otto a Jan VAVŘINEC, et al. Pediatrie. 1. vydání. Praha : Galén, 2002. ISBN 80-7262-178-5.
  • ŠAŠINKA, Miroslav, Tibor ŠAGÁT a László KOVÁCS, et al. Pediatria. 2. vydání. Bratislava : Herba, 2007. ISBN 978-80-89171-49-1.